Článek
Listopadový čas aneb vzpomínka zesnulých
Každoročně s Agim vzpomínáme také na jeho předky ještěří
Loučili jsme se s posledním říjnovým dnem
teď už je vše na nás
určitě vzpomeneme památky zesnulých
Agiho také nechám proběhnout u nás doma v interiéru
Agimu vysvětlím tradice vzpomínek
můj kamarád ještěří - když byl od svého zrození
čtyři měsíce ve zverimexu
než jsem si jej vybral
abych jej choval jako svého parťáka
kamaráda ještěřího - také měl tatínka a maminku agamkovou vousatou
dědečka babičku
pradědečka prababičku
v životech kdysi dávno již minulých
s Agim si my představíme
že plujeme do vysněné Austrálie
setkáváme se zde s milými a přátelskými agamečkami vousatými
ale nejen s nimi
nýbrž s rozmanitou faunou a flórou žijící v harmonii
pospolu
se sluníčkem australským přírodou australskou
na louce australské nikdo na sebe neútočí
všichni zde projevují respekt vzájemný
takový je možná ráj
pro lidi a zvířata
jež duši mají
takový je vstup do fantazie pokoje a blaženosti posvátné
ještě však musíme na Zemi žít
Agiho chovat mít
s tvory se přátelit
Agiho venčit na jaře v létě na podzim v září
v čas příznivý tak akorát pro agamku vousatou
v zahrádce půldomku baťovského
Agi to ví
o svých představách přemýšlí a sní
s myslí a pokorou
co přijde tam někde v dáli
životů
osudů každého z nás
