Článek
S kamarády a kamarádkami bydlíme v jedné kolonii činžovních domků. Je léto, a my v plavkách pobíháme do okolí, které je plné starších nakupených hald.
Haldy jsou zarostlé břízami a lískami, a my jsme se jednoho dne dozvěděli, že se někde v náruči dřevin nachází pověstná mimozemská díra.
A tak do ní ze zvědavosti, žertu a vtipu vcházíme, vyvoláváme mimozemšťany. Najednou nás něco vcucne do nebes, a my se ocitáme v mimozemské laboratoři! Jedna v uvozovkách hodná mimozemšťanka si nás prohlíží. Jsme vystavováni pokusům. Dokonce ufoni chtějí, abychom se i my stali mimozemšťany, aby nám narostly na končetinách blány. Na základě selekce nám do kobky sešlou obávaného jedovatého hada, jenž usmrtí dva moje kamarády. Já jsem jej naštěstí zabil a pokusy pokračují dál. Plánujeme útěk, a plán je obelstít v uvozovkách hodnou mimozemšťanku.
Tváříme se, že se nám tady líbí, a my dostáváme všemožné propustky, až se nám podaří uniknout do jiného světa, kde jsou již obrovské mrakodrapy z dílny diktátorů.
Škoda, že již neznáme způsob, jak se vrátit do svých tradičních domovů. Vzpomínáme na své starostlivé rodiče, kteří už dávno nejsou mezi námi.
Václav Kovalčík, Zlín
