Čeští archeologové: Čekali jsme Římany, našli jsme nomády

Ve spolupráci Ústavu pro klasickou archeologii FF UK s Národním Muzeem v Praze a Regionálním historickým muzeem v Jambolu jsme v červnu 2022 dokončili výzkum pohřební mohyly ve vesnici Mogila v jihovýchodním Bulharsku, dříve antické Thrákii. Od té doby máme o práci postaráno: učíme se o fascinující kultuře na míle vzdálené naší odborné specializaci.

Při výzkumu mohylové nekropole v obci Mogila jsme očekávali, že budeme zkoumat pozůstatky pohřební kultury z římského období, tedy z 2. a 3. století našeho letopočtu, objevili jsme však mohylu z rané doby bronzové, konkrétně z takzvané Jámové kultury, která je o několik tisíc let starší. Nalezená mohyla překrývala dva centrální hroby: první náležel mladé ženě ve věku od 16 do 19 let, druhý asi čtyřletému dítěti.

Co je to Jámová kultura?

Jámová kultura nese svůj název právě podle způsobu pohřbívání mrtvých, kteří byli ukládáni do hlubokých jam s tělem zasypaným okrem. Členové Jámové kultury přišli do Evropy na konci 4. tisíciletí před naším letopočtem v rámci obrovské migrační vlny z oblasti severního Černomoří. Byli to převážně pastevci, kteří používali vozy tažené koňmi a kteří se často považují za nositele praindoevropštiny, řeči, jež dala základ současným evropským jazykům. Kvůli kočovnému charakteru nositelů Jámové kultury neznáme jejich sídliště a základ našich znalostí se opírá právě o výzkum hrobů vkopaných hluboko do podloží.

Pro zájemce o fenomén Jámové kultury je odbornější čtení k dispozici například na tomto odkaze: https://bit.ly/3F3wcwb

Hluboké hrobové jámy bývají překryté dřevěnými trámy a hliněným náspem. Lidské ostatky bývají uložené na zádech ve východo-západním směru (hlava tedy míří na západ) a kolena pohřbených bývají pokrčená. Pro tento typ pohřbů je také typické zasypávání hlavy a nohou červeným pigmentem – okrem.

Jaký smysl má v hrobech barva?

Okr bývá v hrobech k nalezení v podobě jemného prášku, jindy jsou kolem zemřelých k vidění hroudy pigmentu. Proč to lidé dělali nebo jaký to pro ně mělo význam, to bohužel nevíme. Zajímavé je, že v našich centrálních hrobech okr zcela chybí. S dalšími indiciemi (např. tvar hrobové jámy, způsob položení dřevěných prken) se zdá, že oba hroby patří do zcela nejranější fáze migrace a s tím spojenými pohřebními rituály, které se teprve vytvářely a kodifikovaly.

Vědci v hrobech Jámové kultury jen zřídka nacházejí milodary – nejtypičtějším nálezem bývají takzvané záušnice, stočené spirálky z bronzu či stříbra určené ke zdobení vlasů. Mladá dívka, již jsme objevili v Bulharsku, měla vlasy dekorované právě takovou stříbrnou záušnicí.

Nález centrálního hrobu mladé ženy a dítěte je v kontextu dosavadních souborů výjimečný, protože hlavní místo v mohyle většinou náleželo mužům vysokého společenského postavení. Plánovaná genetická analýza by nám měla odpovědět na otázku, zdali byla dívka v pokrevním vztahu s dítětem – jestli byla jeho matkou nebo třeba sestrou. O konkrétním společenském postavení mladé ženy kromě záušnice zatím další indicie nemáme.

Práce neskončily. Naopak

Od nálezu se dále zabýváme výzkumem sedmi kostrových hrobů umístěných do pláště mohyly ve dvou různých úrovních, vždy v blízkosti centrálních hrobů, jež se nacházejí v jižní části náspu. Jejich radiokarbonová datace by měla vysvětlit sled pohřbů a časové rozpětí využívání této malé nekropole.

Podle uložení těl se zatím zdá, že čtyři hroby s milodary a s tzv. skrčenci (pojem odvozujeme od polohy těla) pocházejí ze střední doby bronzové, další tři, kteří jsou uloženy v podobné poloze jako centrální hroby, tedy na zádech s pokrčenými koleny, snad také pocházejí z rané doby bronzové.

Zkoumaná mohyla však podle našeho názoru došla ještě jiného zajímavého, a podstatně pozdějšího využití. Odkazuje na něj kamenný kruh (tzv. krepida) s hliněným náspem navršeným na původní mohylu o několik tisíc let později. Zdá se, že vznikla kvůli žárovému hrobu umístěnému ve fragmentech keramické nádoby zahloubené zhruba 10 centimetrů pod povrchem. Keramika z krepidy naznačuje dataci do pozdní antiky či raného středověku (5. až 8. st. n.l.), kdy ovšem pohřbívání žehem nebylo běžné.

Žárový hrob by teoreticky mohl být i římský, takový, který jsme v nekropoli původně očekávali. Nalezené keramika z krepidy ovšem odkazuje na období mladší, kdy byl žeh coby způsob pohřbu opuštěn ve prospěch kostrového uložení těla, jež souvisí se změnou náboženských praktik a s přijetím křesťanství. Jedná se tedy o anomálii, které se ještě budeme věnovat, abychom pro ni našli vysvětlení.

Těšíme se, až se o výsledky dalšího bádání budeme moci podělit i s vámi!

Autorka: Archeoložka Petra Tušlová, vedoucí české části projektu. Poslechněte si rozhovor s ní v podcastu FF UK Balast: https://bit.ly/3OK8qcN