Článek
Metropolitní opera v New Yorku zrušila její koncert. Sopranistka si stěžovala si, že jí operní dům svým rozhodnutím způsobil újmu na duševním zdraví, včetně deprese, ponížení, stresu a úzkosti.
Ve veřejném prostoru se ihned objevili všem dobře známí lidé, hovořící o nepolitickém umění. Nebýt války na Ukrajině, souhlasil bych s nimi. Jenže válka vždy mění pravidla. Neumím si představit, že po obsazení Francie Hitlerem by v Londýně vystoupila Berlínská filharmonie.
Pěvkyně, která je tak „nepolitická“, že nápisem na oděvu propaguje útok na Evropu, tedy i na naše domovy, nemá v civilizovaném světě místo, ani kdyby byla nejlepší na celém širém světě a je úplně jedno jestli její koncert v Praze bude zrušen, nebo místo ní budou s harmonikářem zpívat hasiči z Tymákova.
Ambasáda ruské federace ve spojeném království včera na Twitteru zveřejnila Lavrovova slova: „Všichni ze Západu, kdo se uzavírají, aby prosadili „Zelenského vzorce“, si musí uvědomit, že v sázce je osud lidstva ohroženého vyhlazením.“
Přestože, že jsem velkým příznivcem vážné hudby a při psaní tohoto textu poslouchám skvělou Beethovenovu Missa Solemnis in D Major, Op. 123, jsem hluboce přesvědčen, že morální důvody ke zrušení koncertů propagátorky bezbřehého, tupého a stupidního násilí jsou více než nasnadě. Ve chvíli, kdy padají bomby na ženy, děti, nemocnice, školy, kostely a divadla, kdy je loupeno a páleno jídlo pro miliony lidí třetího světa s cílem vyvolat hladomor, v této stejné chvíli není umění svatá kráva ani na jedinou vteřinu.
Takhle jednoduché to je.
