Článek
Patnáctiletá Mary postávala se skupinkou přátel na kraji silnice. Její natažená ruka se zdviženým palcem naznačovala jedoucím řidičům, že by se ráda nechala svézt. Únava dívenku zmáhala a nemohla se dočkat, až bude v cíli své cesty. Chystala se totiž za babičkou a dědou do Los Angeles. Psal se rok 1978 a tehdy bylo stopování pro mládež zcela běžným způsobem přepravy.
U skupinky zastavil muž v modré dodávce.
„Svezete nás?“ zeptal se nejstarší kluk ze skupinky stopařů.
„Mám místo jen pro ni,“ odpověděl řidič a pokynul hlavou směrem k Mary. Ta se rozzářila.
„Co blázníš? Nechoď s ním,“ odrazovali ji kamarádi. Ale Mary neposlechla. Nastoupila si k muži, kterým nebyl nikdo jiný než ďábel v lidské kůži - Lawrence Singleton. A na ni čekala ta nejhorší noční můra, která ji poznamená na celý život.
Poté, co si 28. září 1978 Mary nasedla k Lawrencovi, ani by ji nenapadlo, v jakém se právě ocitla nebezpečí. Místo toho se poddala únavě a usnula. Když se pak probudila, uvědomila si, že jedou špatným směrem. Ona potřebovala do Los Angeles. Ale místo toho mířili směr Sacramento. Teprve v tu chvíli začala tušit, že je něco špatně. A když Lawrence zastavil s tím, že si potřebuje odskočit, pokusila se tiše jako myška vytratit. Sundala si boty, aby nenadělala hluk. Vyskočila z auta a pak najednou ucítila strašlivou ránu do hlavy a mysl se jí milosrdně ponořila do tmy. To nejhorší ale mělo teprve přijít.
Když se Mary probrala z bezvědomí v dodávce, uvědomila si, že má svázané ruce. Lawrence jí vnutil nějakou tekutinu. Mléko, uvědomila si. A alkohol. Polkla, ale okamžitě se pozvracela. On mezi tím popadl řeznický nůž a rozpáral jí oblečení. Vrhnul se na ni, ve tváři měl divoký výraz. Ale i když se snažil, zneužít ji nedokázal. Místo toho do Mary třikrát bodl. Mezi tím začalo vycházet slunce. Lawrence popadl sekeru a máchnutím oddělil Mary ruku v oblasti zápěstí. Vykřikla. Pak máchnul znovu, tentokrát zasáhl druhou ruku. Udeřil pak ještě dvakrát, než se mu ji podařilo oddělit. A aby dokonal své strašlivé dílo, tak vzal nebohou dívku do náruče, odnesl na kraj devítimetrového srázu a shodil ji dolů.
Patnáctiletá dívenka toho během jednoho večera prožila víc, než by si kdo dokázal představit. Lawrence ji udeřil kladivem do hlavy, až jí praskla lebka. Pobodal ji, usekl obě ruce v zápěstí, pokusil se ji znásilnit, a nakonec ji shodil ze srázu, přičemž během pádu utrpěla několik zlomenin. V současnosti Mary popsala bolest jako elektrické výboje. Těžko bychom si to dokázali představit.
Mary tušila, že ještě není konec. Proto začala předstírat, že pád nepřežila. Držela zavřené oči, nehýbala se a snažila se nedýchat. Lawrence se na ni shora díval. Ale potřeboval se ujistit, že svoje temné dílo dotáhl do konce. Dolů po srázu sejít nemohl, takže ho musel obejít. Šel přibližně 1 a půl kilometru, aby se mohl podívat blíž. Mary ani necekla a dál předstírala, že je mrtvá. Nakonec se jí povedlo toho ďábla přelstít. On odjel a pro ni v tom okamžiku začal zápas o přežití. Popisovala, jak děsně unavená v tu chvíli byla. Neměla sílu vstát a chtěla jen usnout. Ale něco jí říkalo, že se tomu poddávat nesmí.
„Vstaň a najdi pomoc,“ říkal jí vnitřní hlas, nebo jak Mary věří, sám bůh.
„Ale já nemůžu. Jsem unavená. Koukni, co mi provedl. Nemám ani ruce,“ oponovala. Snad sama sobě? Kdo ví… Ale poslechla. Zvedla se. Věděla, že než najde pomoc, musí zpomalit krvácení. Proto pahýly, které jí zbyly místo rukou, obalila v hlíně. Fungovalo to jako provizorní bandáž. O infekci se v tu chvíli nestarala.
Po nějaké době se Mary podařilo dostat na cestu. Popisovala, jak před ní bylo jedno z těch drahých sportovních aut typu kabriolet, ve kterém seděli frajírci s kovbojskými klobouky. Doufala, že by jí mohli pomoct. A tak se k nim snažila dostat – nahá, celá od krve, s pahýly místo rukou. Ti muži se tak vyděsili, že okamžitě dupli na brzdu. Zůstala za nimi jen šmouha na silnici.
„Bože, vážně budu muset jít ještě dál?“ pomyslela si, jako by šlo snad jen o zmeškaný autobus. A tak šla. Pevně rozhodnutá, že příští auto jí bude muset buď pomoct, nebo přejet. A skutečně když zahlédla o pár minut později bílou dodávku, neváhala a postavila se jí do cesty. Řidič a lidé uvnitř jí skutečně naložili a odvezli do nejbližší nemocnice, kde ji zašili a poslali nakonec do mnohem lepšího zařízení, které Mary pomohlo se zotavit.
Dívka s ocelovou vůlí překonala neskutečné útrapy a trauma. A snažila se ze všech sil, aby Lawrence chytili, což se nakonec i podařilo a Mary proti němu svědčila u soudu hned dvakrát. Poprvé ho bohužel pustili, jen aby připravil o život jinou ženu, ale podruhé dostal trest smrti, kterého se ale nedožil. Mary se stala umělkyní a obhájkyní práv obětí napadení. Našla si milujícího manžela, má s ním dvě děti a žije svůj život naplno.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Mary_Vincent_(artist)
https://en.wikipedia.org/wiki/Lawrence_Singleton
https://www.youtube.com/watch?v=PwEFnqO9_sE
