Článek
A tak jsem nemohl nevzpomenout i na jeho nehynoucí citát, „Nebát se a nekrást“. Pojďme se tedy podívat, jak jsme na tom dnes s tímto jeho heslem, či spíše výzvou(?), po více jak sto letech… Ono zlidovělé „nebát se nekrást“ nechme raději stranou a držme se faktů. Tak tedy k věci…
Shodou okolností se mně dostal do rukou se zpožděním časopis Železničář (ne, to není opravdu narážka na přesnost Českých drah, jen už se od jara nevydává pro předplatitele či cestující, ale jen pro zaměstnance ČD), takže si ho cestou vlakem s touto společností v tištěné podobě nejspíše nepřečtete…
Co mě v něm ale jako bývalého strojvedoucího, pracujícího roky v této nástupnické organizaci ČSD, zvláště zaujalo, byl článek pana ředitele Odboru bezpečnosti, který zaměstnance nabádá ke spolupráci ve věci potírání nebývalého rozmachu rozkrádání paliva z hnacích vozidel ČD.
Jako člověk, který si splnil klukovský sen a téměř celý profesní život jsem pracoval právě na pozici strojvedoucího, považuji za ubohost, je-li člověku svěřen stroj za desítky milionů korun a on se jako poslední z posledních zpronevěří své profesi a uboze krade jemu svěřené prostředky. Zažil jsem toho za více než čtyřicet let opravdu hodně a dokonce i ti, kteří to neměli vůbec zapotřebí, kradli léta jako straky… lidská chamtivost je někdy značná. Nevěřím však tomu, že se to dá nějak extra eliminovat, zvláště, pokud budou nadřízenými těchto darebáků lidé, kteří se, buď ze strachu o svoje koryta, či z důvodu přátelství s těmito šmejdy (neznám vhodnější název pro tyto lidi), nepostaví férově situaci a místo vyhrožování těm, kteří na trestnou činnost výše zmíněných upozorní, jak nakonec vyzývá sám pan vedoucí Odboru bezpečnosti ČD, dostojí své povinnosti chránit firmu a přestanou osočovat a vyhrožovat těm, kdo se za chování těchto lidí poškozující jméno firmy i profese samotné stydí a něco proti tomu dělají. Zažil jsem to osobně před léty u ČD Cargo, dceřiné spol. výše zmíněné ČD… Asi jablko nepadá daleko od stromu. Pokud místo obhajování trestné činnosti svých kámošů či známých nebudou tito hájit zájmy firmy, nezmění se nic.
Byl jsem jedním z těch, kteří se podíleli na znovuobnovení odborové org. Federace strojvůdců, která pro všechny strojvůdce, nejenom své členy, udělala od roku 1990 pořádný kus práce a zajistila nám mnohé výhody, což jsem nakonec ocenil i já při ztrátě zdravotní způsobilosti pro výkon povolání strojvedoucího. Je proto smutné, že všichni ti, kteří poškozují svými nekalými činy dobrou práci kolegů, se ani trochu nezastydí za členství v našich odborech a těží z něho veškeré dané výhody.
Povolání strojvedoucího patřilo celá desetiletí na železnici k nejprestižnějším a člověk, či lidé, kteří z jakéhokoliv důvodu svými činy pošlapávají odkaz našich kolegů, nemají na stroji či ve vedoucích funkcích co dělat.
Těžko si představit, že např. strojvedoucí ve Švýcarsku si začne někde tajně čerpat palivo, ať už pro sebe, či na šmelinu, jako se to často stává v naší zemi. A neděje se to jen z toho důvodu, že tam mají téměř všechny tratě elektrifikované, ale prostě proto, že jim to hrdost nedovolí a také ví, že slušností je nekrást…
Tatíčku Masaryku, nezměnilo se tu bohužel vůbec nic…
