Článek
Pod vánočním stromečkem pro rok 2024 se sešli čeští ústavní činitelé, aby si vzájemně popřáli k úspěšným výsledkům dosaženým za existence vládní koalice, a zvláště v uplynulém roce. Tohoto oslavného setkání se účastnil bývalý komunista a dnes prezident republiky, předseda vlády, bývalý politolog, předsedkyně sněmovny za TOP 09 a předseda senátu za ODS.
Vzácná to reprezentovaná sestava vládnoucího politického spektra, kypící spokojeností z minulých a současných úspěchů vládnoucí koalice SPOLU za podpory prezidenta republiky. Nikomu z přítomných nevadil bývalý komunista v roli nejvyšší, těm, kteří kritizují komunismus ve všech možných podobách a odsuzují jiné komunisty bývalé i současné. Je pravda, že po roce 1989 se překabátila většina komunistů a je také pravda, že je pojala široká náruč občanské demokracie. Je asi také pravda, že pod vánočním stromečkem v roce 2024 by se nenechali fotografovat s jiným bývalým komunistou a předsedou opoziční strany. Asi by si společně nemohli popřát k dosaženým úspěchům a k vynikajícím výsledkům současné mimořádné politické garnitury a jejím ústavním představitelům.
Samochvála vládnoucí reprezentace se jí asi jeví jako potřebná, když nezaznívá z úst širších vrstev obyvatelstva, a to včetně opozice, kde převládají hlasy nespokojenosti a kritiky. Na tuto samochválu se lze podívat i z hlediska současných preferencí, kdy dvě strany Vládní koalice preferenčně nedosahují procentuální výše hlavní opoziční strany a jen soutěží s druhou opoziční stranou. Dvě hlavní strany nedosahují ani potřebných procent pro vstup do sněmovny. To je prozatímní realita, okolo deseti měsíců před sněmovními volbami. Fanfáry znějící pod vánočním stromečkem normálnímu občánkovi asi zní falešným tonem a skřípajícím až nezdravým přílišným sebevědomím, odlišným od současné reality, ale i možné perspektivy.
Za současné vládní a ústavní reprezentace nestoupla životní úroveň, ale poklesla. Je přece fikcí současného předsedy vlády, že mávnutím kouzelného proutku doženeme životní úroveň našeho německého nebo rakouského souseda. Za této vládní a ústavní reprezentace nenastal nárůst ekonomické prosperity státu, ale naopak pokles. Sociální jistoty obyvatelstva se otřásají v samotném základu a politická rozpornost se rozšiřuje, než aby se sbližovala. Současná vládní a ústavní reprezentace však dokázala dostat se do stádia, když nevyhraje volební klání. Tak nový nebo noví vítězové řady zákonných opatření současné vládní koalice změní a odvolají.
Vážení občané, to je to proklamované úspěšné čtyřleté vládnutí současné vládní a ústavní reprezentace za prezidenského asistování. Je možno se ptát, kde je a kam se ztratila odpovědnost za národ a obyvatelstvo a za celou občanskou veřejnost. Je pravděpodobná realita, že po jedné demokratické vládě hrozí zásadní změna společenského a vnitropolitického prostředí. Klikatá cesta z jedné nepohody do hledání nové pohody!
Vánoční rozjímání
Vánoční stromečku, jaká nová vládní a ústavní reprezentace se asi sejde pod vánočním stromečkem v roce 2025?
Bude to staronová vláda a další slibotechna o zářivé budoucnosti občanské společnosti?
Bude to nějaká nová vláda a nové hledání a cesta k nové prosperitě?
Bude to nějaký galimatyáš a rvačka o politická koryta?
Nebo to bude pád některého současného stranictví a nástup nového?
Bude to klikatá cesta od politické, ekonomické a sociální stagnace k hledání stabilizace a nové prosperity?
Možné vyhlídky pro rok 2025
Každá vyhlídka do budoucna má osobní a společenský rozměr. Je to rozměr, který je součástí dějinného a civilizačního vývoje lidského údělu v nějakém čase a místě na planetě. Zapadá též do společenských a mocenských poměrů současných životních prožitků. Prožitků, které se odehrávají v překlápění současnosti do nové lidské a společenské reality. V současnosti do reality, kdy lidský faktor na planetě hledá nová řešení své existence v neklidném, již globalizačním a multikulturním prostředí. Prostředí mocenských střetů tří supervelmocí, kdy se střetává demokratická státnost s autoritativní a totalitní, kdy v mocenské hře jsou miliardy lidských osudů.
Evropská a americká civilizace se otřásá ve své hodnotové podstatě a stále více se objevují nové civilizační trendy pro vznik nové mocenské rovnováhy, nového světového pořádku a řádu. Jde zřejmě o představy, jak dále se má vyvíjet lidská civilizace a společnost na planetě. Zda na základě mocenských válek a konfliktů, nebo v mírovém prostředí nové vzniklé reality mírové lidské soudržnosti. Sjednocování se lidstva v překonávání dalších lidských a vesmírných nástrah, ohrožujících samotnou existenci člověka moudrého (homo sapiens) na planetě.
Lidstvo se dostalo do vývojového stádia globalizace a multikultury různorodého mocenského a společenského sdružování militantního i nemilitantního vývoje lidského faktoru. Faktoru trpícího růzností mocenských záměrů a snah lidského egoismu, jak získat výhody na úkor jiných lidských společenství v planetárním prostoru. Současné lidské generace žijí v prostředí hybridních velmocenských snah, ve zhoršených klimatických podmínkách a hledání nových existenčních životních zdrojů. Jejich život probíhá pod jadernými hrozbami a různými katastrofickými společenskými a přírodními hrozbami. Nové lidské poznatky v oblasti rozvoje lidského poznání jsou již na pokraji možnosti dalšího lidského rozvoje nebo další hrozby. Na hraničním pokraji přínosu a kladu pro lidskou existenci nebo záporu a záleží, jak lidstvo se vypořádá s novými lidskými realitami.
Rok 2025 se prozatím jeví jako neklidné lidské prostředí, ve kterém se budou mísit evoluční a revoluční snahy s chaosem v lidské civilizaci a hledáním nových východisek nejen v mocenských snahách a záměrech, ale i při hledání nové mocenské rovnováhy v současné lidské civilizační etapě na světové, lokální i místní úrovni. V různosti politických a mocenských systémech. V současných politických systémech, které mají a skrývají dynamický náboj náchylný na změny a proměny ke společenským a politickým změnám i k ekonomickým a sociálním krizovým stavům.
Evropa a její současnost
Evropa již není částí lidské civilizace, ve které se určuje mocenská a společenská rovnováha v lidském společenství. Není již středem evropské a americké civilizace a zaostává v dynamicky se rozvíjejícím lidském společenství na planetě. Její mocenský a ekonomický přínos vyčpěl a ztrácí významově dynamicky se rozvíjejícím prostředí na jiných světových kontinentech. Návrat z komplexního evropského stagnačního vývoje k nové vitalizaci a renovaci, může být bolestivým procesem. Procesem hledání nové evropské identity a zmítání se ve hře světových velmocí a hledající v geopolitickém prostředí nejlepší záštitu pro překonání své stagnace a postupnému navrácení do výhodných mocenských planetárních pozic. Při vědomí svých populačních a zdrojových hendikepů a klimatických proměn.
Česká republika ve středoevropském prostoru
Česká republika ve středoevropském prostoru a v její občanské společnosti se dostane v roce 2025 na pokraj vnitropolitické rozpornosti, kdy nejde o zahraniční politickou orientaci, ale o vnitropolitické postoje, týkající se dalšího vnitřního vývoje sociální státnosti. Státnosti, která se pomalu vymyká z postkomunistického období a hledá v období své inflace novou revitalizaci společenského života a své ekonomiky. V prostředí, kdy Evropská unie má nedokončený svůj strukturální a organizační vývoj, kdy ztrácí své mocenské postavení v celosvětovém měřítku a musí čelit a řešit mocenský střet na svých východních hranicích s ruskou supervelmocí. Střet, ve kterém se postupně vytváří evropský ochranný kordon proti euroasijské autoritativní státnosti. Státnosti, navazující na dřívější carské a sovětské expanze do evropského prostředí. Státu s hybridní koncepcí nového autoritativního prostředí jako nového směru lidské civilizace. Státu, opírajícího se o zastrašování demokratického společenství jaderným konfliktem. Česká občanská společnost v tomto období řeší svou vnitropolitickou rozpornost a ekonomickou a sociální nepohodu, ale i rozdílnost náhledu na další vývoj již stagnující Evropské unie. Je možno i konstatovat, že současná vládní koalice Spolu je krátkozraká a zahleděná do sebe a neuvědomuje si, že vnitropolitickou krizi je nutno řešit jinými než parlamentními silovými prostředky, kdy je nutno hledat celospolečenskou jednotu. Místo hledání občanské jednoty vstupujeme do období všeobecné nejednoty. Do období celo občanského střetu o novou vnitropolitickou tvář a směrování vnitřního vývoje české státnosti a evropské perspektivy. Nechceme si ani uvědomit, že budoucnost EU se může posunout ze stagnující politiky i ekonomiky evropských lídrů Německa a Francie směrem do středoevropského prostoru, a to, pokud se dokáže politicky a ekonomicky stabilizovat. V roce 2025 se již může ukázat, zda nastává proces, kdy již v demokratickém prostředí narozené generace odhodí tu celkovou zátěž komunistického i postkomunistického období. Je to i zřejmě období hledání stabilního ukotvení vnitropolitického i v rámci možné evropské revitalizace.
Důležitou devizou v české občanské společnosti je lidská vzájemná soudržnost a solidarita, která tolik chybí v české politické současné reprezentaci.
Dáreček pod vánoční stromeček
Česká veřejnost dostala od vládní koalice SPOLU a od pana prezidenta vánoční a povánoční dáreček, aby radostněji prožívala vánoční svátky. Vánoční dáreček v podobě nového rozpočtu na rok 2025. Rozpočtu při porušení zákonných pravidel pro jeho přijetí a při neshodě s většinou české veřejnosti. Dáreček skutku vhodný pod vánoční stromeček. Zároveň se ukázalo, že prezident republiky se ve svém rozhodovacím procesu vyhnul vzniku rozpočtového provizoria. Tak přijal spoluodpovědnost na jeho finanční nevyváženosti a spolupodílí se i na vzniku rozpočtové nevyvážené situaci ve volebním roku. Na vzniku obtížné situace pro povolební vládu. Je možno konstatovat, že s rozpočtem nesouhlasí většina české a odborné veřejnosti a budí i rozpaky ve vládních řadách koalice Spolu. Tento rozpočet nelze považovat za smírné stanovisko s opozičním stranictvím, ale naopak o vyhranění předvolební situace a zostření předvolební soutěže.
Je asi pro zamyšlení pro předsedu vlády, zda zvolil nejlepší cestu k obhájení setrvání i po volbách v čele vlády i strany. Pro pana prezidenta je to asi pro zamyšlení, že asi bude posledním prezidentem ještě s komunistickou minulostí. Oba ústavní činitelé schválením rozpočtu s většinovým nesouhlasem české veřejnosti dávají příčinu nové povolební garnituře. Příležitost k nenavázání na kontinuitu současné vlády, ale naopak k přijetí nových priorit a vládních koncepcí.
