Článek
Pohled na otázku rovnoprávnosti se liší v závislosti na sociálním, kulturním i historickém kontextu. Zatímco v některých zemích se narovnání práv jeví jako vyřešené, v jiných se o něm vedou dlouhé diskuze s nejasnými závěry, jinde jsou sexuální menšiny marginalizovány, či je neheterosexuální orientace ilegální a trestná, v několika zemích za ni v současné době stále hrozí trest smrti.
Zrovnoprávnění sexuálních menšin se v posledních letech také stává předmětem politických bojů a častým tématem předvolebních debat. Zároveň vzrůstá počet voličů, pro které hrají rovná práva důležitou roli při rozhodování, jakou politickou stranu ve volbách podpoří. Podporou rovných práv pro sexuální menšiny se v politickém spektru vyznačují zejména liberální a progresivní levicové strany, směrem ke konzervativnější pravici poté podpora klesá. Krajně pravicové skupiny v extrémních případech pojímají LGBTQ+ komunitu jako ideologii vytvořenou s cílem zničit tradiční rodinu, kterou má tvořit zásadně žena, muž a jejich děti, sexuální menšiny označují jako hrozbu a často je populisticky zneužívají k prosazování vlastních zájmů.
Anketa
Společností rezonují názory o tom, že LGBTQ+ lidé již svého narovnání práv dosáhli. Velká část společnosti totiž předpokládá, že registrované partnerství s sebou nese stejná práva jako manželství a liší se pouze názvem. Rozdílů je však více než sto. Patří mezi ně například nemožnost osvojit si dítě, uzavřením partnerství nevzniká společné jmění nebo absence nároku na vdovský či vdovecký důchod. Registrované partnerství je tak de facto pouhým administrativním úkonem.
Nad otázkou rovnosti visí ve sněmovně otazník. V červenci 2023 postoupila novela občanského zákoníku o manželství pro všechny do druhého čtení. V minulém volebním období se tak stalo také v dubnu 2021, proces ale ukončily sněmovní volby v říjnu 2021. Stejně jako za předchozí vlády, i tentokrát byl spolu s tímto návrhem poslán do druhého čtení protichůdný návrh, jež by zakotvil v ústavě manželství striktně jakožto svazek muže a ženy. Takto ústavní zakotvení manželství představující pouze svazek muže a ženy platí zejména v postsovětských zemích, jakými je Rusko, Litva či Lotyšsko a v některých balkánských zemích, například v Bulharsku, Srbsku, Kosovu či Černé Hoře. Ze zemí Střední Evropy se jedná poté o Slovensko a Maďarsko. Zákaz je v některých zemích alespoň doplněn o možnost registrovaného partnerství. Naopak manželství pro všechny schválilo Slovinsko, které se tak stalo první postkomunistickou zemí, jež toto umožnila. Od roku 2024 se také v Estonsku mohou nově brát stejnopohlavní páry, je to první z postsovětským zemí, která manželství pro všechny uzákonila.
V Česku není dehonestující či nenávistná rétorika směřující k sexuálním menšinám výjimkou. Marek Benda (ODS) ve videoreportáži pro Reflex v roce 2018 veřejně vyjádřil své obavy o tom, že manželství pro všechny povede k muslimskému mnohoženství. Diskriminaci nebo homofobii ale odmítá s tím, že chce pouze chránit rodinu. Marian Jurečka (KDU-ČSL) dopřál vstup do státních orgánů Janě Jochové (představitelce Aliance pro rodinu), ta se pravidelně vyjadřuje nenávistně vůči LGBTQ+ komunitě a označuje ji za nositele potenciální hrozby. V červnu 2023 v podcastu Ptám se já od Seznam Zpráv vyslovila Jana Jochová svůj názor o tom, že stejnopohlavní manželství je znásilňováním vědomí lidí. Také by podle ní měla být neheterosexuální orientace vnímána jako nemoc, jež je potřeba léčit a zakázala by inkluzivní sexuální výchovu na školách. Aliance pro rodinu je rovněž propojena s polskou ultrakonzervativní organizací Ordo Iuris, jež stojí za zákazem interrupcí v Polsku, sama Jochová otevřeně podpořila petici na zákaz potratů, včetně případů, kdy je žena znásilněna. S Aliancí pro rodinu se rozchází také někteří členové církví či náboženských obcí, kteří v létě 2023 dokonce zveřejnili výzvu k odvolání Aliance pro rodinu ze struktur státu, adresovanou premiéru Fialovi (ODS), poslanci Králi (ODS), ministrům Jurečkovi (KDU-ČSL) a Blažkovi (ODS).
Během jednání Sněmovny, kdy poslanci dali šanci tématu manželství pro všechny v červnu 2023 zazněla spousta znepokojujících výroků. Poslanec Jan Síla (SPD) během jednání Sněmovny v červnu 2023 nazval gaye pedofily, poslanec Šimon Heller (KDU-ČSL) zase přišel s výrokem: „U nás na jihu Čech je hovězí hovězí, kuřecí je kuřecí. Všechno má svoje názvy. Pro mě manželství vždycky zůstane svazkem mezi mužem a ženou.“ Poslankyně Pavla Golasowská (KDU-ČSL) zase konstatovala, že homosexuálové přeci mohou uzavírat manželství za stejných podmínek jako kdokoliv jiný, muž se ženou a žena s mužem, bez ohledu na sexuální preferenci snoubenců, kterou nikdo při uzavírání manželství nezjišťuje. Tomio Okamura (SPD) prohlásil, že než by byl adoptován homosexuálním párem, raději by skočil z okna. Slovo si u poslaneckého pultu také vzal Lubomír Volný (Volný blok), ten navrhl potlačit mateřské pudy a pořídit si místo dětí čivavu nebo králíka, dítě nazval módním doplňkem.
O manželství pro všechny se vedou nekonečné diskuze s nejasnými závěry a téma rovných sňatků stále rozštěpuje politickou scénu. Průzkumy však odhalují většinovou podporu české společnosti, která roku 2023 dosáhla historického maxima. Vyplývá to z nasbíraných dat Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Ta ukazují, že kladný postoj k manželství stejnopohlavních párů zaujímá 58 % dotázaných, z toho 31 % rozhodně souhlasí a 27 % spíše souhlasí, naopak spíše či zcela proti je 38 % respondentů. Oproti roku 2019, kdy proběhlo měření naposled, vzrostla podpora o jedenáct procentních bodů a o deset klesl počet odpůrců. Co se týče adopcí dětí stejnopohlavními páry, šetření CVVM ukazuje rozhodnou podporu u 31 % dotázaných, 32 % se poté také přiklání spíše k podpoře, dohromady zaujímá kladný postoj tedy 63 % respondentů. Nerozhodný postoj má 18 % dotázaných, 15 % s adopcí dětí vyrůstajících v ústavech spíše nesouhlasí a 4 % zaujímá vyloženě záporný postoj. V případě adopce dětí, které jsou potomky partnera či partnerky ve stejnopohlavním páru, vyjádřilo podporu dokonce 77 % respondentů, 8 % by toto spíše nepodpořilo a pouze 4 % dotázaných jsou striktně proti; počet nerozhodných respondentů v této otázce činí 11 %. CVVM poté připomínkovalo, že častěji podpořili rovná práva lidé, jež mají mezi svými přáteli či známými někoho z LGBTQ+ komunity.
Závěr
Rovná práva pro LGBTQ+ osoby bývají často bagatelizována a považována za pouhý předmět kulturních válek. Jedná se ale o lidská práva, jež jsou základním pilířem každé demokratické svobodné společnosti, a měla by náležet každému člověku bez ohledu na jeho etnický původ, gender, sexuální orientaci, národnost nebo vyznání.
Nebo ne? Jaký je váš názor?
