Článek
Výraz „Con carne“ má základ v latinském carnis, tedy masitě. Užívá se ve španělštině, italštině i portugalštině a v překladu znamená „s masem“. Jak ale vypadá hovězí s masem?
Ze zvědavosti oslovuji kuchařku. Na dotaz, co si mám pod tajemným názvem představit, mi odpovídá, že je to „takový pálivý“.
Musel jsem se zbláznit, protože slyším sám sebe, jak té nebohé ženě vysvětluji, že cedule, kterou má nad hlavou, obsahuje lingvistický nesmysl. Dozvídám se, že normální lidi vědí co to je. Jestli to nechci, mám si vybrat „něco jinýho“.
Tabule s nabídkou je přehledná. V tradici, věrné socialistickým vývařovnám, jsou názvy jídel voleny tak, aby se v ní „normální Čech“ vyznal.
Je-li to maďarské, bude v tom paprika. Hodně papriky. V čemkoli po italsku bude kečup, v čemkoli holandském nejlevnější sýr a kukuřici najdete všech mexických melšpajzech. A pak jsou tu brambory. Americké s kořením na žebírka a francouzské s gothajem. Pohlreicha by kleplo.
My otíráni se o světovost milujeme. Krampolovi říkáme český Belmondo a Olince Schoberové česká Bardotka. Taky jsme pyšní na České Švýcarsko a Benátky nad Jizerou. Ovšem po Pražských Benátkách se zásadně neplavíme. Je to pro turisty, drahé a na nás moc nóbl. Španělské ptáčky, segedínský guláš ani tatarský biftek lodní kuchyň nevede. Cizinci by nepochopili. My také nechápeme proč se ta jídla tak jmenují, ale asi nás hřeje pocit, že si dáváme něco, co není tak úplně „český“.
Vášně pro všechno odjinud se asi nezbavíme. Mohu-li vám dát radu, neskákejte na špek, nenechte si mazat pusu tureckým medem, dejte pozor na danajské dary a nikdy, ale opravdu nikdy nehrajte ruskou ruletu.
Já si teď objednám párek s kaší. Aby z toho náporu světovosti nakonec nekleplo mě.
Dobrou chuť vám přeje
Vašík Novák.
