Článek
Je zajímavé, kolik toho slova dokážou. Mohou nás pohladit, zranit, vyburcovat, usmířit a propojit. Nebo také motivovat. Proto také píšu tento příspěvek, protože se chci podělit o svoji mantru, která mi pomohla k tomu, že slavím čtvrtletní výročí jako nekuřák. Konečně. Po dvaceti letech, kdy jsem nedokázal ten pomyslný „hřebíček do rakve“ odložit, jsem volný.
A jak ta mantra zní?
„Zkus vydržet ještě pět minut.“
Může se vám to zdát banální, ale těch pět slůvek mě dokázalo přenést přes ty nejhorší abstinenční stavy, kdy jsem byl naprosto na zabití. A jak to celé začalo?
Na počátku všeho byl experiment
Byl jsem připraven, že po novém roce přestanu vapovat. Ta představa mě děsila. Vždyť jsem měl elektronickou cigaretu neustále po ruce a neudělal bez ní ani krok! Kdyby byla vodotěsná, vezmu si ji i do sprchy. A to myslím zcela bez nadsázky. Ti, kteří vapují, vědí, jak je to nebezpečné. Protože elektronická cigareta je neohraničená. Můžete šlukovat neustále. Třeba do spotřebování náplně nebo vybití baterie. A já byl v této pasti chycený už přes deset let.
Konec prosince se blížil, a to mě stresovalo. A pak mě zcela náhodou napadlo, že to zkusím chvilku bez vapování. Třeba jen po dobu filmu. Měl jsem elektronickou cigaretu připravenou při ruce s tím, že kdybych to nemohl vydržet, tak si potáhnu. Ještě jsem přece měl čas, tohle měl být zcela nezávazný experiment. A překvapilo mě, že i když jsem myšlenkami od filmu neustále odbíhal, tak jsem to zvládl. Film skončil a já se chystal do postele. Už jsem si mohl potáhnout, splnil jsem přece milník. Ale zkusím to ještě chvilku. To by bylo super, kdybych takhle přestal kouřit, říkal jsem si. Nakonec jsem to zvládl celý večer a usnul bez jediného potažení.
Druhý den začala být touha si potáhnout silnější. Říkal jsem si, že jde stále jen o experiment, že ho mohu kdykoli přerušit. Když už to bude moc a nezvládnu to, tak si prostě šluknu. Ale začalo mi být líto těch hodin, které jsem už zvládnul. Bylo to nejdéle bez nikotinu od doby, kdy jsem začal kouřit. Opravdový test přišel o několik hodin později. Touha po cigaretě začala být téměř až bolestivá. V nejhorších okamžicích jsem zatínal ruce v pěst a přiznám se, že jsem potlačoval pláč.
A v tu chvíli jsem si řekl: „Zkus vydržet ještě pět minut.“
„Dobře, pět minut zvládnu,“ odpověděl jsem si. Zkusím to. Ještě pět minut.
A těch pět minut uběhlo. Já se mezi tím stihl zabrat do práce a uvědomil si touhu po cigaretě snad ještě silněji o chvíli později. Každá buňka mého těla mě prosila, abych se už po té elektronické cigaretě natáhl. A já si řekl: „Zkus vydržet ještě pět minut“.
A řekl jsem si to znovu. A znovu. A pak ještě jednou. A pak si najednou uvědomil, že mám za sebou prvních 24 hodin bez nikotinu. Moje tělo i mysl křičely v agónii. Nadával jsem si, že jsem se do toho pouštěl. Vždyť přece o nic nejde, vapování je fajn!
„Ano, to je. Ale jen tak pro zajímavost, zkus vydržet ještě pět minut.“
Z pěti minut se stal týden, z týdne měsíc.
Nyní to jsou už 3 měsíce. A nebudu lhát, chutě mě stále pronásledují. Dokonce i teď, když píšu tento příspěvek, potlačuji chuť na nikotin.
Experiment tedy vyšel úspěšně. Přestal jsem ještě dřív, než jsem si zadal ultimátum. A to všechno díky svojí mantře. Protože přece dokážete vydržet pět minut. Důležité je právě teď. Nejde o zítřek, nejde o měsíc. Jde jen o teď. A teď zkuste vydržet ještě pět minut.
