Článek
Sexuální násilí je závažným porušením lidské důstojnosti v jakémkoli kontextu. Pokud se však odehraje v církvi nebo náboženské komunitě, má často ničivější dopad. Víra, která měla být zdrojem bezpečí, se může stát nástrojem mlčení. Duchovní autorita, která měla chránit, se může stát zdrojem strachu. Oběť pak neztrácí jen pocit bezpečí, ale často i důvěru v Boha, společenství a samu sebe.
Když mlčení zraňuje víc než čin
Česká platforma Někdo ti uvěří
👉 https://www.nekdotiuveri.cz/pribehy-obeti
shromažďuje svědectví lidí, kteří zažili sexuální nebo duchovní zneužívání v církevním prostředí. Z jejich příběhů vyplývá jeden opakující se motiv: nejhlubší zranění často nepřišlo jen z rukou pachatele, ale z reakce okolí. Zpochybňování, relativizace, výzvy k mlčení nebo ochrana „dobrého jména církve“ dokážou oběť izolovat a umlčet.
Právě první reakce na kritiku je často ukazatelem zdraví či nezdravosti církevní kultury. Pokud je odpovědí popření, obrana instituce nebo útok na formu, jakou bylo obvinění vzneseno, nejde o ochranu společenství , ale o ochranu moci.
Bible jako opora, ne jako zbraň
Bolestnou kapitolou je i zneužívání biblických textů k umlčení obětí. Často se odkazuje na Matoušovo evangelium (Mt 18,15–17) s důrazem na řešení „mezi čtyřma očima“. V kontextu sexuálního zneužívání je však takový výklad nebezpečný a necitlivý. Oběť má oprávněný strach setkat se o samotě s tím, kdo jí ublížil, a přesto bývá obviňována z „nebiblického postupu“, pokud se obrátí na další osoby či instituce.
Podobně bývají vytrhávány z kontextu i další biblické pasáže (např. 1 Tim 5,19 nebo 1 Kor 6,1–8), aby zabránily obrácení se na odbornou nebo státní pomoc. Takový přístup však není projevem víry, ale duchovní manipulace. Bible není nástrojem k zakrývání bezpráví. Naopak – opakovaně stojí na straně slabých, umlčovaných a zranitelných.
Adventní výzva „Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky“ (Mt 3,3) není výzvou k mlčení, ale k narovnání křivd.
Sociální práce a pastorace: spojenci, ne protivníci
Z pohledu sociální práce je sexuální zneužívání jasným porušením lidských práv, které vyžaduje ochranu oběti, odbornou pomoc a systémová preventivní opatření. V náboženském kontextu navíc přibývá práce s mocenskou nerovnováhou a duchovní autoritou.
Pastorace může být místem uzdravení pouze tehdy, pokud stojí jednoznačně na straně obětí, respektuje jejich hranice a spolupracuje s odborníky. Víra a profesionalita se nevylučují – naopak se doplňují.
V českém prostředí existuje také konkrétní iniciativa prevence zneužívání a pomoci obětem při Českobratrské církvi evangelické, která jasně deklaruje, že jakákoli forma zneužití moci či důvěry je nepřijatelná a nebude tolerována. Důraz je kladen na prevenci, vzdělávání a vytváření bezpečného prostředí, kde je možné o zneužívání mluvit otevřeně a bez obav. Oběti i svědci se mohou obrátit na důvěryhodné kontakty a jsou podporováni ve vyhledání odborné i státní pomoci.
👉 https://e-cirkev.cz/kontakty/prevence-zneuzivani-a-pomoc-obetem/
Právě tuto cestu nabízí také mezinárodní iniciativa GRACE / NetGrace
👉 https://www.netgrace.org/safeguarding-initiative
Její vize je jednoduchá a silná: budovat církevní společenství, kde jsou odpovědnost, transparentnost a soucit samozřejmostí a kde je péče o děti i dospělé, kteří přežili zneužívání, nevyjednatelná. Jedním z konkrétních nástrojů je certifikace ochrany dětí (safeguarding), která pomáhá církvím převést dobré úmysly do skutečné praxe.
Věnováno změně
Diskuse o sexuálním zneužívání v církvích není útokem na víru. Je výzvou k její věrohodnosti. Mlčení nechrání evangelium, ale chrání pachatele. Církev, která se učí naslouchat obětem, neztrácí svou identitu. Naopak ji nachází hlouběji.
Advent nás učí bdělosti. Bdělosti vůči bolesti druhých, vůči pravdě, která není pohodlná, ale osvobozující, proto je tento text věnován změně kultury, myšlení i praxe.
Protože světlo, které očekáváme, nesvítí proto, aby zakrylo rány, ale aby je uzdravilo.
