Abstraktní keramická stěna, která má možná v Praze svou známější „sestřičku“

Část čelní stěny objektu občanské vybavenosti postaveného v roce 1978 je pokryta autorským keramickým obkladem od výtvarníka Václava Dolejše.

Plně vynikla až nedávno díky technickému pokroku - po odstranění telefonních budek :-)

Výrazné a zároveń nenápadné umění pro město. Nejspíš proto se zachovalo bez poškození. Majitel objektu, známý developer usilující o zbourání, se ovšem stará, a  nedávno plastiku nechal vyčistit a odstranit grafitti.

Nápadně podobný - tvar i rozměr jednotlivých dílů - je keramický obklad na bývalém hotelu Intercontinental od Zbyňka Sekala, který byl dokončen v roce 1974. Autor tento obklad jen navrhl, ale v době realizace stavby hotelu (1968-1974) již žil ve Vídni, kam emigroval po sovětské okupaci. Tudíž na realizaci se musel podlet jiný umělec…

To mě vede k domněnce, zda se nejednalo u střediska Šimůnkova o využití zbylých (či méně kvalitních kusů) keramických prvků z hotelu… Také se mi nezdá, že by pro autorskou realizaci na pouhou sídlištní občanskou vybavenost někdo vytvářel speciální formát obkladových tvarovek. Tím spíše, když na nedalekou výrazně větší realizaci obkladu pro odchodní dům Ládví, musel stejný autor použít průmyslově vyráběnou keramiku, ač prý chtěl vyrobit autorský obklad.

Zatím se mi však nepovedlo sehnat materiály, které by tyto mé domněnky potvrzovaly či vyvracely.