Článek
Od té doby se stal pro mnohé symbolem údajného justičního omylu — pro jiné je to obyčejný zločinec s talentem na budování vlastní legendy.
Po svém propuštění v roce 2017 Kajínek aktivně pracuje na budování veřejného obrazu nespravedlivě odsouzeného génia. Prostřednictvím rozhovorů, knih i vlastního YouTube kanálu se stylizuje do role muže, který ví víc než ostatní, a proto byl umlčen.
Jenže pokud odložíme emoce a zvážíme fakta, objevíme příběh plný rozporů, manipulací a prokazatelných nepravd.
„Odsoudili jen mě“
Jedno z jeho nejčastějších tvrzení — že za vraždy byl potrestán jen on. Tohle je prostě lež.
Antonín Vlasák, muž obviněný z objednání vraždy, byl také soudem uznán vinným a odsouzen k několikaletému trestu odnětí svobody.
Logický rozpor: Proč by Vlasák dobrovolně šel do vězení, kdyby lhal?
Kdyby Vlasák Kajínka falešně obvinil, nedávalo by smysl, že sám šel sedět na několik let. Nezískal žádnou výhodu. Neexistuje ani důkaz, že by byl k výpovědi donucen nebo že by měl motiv chránit skutečného pachatele.
Tato část Kajínkova příběhu se prostě rozpadá při základní logické úvaze.
„Byl jsem ve vězení 23 nebo 24 let“
Často opakuje, že ve vězení strávil 23–24 let. Realita?
- Poprvé vězněn už v 80. letech
- Propuštěn amnestií v roce 1990
- Opět uvězněn v letech 1990–1993
- Za vraždy ve vězení 1993–2017
Celkem tedy cca 34–35 let, ne 23. Část své minulosti zamlčuje — pravděpodobně proto, aby příběh působil nevinněji.
„Přijali mě na právnickou fakultu UK“
Tvrzení, že ho přijali na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, je velmi nepravděpodobné:
- Má pouze učňovské vzdělání
- Nemá maturitu, která je nutnou podmínkou pro přijetí
Typická snaha o povýšení vlastního obrazu, bez důkazů.
Odkazy na mrtvé osoby
Často používá výroky lidí, kteří už nežijí:
- Tajemnice prezidenta Havla mu údajně „se slzami v očích“ řekla, že ví, že je nevinný
- Ředitel věznice mu prý řekl, že má přísnou ostrahu, protože „všichni vědí, že je nevinný“
Typická manipulace: opírá se o neověřitelné výroky lidí, kteří se už nemohou bránit.
„Dozorci četli můj spis a řekli, že jsem nevinný“
Tvrdí, že pracovníci věznice četli jeho více než tisícistránkový soudní spis a „dospěli k závěru, že je nevinný“.
- Neuvádí žádná jména
- Dozorci nejsou právníci
- Je vysoce nepravděpodobné, že by si někdo po směně pročítal složité právní dokumenty
Nelogické a účelové tvrzení, které má navodit dojem, že „systém“ ví o jeho nevině — jen ji tají.
Překroucení výroků soudců
Tvrdí, že soudce řekl: „Rom by nikdy nelhal před svojí matkou.“
Ve skutečnosti soudce prohlásil, že svědek neměl motiv krýt vraha svého vlastního bratra před svou matkou.
Účelové překroucení, které má vyvolat podezření z rasismu a znevěrohodnit rozsudek.
Dramatizace útěku
Tvrdí, že lidé z prezidentské kanceláře ho prosili, aby neutíkal. Bez jakéhokoli důkazu nebo logiky.
Představuje se jako někdo, koho se báli i v nejvyšších patrech moci.
Ve skutečnosti jde o velkohubé přehánění, které má posílit mýtus neporazitelného vězně.
Příběh Jiřího Kajínka není příběhem nespravedlivě odsouzeného génia. Je to příběh muže, který:
- Strávil přes 30 let ve vězení
- Opakovaně lže nebo překrucuje skutečnost
- Využívá mrtvé osoby, anonymní autority a emoce
- Buduje falešný obraz výjimečnosti
Zatímco mluví s pohrdáním o lidech, „kteří nic nedokázali“, je to právě on, kdo navzdory své popularitě ve skutečnosti nepřispěl společnosti vůbec ničím.
I ten nejskromnější člověk s obyčejnou prací přinesl světu víc než muž, který se proslavil násilím a manipulací.
Kajínkův příběh je možná fascinující, ale fakta jsou silnější než emoce. Mýty, které si sám vytváří, nevydrží ani základní ověření. A pokud mu lidé dál budou slepě věřit, jen posilujeme kult osobnosti — nikoli hledání pravdy.
