Článek
Už od malička mě přitahovaly záhady, tajemno a mystika. Zatímco ostatní si hráli venku, já se nořil do knih s kouzly a zaklínadly a pravidly mystického světa magie. Pak u nás otevřel první Čarodějnický obchod a pro mě to bylo jako cukrárna s těmi nejlahodnějšími dortíky.
Léta plynula, já dospěl a po svých občasných návštěvách onoho obchůdku jsem najednou zahlédl inzerát, že hledají asistenty prodeje. Protože jsem tehdy pracoval na otřesném místě, přišlo mi to skoro jako osud. A možná že to tak bylo, protože o pár týdnů později jsem tam nastoupil.
Každičký den mi přišel jako splněný sen.
Hltal jsem veškeré informace, které kolem mě jen prolétly a učil se. Připadal jsem si jako Harry Potter v Bradavicích, jen bez koštěte a kouzelnické hůlky.
Zdají se vám poslední dobou zlé sny? Nasypte do každého rohu v ložnici hromádku soli. Nechte působit a pak se jí zbavte. Sůl totiž čistí negativní energie. Pokud vás trápí špatný vztah, zapalte za ubývajícího měsíce černou svíčku a rozlučte se s partnerem. Rituálů a kouzel je celá řada, různé obměny a každý vám bude tvrdit, že je třeba se držet zaběhlého postupu.
Práce v Čarodějnickém obchodě mě naučila, že i když jsou pravidla, která by se porušovat neměla, je také důležité poslouchat svoji intuici.
Jednou z nejzajímavějších položek na skladě byly šamanské oleje Anna Riva. Každý sloužil k něčemu jinému. Jeden se mazal na bankovky a do peněženky, aby přivolal peníze. Jiný vám zas pomohl se lépe seznámit. A ty magické oleje se daly i míchat a používat jako osobní parfémy. Kdysi do obchodu chodila jedna slečna, která vypadala jako „stereotypní Barbie“. Vysoká, krásná a dobře oblečená. Hledala svého prince na bílém koni, který jí snese modré z nebe, postará se o ni a učiní z ní jeho královnu. Parfém na míru pro tuto slečnu často obsahoval až 20 různých olejů. Nevěřil jsem, že by se jí někdy podařilo nějakého takového prince ulovit. Jaké však bylo moje překvapení, když o rok později vstoupila jiná slečna, která se téměř navlas podobala té první a podala mi na ucho svůj telefon. Její kamarádka, co se přestěhovala do Dubaje ke svému partnerovi, chce totiž namíchat olej. Jak mi hlas v mobilu diktoval, automaticky jsem začal skládat jednotlivé lahvičky na polici a když jich bylo už asi jedenáct, došlo mi to. To je přece ona! Tak se jí to povedlo!
Do obchodu chodívala ještě jiná paní. Starší dáma, která si vždy přinesla lísteček s napsanými názvy olejů, které neuměla vyslovit. Vždy jsem potlačil úsměv, když ze sebe vydala: „Jeden olej vo-o-do-o, jednou chocholate,…“ Nicméně ta starší dáma nechávala v obchodě pravidelně několik tisíc. Čarovala totiž za prachy. Ale nedělala taková ta hezká přáníčka, jako ať vám přijde štěstíčko a koťátka vám zapředou na dobrou noc do ouška. Naopak. Provozovala temnou magii, rozchodové rituály a kletby na zakázku (jako kdyby věděla, že o ní píšu, tak se mi zrovna teď zasekl na okamžik počítač). Jestli byla úspěšná? To nevím. Ale byla pravidelnou zákaznicí, takže tuším, že klientů měla zřejmě dost.
Dnes už jsem zaměstnaný jinde a svou práci zbožňuji, i když to už není v Čarodějnickém obchodě. Dokonce si už ani nejsem jistý, jestli jsem jen neměl příliš bujnou fantazii a nevěřil v bludy. Můj manžel, který je přísným zastáncem vědy, by řekl, že jsem dospěl. Já si však nejsem jistý a stále si nechávám malé okénko víry pootevřené. Když jsem se třeba hlásil na dvě školy na magisterské studium, po přijímacích zkouškách jsem si vyhodil karty. Hned jsem poznal, že jedna škola nevyjde, ale že mě to nebude mrzet, protože ta, po které jsem toužil, dopadne dobře. Stačilo už jen počkat na oficiální oznámení. A jak myslíte, že to dopadlo? Samozřejmě že tak, jak jsem s tím počítal.
