Článek
Z týdenního školního výletu chci rovnou utéct, neboť je pro mě nesnesitelný. Beru s sebou varhánky, ty tahám v krabici do kopce, na němž má zaznít mše.
Jakmile na něj vylezu, jsem úplně udýchán. Rozbalím varhánky, ale nikdo nepřišel na bohoslužbu, a tak hraji Bohu, ptactvu, místní přírodě preludia.
Najednou se pak ocitám na gymnáziu, kde nezvládám učivo. Uteklo mi učivo zejména z fyziky. Velikonoční čas se časoprostorným zakřivením rychle dostává do závěru školního roku.
Opírám se o okenní parapet, u druhého okna spatřím miminko, jak si s hraje s černobílým čápem. Čápa se snažím chytit, avšak ten putuje ke mně.
Nastal čas vysvědčení, kdoví, možná letní prázdniny morálně zlepší a napraví mezilidské vztahy na onom gymnáziu.
Václav Kovalčík, Zlín
