Článek
Ocitám se, stále žiji, ve Zlíně. Již se toho v supermoderní době příliš změnilo. Procházím se údolím řeky Dřevnice.
Spatřuji jízdní řády na zastávkách, na nichž je uveden počet lidí, kteří šli k volbám.
Někde je to 50 125, jinde 5000, pak 75 225 atd. Mraky před bouřkou se mísí se slunečními paprsky, až je mi divně.
Bydlím v jednom malém chatovém domečku, kde si na mě musí zvyknout kyber-pes, kterého jsem dostal darem, a já na něj.
Také pečuji o svou agamu, papoušky a zebřičky.
Období plné zvratů a převratů mě vrhá do riskantní akce. Nacházím se se svým kyber-psem na hostině teroristů. Mám při sobě tajemný modro-bílý meč.
Mé konstelace jsou řízeny nějakým „vyšším svědomím.“ Kyber-pes hryže a škrábe jednoho teroristu za druhým, tajemný modro-bílý meč poráží nepřátele životů.
Jsou vysvobozeny zajaté a zotročené děti, chlapci a dívky, pokojných vyznání.
Pak mě tajemná konstelace přenáší na naši letní zahrádku, kde relaxujeme s agamou a ostatními zvířátky. Pozorujeme zdejší nádherně kvetoucí rostliny.
Kyber-pes má radost z dobře vykonané práce, je mi věrným parťákem a přítelem napořád.
Václav Kovalčík, Zlín
