Zločin, který změnil pravidla internetu: Zabiják z Twitteru

Cítili jste se někdy tak sami, že jste neviděli cestu ven? Mohli byste stát v přeplněné místnosti a křičet, ale zdá se, že není nikdo, kdo by vás slyšel. Až na něj. Mladého muže, který nabízel zbloudilým poutníkům pomoc najít cestu ven. Skrze Twitter k vám natáhne ruku. Máte pocit, že vám rozumí. Že chápe vaši bolest. Na jeho profilu dokonce stojí, že soucítí se všemi, kdo si procházejí šikanou nebo řeší problémy v práci. A pak vám nabídne, že vás provede ven. Že má pro vás řešení. To příliš snadné, které by neměl zvolit nikdo. Poklidný odchod z tohoto světa, během kterého vám bude nablízku. Ale mladinké dívky, které se chytily do jeho pasti, rozhodně nic takového nečeká. Naopak. Jejich poslední okamžiky budou naplněny nepředstavitelným utrpením, které jen umocní horor toho, co pak Takahiro Širaiši provede s jejich těly.

Nebaví vás číst? Mrkněte na video na mém kanálu

Cítí se naprosto sama. Na svůj mladý věk si toho prožila opravdu hodně. Jako dítě zažila domácí násilí od otce a s matkou a bratrem byli nuceni uprchnout. Pak žili nějakou dobu bezstarostně, dokud si je nenašly problémy ve škole, kvůli kterým už zůstali doma. Aiko, jejíž jméno v překladu z japonštiny doslova znamená „milované dítě“, stíhala jedna tragédie za druhou. Nakonec se začala lidí bát. Její bratr se na Twitteru zmínil, že mimo rodinu už nechtěla mluvit s nikým. Možná proto byla jejím snem práce se zvířaty - nevinnými bytostmi, které nejsou schopny zrady.

Celý její život se smrsknul na domov. Dokud nepřišla další rána - matka po dlouhé nemoci zemřela. Aiko tak přišla o svoji kotvu. A také o domov. Byla nucena se přestěhovat do komunitního chráněného bydlení pod správou lékařské korporace. Místo, kde měla sice svoji svobodu, ale zároveň i pomoc na dosah. A pak najednou ticho. Po Aiko ani stopa. Jako by nikdy neexistovala. Jen další ztracená duše v moři anonymity.

Co se s jeho sestrou stalo? Proč není doma? Žádné odpovědi na zprávy, telefon hluchý. Bratrovi Aiko se podařilo nabourat do jejího Twitterového účtu. A tam našel něco silně znepokojivého. Psala si s člověkem, který si říkal @hangingpro. V korespondenci stálo, že Aiko nechce dál žít. A tajemný pisatel jí odpověděl, že jí rozumí. Že na to není sama. A že do toho půjde s ní. Když váhala, netlačil na ni. Nechal ji, aby se do jeho temných sítí zamotala sama. A pak 23. října 2017 mu napsala, že je připravena. Domluvili se, že ji vyzvedne na nádraží a provedou to v jeho bytě.

Bratr Aiko, šokovaný zjištěním, vše nahlásil na policii. Vypátrat, kdo stojí za profilem tajemného pisatele, už pro ně byla hračka. Spolu s dívkou, která je známá jen pod přezdívkou „Yumi“, ho dokázali vysledovat.

Na halloween 31. řijna kolem 10:00 se vydala hlídka Kanagawské prefekturní policie k dvoupatrovému bytovému domu ve čtvrti Midorigaoka ve městě Zama, asi 40 km jihozápadně od Tokia. Zaklepali a dveře jim otevřel 27letý muž jménem Takahiro Shiraishi. Spolu s ním se zpoza dveří vyvalil silný zápach hnijícího masa, který prozrazoval mnohé. Jako jemný parfém milenky na saku manžela po noci strávené venku. Měli povolení byt prohledat. A ten pohled, který se jim naskytl, se jim vpálil do mozku jako jizva. Zeptali se, kde je Aiko. A Takahiro s ledovým klidem odpověděl, že je v jeho mrazáku.

Na malém prostoru se rozkládalo celkem 5 beden a 3 chladící boxy, ve kterých se ještě v pytlích na odpadky nacházely kusy lidských ostatků. Oddělené končetiny a hlavy celkem devíti lidí včetně Aiko. Osm dívek a jeden muž. Části těl mrtvých Takahiro zasypal kočičím stelivem, které mělo zmírnit zápach. Avšak bez úspěchu. Sousedé později vypověděli, že ho celou dobu cítili, ale nezasáhli. Poblíž těl se nacházely nástroje, které ke svému řádění používal: pilka, nože, lepicí páska a šňůra. Takahiro po celou dobu působí klidně. Jako by se ho to netýkalo. Nebo mu to celé bylo jedno. Prázdná schránka prostá jakýchkoli emocí. Uvnitř nikdo není. Nebo alespoň ne člověk.

Drobný a nenápadný. Tak ho popsala většina lidí, kteří znali Takahira ještě z dob před vražedným šílenstvím. Prý se usmíval. Jednalo se už tehdy jen o masku? Číhal pod ní predátor, který jen čekal na odhalení?

V jeho minulosti přitom není nic, co by mu mohlo sebrat lidskost. Žádné zneužívání nebo týrání rodiči. Možná že to zlo tam prostě číhalo vždycky. Zatímco jiní poslové smrti potřebují ke svému zrození katalyzátor, Takahiro přišel na svět už zřejmě jiný. V každém případě když v roce 1990 otevřel poprvé oči, nikdo by býval nečekal, že ho čeká cesta stejně temná jako nejčernější noc, kdy se skryje dokonce i sám měsíc.

Otec se živil jako úředník a matka se starala o domácnost s občasnými přivýdělky. On byl přísný, ale ne agresivní. Ona zas submisivní. A Takahiro introvert, který se choval slušně a držel se spíš zpátky. Ve škole měl pár přátel, průměrné známky a ve sportu také nijak zvlášť nevynechal. Na první pohled nikdo, koho byste se měli bát. A o to víc byl nebezpečný.

Jeho spolužáci ze školy si vybavují incident, který zpětně vyvolává mrazení v zádech. Ale tehdy to nikomu divné nepřišlo. Hráli spolu totiž takovou hru, kdy se navzájem škrtili. A kdo vydržel nejdéle při vědomí, tak vyhrál. Tato podivná zábava kluky zřejmě hecovala, aby se ukázali, jak jsou silní a odolní. Ale Takahiro si, jak se zdálo, ten proces užíval. Když se mu protáčely oči z nedostatku kyslíku a upadal do bezvědomí, na rtech mu hrál jemný úsměv skrývající rozkoš. O to děsivější je zjištění, že všechny jeho oběti byly uškrceny.

Když odmaturoval, šel nejprve pracovat do supermarketu. Ale tato práce mu nesedla a velmi brzy se vydal na jinou dráhu. V tokijské čtvrti Kabukičó plné barů, lázní zaměřených na fyzické potěšení a escort klubů se začal věnovat scountingu - nahánění děvčat pro práci v erotickém průmyslu. To nezahrnovalo jen jejich hledání a umisťování v klubech, ale také jejich ochranu a péči. Stal se svým způsobem jejich manažerem. A všechny dívky, které s ním pracovaly, si ho vybavovaly jako milého a jemného muže. Nezvyšoval na ně hlas a do ničeho je nenutil. Možná právě ony mu sloužily jako psychologický trénink, který mu pomohl později úspěšně nalákat a obalamutit svoje oběti. Měl samozřejmě napojení na místní mafii Jakuzu, ale jejich členem vyloženě nebyl. Spíš se jednalo o vzájemně prospěšnou spolupráci. V podsvětí se příliš dlouho neudržíte, pokud si nevypěstujete vztah s mafií. Tím se živil až do roku 2017, kdy na něj přišla policie. Scouting je totiž v Japonsku legální zaměstnání, ale musíte mít úřady vydanou licenci, nebo fungovat pod registrovanou agenturou.

Přestože se Takahiro tvářil jako nezávislý poradce, vědomě umisťoval ženy do nevěstinců a inkasoval za to provizi. To mu nakonec i zavařilo a dostal podmíněný trest. Ztráta zaměstnání a kontaktů ho přinutila se vrátit domů s ostudou. Nějaký čas pobýval u otce, vypomáhal doma. A pak řekl, že chce začít bydlet sám. Že si někoho našel a bylo by pro všechny lepší, kdyby se zas postavil na vlastní nohy. A rodina mu pomohla.

Nabízelo dostatečný úkryt stranou od zběsilého tepu metropole. A tam ve dvoupatrovém domku čekal na Takahira dokonalý úkryt v garsonce, která nabízela vše, co mladý člověk k soběstačnému životu potřebuje. Nebo pavouk pro tkaní své internetové sítě. Ty nebohé dívky byly jako mušky. Když mu napsaly nebo sdílely své temné myšlenky na Twitteru, lovec zachytil vibrace na svých lepkavých vláknech v temných zákoutích internetu a začal je k sobě lákat blíž, aby mohl pozřít jejich život.

Otec mu pomohl zaplatit kauci a ještě téhož dne se Takahiro nastěhoval. Byl 22. srpen 2017 a ještě téhož dne učinil krok do temnoty, která ho zahalila a on ji plně přijal do svého mrtvého srdce, které dokázalo začít bít jedině ve chvíli, když v jeho rukou vyhasínal život někoho jiného.

Jako profilový obrázek si zvolil kreslenou postavičku mladého muže ve stylu mangy s viditelnými šrámy na krku a vnitřní straně zápěstí. Glorifikace sebepoškozování. Spolu s textem, ve kterém ujišťoval druhé, že rozumí jejich bolesti, se jednalo o dokonalé mimikry.

V doslovném překladu tam stálo: „Chci šířit znalosti o věšení. Pomáhat lidem, kteří opravdu trpí. Neváhejte mě kontaktovat do soukromé zprávy.“

A jako hned první připnutý tweet měl tento text: „Šikana pokračuje ve škole i v práci. Pokud nebudete zvládat místa, kam chodíte a vycházet s lidmi, které denně potkáváte, bude to na vaši psychiku čím dál větší tlak. Myslím, že na světě je mnoho lidí, kteří se pokusili o sebevraždu a trpí, i když to není ve zprávách. Pro tyto lidi chci být zdrojem síly.“

Ač se tato slova zdají být na první pohled plná porozumění a empatie s těmi, kteří si skutečně procházeli vnitřním peklem, byla to jen návnada. A on čekal, až se do ní někdo chytí.

Jako první přišla Mizuki Miura, 21letá mladá žena, která paradoxně nehledala únik, ale začátek. Byla připravena se osamostatnit. Pracovala pro logistickou společnost a podle svých kolegů to byla velmi vřelá a milá slečna. Takahiro jí nabídl, ať jde bydlet s ním. Připravila si 500 000 jenů, což je přibližně 68 000 korun a doma nechala vzkaz, že chce žít sama. Věděla, že má Takahiro k dispozici jen garsonku? Co ji vedlo k tomu, že byla připravena okamžitě jít a zaplatit neznámému člověku za bydlení, které dosud neviděla? Možná za to může fakt, že je obecně Japonsko jednou z nejbezpečnějších zemí světa. A to i navzdory Jakuze. V podstatě když zapomenete peněženku na lavičce, druhý den se vám vrátí ještě s uctivou poklonou. Když Mizuki zmizela, začal se po ní pídit její partner - Shogo Nishinaka. Stejně jako ona už nespatřil světlo dalšího dne a jeho nakažlivý úsměv pohltila bedna zasypaná kočičím stelivem. V průběhu následujících týdnů následovaly další a další oběti.

Mezi nimi byla i mladinká Kureha Ishihara, které bylo v době smrti teprve 15 let. Studentka z prefektury Gunma se ztratila 28. srpna, tedy hned první den začátku školního roku. Podle svých spolužáků byla tichá, nesmělá a spíš čekala, až ji někdo osloví, než aby začala mluvit sama. Jednalo se o Takahirovu druhou a nejmladší oběť. Shogo zemřel až den po ní.

Na otázky vyšetřovatelů odpovídal klidně a pravdivě. Bez emocí a zaváhání. Jako počítač reportující chybu. Jako rakovinová buňka požírající zdravou tkáň, která nepotřebuje ospravedlňovat to, co dělá. Nepotřebuje se vytáčet. Když se zeptali proč, odpověděl, že jeho motiv byl především finanční a sexuální. Své oběti vždy po nalákání brutálně zneužil, uškrtil provazem, okradl a následně rozporcoval na části, zabalil do pytlů na odpadky a nakonec uložil do boxů a zasypal kočičím stelivem. Dopřát zemřelým alespoň špetku důstojnosti se zřejmě neobtěžoval.

Po zatčení byl odsouzen k trestu smrti. Obžaloba se pokoušela trest zmírnit faktem, že si jeho oběti přece přály zemřít. Tento argument je samozřejmě naprosto zcestný a špiní památku zesnulých i pozůstalých. Soud jej samozřejmě neuznal a Takahiro se proti rozsudku ani odvolat nepokoušel. Možná si uvědomoval, že spadla klec. Možná si říkal, že jeho temná existence si zaslouží být ukončena stejným způsobem, jako životy těch, které zhasl. Dokonce vyjádřil přání, že si přeje zemřít co nejdřív. 27. června - osm let od zatčení, si pro něj kat nachystal smyčku, která zachytila jeho poslední nádech a už ho nepustila.

Činy zabijáka z Twitteru nakonec pomohly posvítit na problém s šířením sebevražedných myšlenek a tendencích na internetu. Vznikly mechanismy, které měly skrývat veškerý návodný nebo propagující obsah a ti, kteří jej vyhledávali, byli odkázáni na stránky s nabídkou pomoci.

To, co mělo lidem pomoct ale rozstřelila změna vlastníka Elona Muska. Spolu s přejmenováním Twitteru na platofrmu X se změnila potřeba regulování obsahu na snahu o zachování svobody slova. To neznamená, že by byl podobný obsah na X povolen, ale rozhodně je méně regulován a je větší šance, že se dostane k širší veřejnosti.

Zdroje: