Článek
Letem českým politickým světem
Vládní a koaliční postoj
V českém vládním a koaličním prostředí v nedávném čase vznikl nepříliš diplomatický postoj k dění na Slovensku a k vládnoucímu stranictví. Vyhraněný a odsuzující postoj k slovenské politické reprezentaci v záležitosti Ukrajiny i k Evropské unii.
Vznikl liberální až odsuzující a dehonestující postoj mající až dezinformační charakter. Najednou se ukázalo, že slovenská politická reprezentace navštívila Ukrajinu, nabídla jí nevojenskou pomoc a vyjádřila stanovisko na podporu ukrajinské suverenity a integrity. Na Slovensku probíhá finanční sbírka na podporu válkou trpícího ukrajinského obyvatelstva. Snad současná česká vládní reprezentace by měla mít více citu a mírnit svá emocionální liberální smýšlení a postoje.
Prezidentské milkování
Na setkání českého a amerického prezidenta došlo k diplomatické trapnosti. Předseda vlády není představitel zaniklého Československa, ale premiérem České republiky. Jednalo se asi o možné přeřeknutí nebo o zanedbanou přípravu na setkání velkého amerického prezidenta s ministerským předsedou malé středoevropské země. Zemičky, která se lísá do přízně prezidenta velké země.
Snad jen poznámečička: „Páníček a malý psíček skákající radostí o pamlsek a pochvalu! Ach, jak je to roztomilé!“
Důchodová reforma
Pod taktovkou prezidenta republiky se konalo setkání mezi vládním a koaličním hnutím Spolu a opozičním hnutím Ano k jednání o návrhu důchodové reformy. V průběhu rozeběhnutého jednání vystoupil předseda koaliční vlády a hnutí Spolu s prohlášením v jednacím období. Souhlasem nebo nesouhlasem, tak se rozhodne silovou parlamentní většinou. Reakce se hned projevila tím, že hnutí Ano odmítlo další účast a deklarovalo odmítnutí vládní a koaliční reformy, tím že ji odvolá a zruší, jestliže vyhraje sněmovní volby. Nejdříve liberální prezident nepozve na jednání druhou opoziční stranu SPD (jako by nebyla demokratickou stranou) a pak liberální předseda koaliční vlády vytáhne „z kapsy“ ještě v průběhu j e d n á n í s i l o v o u k a r t u . Lze jen podotknout: také demokratický přístup na zmaření možného politického kompromisu. Najednou je tu určitá politická zaslepenost. Politolog a předseda vlády by si měl uvědomit, že se dopustil politické a emocionální chyby. Opozici dal do ruky „trumf“ v předvolební kampani do evropského parlamentu a pak do sněmovních voleb! Jak se říká v karetní hře „chytil kartu Černého Petra.“
Baladická tónina
Praotec Čech stojí na českém Řípu a baladickým hlasem pěje píseň o českém ráji to na pohled. Po českých lukách a hvozdech rozléhá se jeho baladický hlas a věštecký hlas:
:…“ vidím Přemysla Oráče, jak přerývá českou zem, vidím, jak Horymír v zoufalství z vyšehradské skály skáče do Vltavy, vidím bratrovražedný boj u Lipan, vidím ….
Vidím i dva Petry: Jednoho na Pražském hradě a druhého v podhradí a pějí baladickou píseň „O Čechy mé, kam kráčíte?“
Tiše zní z lidu odpověď: „s mošničkou v rukou do neznámého ráje!“
Kouzelník Barabáš
Kouzelník a věštitel Barabáš mává kouzelným proutkem a vyčaroval čerta z pekla, který se ho zeptal, co si kouzelník přeje? Odpověď zněla: novou vládu. Ptá se čert dále: koho mám odnést do očistce a koho do peklíčka? Zní odpověď: nejdříve všechny ty „padlé andělské tváře do pekelného ohně a ty ostatní do politického očistce.“ Čert se usměje a říká: kam mám odnést vás?
Pepíček
Ptá se paní učitelka Pepíčka: „Pepíčku, víš, kdo je pro tebe hrdina nebo hrdinka?“ Pepíček odpovídá: „Prosím vy paní učitelko, protože jste krásná a chytrá“. „Kdo ještě Pepíčku?“ „Moji hrdinové jsou pan prezident a předseda vlády.“ „Proč Pepíčku?“ Pepíček odpovídá: „Protože tak hodní páni si zaslouží andělskou svatozář než lidské pohrdání.“
Prý arcibiskupství je peleš lotrovská
Domy i lidé mohou být divní a plní lásky nebo i nenávisti v různých formách lidské přirozenosti. Dům arcibiskupství a jeho obyvatelé jsou pro někoho domem víry, naděje a lásky, kde se oslovují nábožensky věřící i nevěřící (i různí ateisté). Pro někoho v emocionálním rozrušení až v nenávistná slova „peleš lotrovská“. Pro někoho zase dům laskavosti a porozumění pro hříšné i nehříšné lidičky, prožívající lidský uděl v lidských radostech i neradostných chvilkách. Boží domy otevírají svá vrata bez rozdílu náboženství nebo politického přesvědčení, kde láska nebo nenávist nehraje roli. Domy arcibiskupské a jejich obyvatelé slouží i k poskytování útěchy, pokání a k modlitbě i těm, kteří je nazývají peleší lotrovskou. Kam asi patří politické stranictví ? I lotři mají právo na odpuštění a kajícnost. I ten, který perlí o peleši lotrovské. Reakce na článek uveřejněný na stránkách media cz.
Otazníček pro medium cz. : Kde je rozdíl mezi informací a dezinformací, slušností a neslušností?
Koalice Nespolu
Politika není jen umění možného, ale také nemožného, kdy se střídá politické miliskování i s trháním si navzájem vlasů a kopanci do rozkroku. Jako v osobních vztazích se jedná o velkou lásku a někdy o velký až nepřátelský rozchod, tak je tomu i v politice a mezi politickým stranictvím.
Již od prvního vládního a koaličního milování bylo jasno, že se jedná jen o fiktivní manželství z prospěchu. Tak jako vládní koalice postihl stihomam politické moci, který vyústil ve vznik mocenské elity, která se vzdálila od vlastních členů a potencionálních voličů. Tak se koalice Spolu postupně proměňuje v koalici Nespolu.
Již volby do evropského parlamentu jsou ukázkou, jak proklamovaná j e d n o t a je křehká. Jak z miliskování každá strana hledá cestu k svému prospěchu. Již se neokopávají jen kotníky, ale již lítají kopance a plivance. Genderové stranictví a lidovci si již nevyznávají lásku. Starostovská strana chce sama dotýkat se politických výšin. Topáci začali hrát na distanc s Odeésákama. Každá strana se snaží v parlamentních volbách „urvat co se dá!“ Kde zůstávají členské základny, koho mají volit nešťastní voliči?
Najednou se v plné nahotě ukazuje marketinková hra a manipulovatelnost, když se hraje o lukrativní evropské posty. „Andělíčku strážníčku, opatruj mou ručičku před volební urnou!“ Je to smutné, když nabízené volební karty jsou předem cinknuté. Je to smutné, když mezi „povykujícími“ politickými „paviány“ nelze vybrat nepaviána!
Padouch nebo hrdina
Jen malý vzkaz českým politologům (spíše liberálního zaměření). Náš milovaný a nemilovaný premiér a předseda ODS není padouch a ani hrdina. Pan milý „profesůrek“ (bývalý rektor), který zaměnil univerzitní hřiště za profesionální angažování na politickém hřišti si jen neuvědomuje, kdo ho angažoval. České voličstvo ho neangažovalo pro vytvoření programově nesourodé vládní koalice Spolu. Neuvědomuje si, že jej ve volbách angažovalo české obyvatelstvo pro zabezpečení životní úrovně. Neangažovaly jej světové a evropské liberální kruhy, se kterými se „miliskuje“.
Politika není jen o k o m p r o m i s e c h a p o l i t i c k é m p r a g m a t i s m u , ale je o společenských vizích a nekompromisních programech a jejich realizaci, v souladu se zájmy obyvatelstva, které zastupuje. Pan premiér nějak zvládá reprezentační úlohu v mezinárodním prostoru, ale nezvládá své hlavní poslání vůči českému obyvatelstvu, které jej hodnotí hodně pod průměr (jako politika). Pan profesor není charismatická osobnost, ale snaživec, který nedisponuje „kouzelnickým proutkem“, a který se snaží změnit „blbou náladu“ svých spoluobčanů. Není osobností, která by na to měla programově a pak v realitě oslovit své spoluobčany. Není padouchem a ani hrdinou.
Jak již to v politice bývá, pokud nebude úspěšný, čeká jej „sbohem a mávající šáteček“. Je možno lidsky přát, aby to nebyl jednou pískot, a ani neslavné odchody jeho stranických předchůdců, ale důstojné „nezlob se již tě nechceme“ a alespoň kytička na rozloučenou. Odchod z politické služby, a to zpět do univerzitního prostředí, lze považovat za důstojný úděl v lidském životě.
Topící se v politickém oceánu
Kde jsou časy TOP 09, kdy měla strana ministra financí. Spíše z konzervativního stranictví se stala plovoucí liberální politická troska s milovanou lídryní. Ze strany se stala stranička. Stranička, která v následném volebním období volá SOS! Mění svou jedinou ministryni a myslí si, že se jí podaří zviditelnit občansky a politicky. Kdo asi pomůže tonoucím na hladině voličského oceánu? Nejeví se, že nějaká plachta je na obzoru! Koaliční a vládní Spolu spíše se vzdaluje a koaliční strany jsou nuceny bojovat sami za sebe v nepříznivém a bouřlivém politickém oceánu.
