Článek
Máme tu prý velice odpovědný státní rozpočet, který je o p t i m á l n í a snižující zadluženost českého státu. Na rozpočet však může existovat množina různých názorů a úhlů pohledu občanské veřejnosti. Z jednoho úhlu pohledu lze konstatovat, že navržený rozpočet pokračuje v zadlužování státu a postrádá reformní charakter. Vládní koalice navrhla spíše rozpočet ú d r ž b á ř s k é h o charakteru bez podstatných reformních změn.
Lze i říci, že se jedná o rozpočet současné s t a g n a c e a poklesu životní úrovně českého obyvatelstva a vyšších cenových relací. Rozpočet, který neřeší zeštíhlení státní správy a samosprávy, ale s t a b i l i z u j e a navyšuje stavy státních a samosprávních zaměstnanců a dalších státních nebo polostátních orgánů. Pro stát se jeví nadále n e ú n o s n é mít okolo milionu občanů spjatých přímo nebo nepřímo se státem ve všech sférách zákonodárné vládní a soudní moci, které se jeví jako příliš byrokratické až nefunkční a vesměs málo efektivní. Stát mající na okolo jedenácti milionů obyvatelstva každého pátého občana nějak spojeného se státní a komunální sférou, mající nadměrný počet soudců a přes dvě stě generálů na méně než třicetitisícovou armádu a řadu neziskových organizací závislých na státu, rozhodně není štíhlý a přívětivý stát k občanské společnosti. Rozhodně vládní koalice nepřispěla k funkčnosti zřízením velkého koaličního počtu ministerských náměstků a saturováním platu zákonodárné, vládní a soudní elity. Naopak v průběhu svého vládnutí ještě více otevřela pomyslné nůžky sociálního charakteru a rozdílnosti mezi chudými občany (bezdomovci, sociálně slabými) a zámožným i občany a to i mezi vládní elitou, a to v obdobích krizových ekonomických, politických a sociálních stavů soudobé občanské společnosti. Ukazuje se, že česká ekonomika stále má tendence p r o p a d u a stále k l e s á životní úroveň obyvatelstva a stále více se s t u p ň u j e nespokojenost sociálních vrstev obyvatelstva.
Vládní koalice pěti stran postrádá schopnost nové postkomunistické vize a koncepce a postrádá odvahu nejen k všeobecné občanské a politické d i s k u s i , ale i k návrhu a přijetí potřebných r e f o r m n í c h a s t r u k t u r á l n í c h opatření nejen k zafixování, stabilizaci a perspektivě současných i nastupujících občanských generací. Není a nebyla schopná v průběhu volebního období nalézt d o h o d u s opozicí, ale s převážnou částí občanského obyvatelstva. Ukazuje se, že národní jednota v krizi a ekonomické a sociální nouze je jí jako celku i v pojetí jednotlivých stran nějaký cizí pojem a fuk v mocenské nadřazenosti).Nesourodá (programově stranicky odlišná) koalice během volebního období spíše dává přednost mocenskému pragmatismu. Je na pováženou pumpovat peníze do zkostnatělé státní a komunální struktury bez provedení reformních a revitalizačních opatření a zvýšení efektivity a optimalizace ve struktuře státu.
Je pravda, že po volbách (krajských, doplňujících senátních a poslaneckých) bude postavena nová vláda do svízelného postavení před českou občanskou veřejností - za více než třicet let postkomunismu. Nejen že jsme nedohnali vyspělou evropskou a demokratickou státnost, ale naopak kulháme a zaostáváme. Nemáme dostatek kreativity a charismatických osobností, ale spíše rozhádané politické spektrum rádoby politických osobností a různorodé inteligence pragmatického a mocenského zaměření a málo schopných organizátorů politického dění v českém a v evropském prostředí.
Jaké asi změny potřebuje současná česká občanská společnost a stát? Je to asi zamyšlení nad současnou (postkomunistickou) státností, asi i na jiném územním členění státu (zemském a dvoustupňovém modelu) a redukcí státní a samosprávní sféry, zásadní strukturální a personální změny na všech úrovních výkonu státní moci ve státě (zákonodárné, vládní a soudní), přijetí skutečných optimálních opatření pro ekonomickou, společenskou a sociální r e v i t a l i z a c i a r e n o v a c i českého státu a jeho postavení v současné (perspektivní) Evropské unii. Je však otevřená otázka, zda se zvolí bolestná a nesnadná cesta k nové národní a státní perspektivě nebo jen údržba a záplatování něčeho, co již ztratilo hybnost a zabezpečit národní a občanskou budoucnost.
Úvaha a zamyšlení nad sociálním vývoji ve státě
Ve vývoji evropského a středověkého sociálního rozvrstvení obyvatelstva na sociální vrstvy šlechty, duchovenstva, měšťanstva, v dalším vývojovém cyklu nastaly zásadní změny nejen v sociálním rozvrstvení, v profesním zaměření, ale ve společenském dalším rozvrstvení obyvatelstva.
V rámci Rakouského císařství a vzniklé konstituční monarchie se promítly zásadní změny, zvláště po Velké francouzské revoluci, kdy vznikla národnostní a občanská diferenciovanost, změny lidských profesí, ale začalo se zásadně formovat a měnit sociální rozvrstvení obyvatelstva. Pozvolným omezováním otroctví, změnou nevolnictví, pak poddanství, pronikly do společenského života vrstvy rolnictva, sedláků i bezzemků. Nastala diferenciace městského obyvatelstva, ze kterého se postupně vyčleňovala inteligence (úřednictvo, humanitní a přírodovědecké, novinářské prostředí). Postupně se vytvářela vládnoucí elita a parlamentarismus, spolkové, stranické sdružování, do popředí začaly též vystupovat volební akty a rozšiřovat se podíl obyvatelstva na správě věcí veřejných. Do popředí vystupuje stát, občan a podíl lidu na správě státu i samosprávné prvky na úrovni zemského uspořádání i samosprávy měst a obcí. Ve společenském prostředí se začala i více projevovat městská a zemědělská chudina i vzniklé průmyslové dělnictvo, začal zánik cechového středověkého zřízení a nastala i diferenciace řemeslného a obchodního charakteru na profesně vyhraněné skupiny živostníků a jejich vstupování do veřejného života. V rámci Rakouského císařství (mocnářství) se i postupně vyhraňovalo národnostní a mocenské rozložení obyvatelstva, ale i snahy po autonomii nebo federalizace státu. Vznikly národnostní rozpory a rozdílnosti mezi německým, slovanským a maďarským obyvatelstvem a jejich reprezentačními elitami v konstituční monarchii.Vzniklo Všegermánství a Všeslovanství a navýšilo se národnostní uvědomění v rakouském mocnářstí. Vznikl trialismus a dualismus, ale vzniklo Předlitavsko a Zalitavsko a pod patronací Pruského království Rakousko – Uhersko a české země ostrouhaly mrkvičku. České země, které se staly nejprůmyslovější částí Rakouského císařství, byly upozaděny národnostním spojenectvím německou a maďarskou národností a slovanská menšina byla malorizována a ve vídeňském parlamentu nastaly ostré národnostní třenice. Do národnostní problematiky, kde existovaly společné sociální zájmy postupně se prosadilo i sociální a zájmové rozčlenění z hlediska třídního rozčlenění (na dělnické-socialistické, náboženské, liberální, konservativní i zájmové stranictví agrární, živnostenské i jiné). V českých zemích se národní stanictví rozčlenilo na Staročechy a Mladočechy, ale i zastánce pro zachování konstituční monarchie, ale i na ty, které hledali cestu a shlíželi směrem k demokratické Francii a směrem do carského Ruska i sjednocení Slovanstva v monarchii. Monarchie byla v mocenském, společenském a sociálním rozpoložení.
Vznik první světové války znamenal koncentraci a loajálnost Němců a Maďarů a spíše pasivní postoj slovanského obyvatelstva. Znamenal i vznik české emigrace do zahraničí a rozpoložení českého obyvatelstva ve všech jeho sociálních vrstvách. S postupem válečných operací v neprospěch rakouského a německého císařství vznikaly ve válečných událostech československé legie a vznikaly snahy o hledání poválečného řešení s vítězícími demokratickými mocnostmi a zároveň se formovala česká a slovenská domácí opozice, která v okamžicích vítězným mocností se sjednotila a spolu se zahraniční emigrací vyhlásila vznik Československé republiky.
Po dohodě vítězných západních demokracií vznikla Československá republika ne jako národní, ale mnohonárodnostní stát, kde obyvatelstvo se skládalo z Čechů, Slováků, Němců, Maďarů, Rusínců a Poláků i židovské skupiny obyvatelstva. Postupně se stalo sanitním kordonem proti vzniklému Sovětskému svazu a dalšímu nástupu sovětského revolučního internacionalismu do demokratického evropského prostředí. Vítězná komunistická (bolševická revoluce v carském Rusku) byla provedena ve znamení „proletáři všech zemí spojte se“ a znamenala i radikalizaci a vznik komunistické strany Československa. Státu, který se od samého počátku existence potýkal s odstředivými tendencemi německého a maďarského obyvatelstva a s autonomními snahami slovenského obyvatelstva i s radikalizací v některých sociálních vrstvách obyvatelstva. Zároveň i nejednotou v českém politickém stranictví a postupnou vyhraněností národnostního charakteru. Československé obyvatelstvo se stranicky i společensky a sociálně rozčlenilo podle národností. Sociálně se rozvrstvilo tak, že česká národnost mocensky a ekonomicky převršovala málo sociálně rozvinuté Slovensko a Podkarpatskou Rus, ale stalo se průmyslovým hegemonem v středoevropském prostoru a hlavním spojencem v západoevropských demokraciích. Po zániku německé Výmarské republiky a násturu nacistického a rasistického režimu ve Velkoněmecké říši začaly se proměňovat středoevropské poměry a i vnitropolitické poměry v Československu. Začaly se více projevovat integrační snahy národního uvědomění na Slovensku i sociální vrstvy slovenské inteligence a vzniklé střední třídy i zemědělské úrovně. V českých zemích, zvláště u německy mluvícího obbyvatelstva, začaly stále více doutnat, vznikat a rozšiřovat tendence velkoněmeckého charakteru i hledání možností rozbít československou státnost a připojit se k Velkoněmecké říši.
V českých zemích se nepodařilo zajistit stranickou jednotu ani sociální národní smír, jednotu katolického stranictví a různorodost společenských zájmů. Česká inteligence byla politicky rozhádaná a střední vrstvy obyvatelstva byly sociálně nevyrovnané v životní úrovni a v sociálních jistotách. Národovectví, liberalismus, agrární, náboženské a zájmové stranictví socialismu a komunismu nebyly schopné čelit narůstajícímu nebezpečí ze strany stále více se rozpínající Velkoněmecké říše. Československo se dostalo do situace v zájmové sféře dvou nedemokratických státností – německé a sovětské.
Demokratická část Evropy podlehla ilusi mírového charakteru a umožnila okleštění Československa a pak zánik její demokratické podoby. Nejdříve dochází k zastavení stranické činnosti a vytvoření Národní jednoty již v krizové politické a společenské situaci a pak ve vzniklé druhé republice Národních souručenství všeho obyvatelstva v okleštěných českých zemích. Následně následuje připojení k Velkoněmecké říši a vznik protektorátu Čechy a Morava, pod německým tlakem vzniká slovenský stát. V protektorátu vzniká Národní souručenství a dvojí politická emigrace demokratického stranictví do západních demokracií a komunistické do Sovětského svazu. Ve válečném období za německé socialistické ideologie (rasismu a nacismu) byl český průmysl orietován na vojenskou výrobu a z českého dělnictva se stala privilegovaná vrstva obyvatelstva a byl zaveden lístkový systém na nejdůležitější životní potřeby. V průběhu války se stále více projevovala lhostejnost až netečnost v okupované zemi, ale i odbojnost proti německé okupaci ve všech sociálních vrstvách českého obyvatelstva. V zahraničí došlo k postupnému sbližování demokratické a komunistické emigrace a k vytvoření nejdříve socialistické národní fronty, pak Národní fornty Čechů a Slováků a na konci války Národní fronty Čechů a Slováků s vyloučením pravicového stranictví a k vytvoření nového poválečného státu Lidově demokratického Československa Dochází ke zrušení zemského zřízení a k vytvoření nového krajského uspořádání a hospodářské a politické reformě. Vznikla polo autoritativní demokracie, ve které nezbylo místo pro německou a maďarskou menšinu, kdy Národní fronta byla rozšířena o společenské a zájmové organizace. Nastala postupná socializace, která vyvrcholila komunistickým převratem v roce 1948 a nastoupením cesty k socialismu a členství v socialistickém bloku pod vedením Sovětského svazu. Nastala etapa tak zvaného třídního boje (zápasu), ke změně vlastnických vztahů, kolektivizace zemědělství a socialistických násilných reforem. Vzniklo satelitní stranictví a nové sociální rozvrstvení obyvatelstva na dělníky, zemědělce a pracující inteligenci a postupně se měnily i jednotlivé profese a začal vznikat socialistický člověk a nová socialistická inteligence.
Revoluční charakter byl přeměněn v socialistické budovatelství. Již hned po roce 1948 vznikla nová emigrace do západních demokracií a vzniklo i období „takzvané studené války“ mezi socialismem a kapitalismem. V Československu byla dovršena kolektivizace, pokračovala sekularizace společnosti a omezení náboženských svobod. Vznikla Československá socialistická republika1960). Nastala určitá společenská a sociální stabilizace a nové občanské a sociální vztahy. Ve společenském podhoubí však doutnala národnostní rozpornost a ekonomická nerovnost mezi českými zeměmi a Slovenskem ve společném státě. Do popředí po roce 1960 postupně vystupuje již socialistická inteligence a její snahy o určité uvolnění společenských poměrů až reformního charakteru.
V letech 1967- 1969 dochází k vzniku takzvaného „socialismu s lidskou tváří“. V rámci KSČ, kdy se aktivizovaly dosud pasivní nové sociální vrstvy společnosti a objevovaly se tendence o hlubší změny demokratizace i omezení vedoucí úlohy KSČ již v socialistickém a novém sociálním prostředí. Tyto tendence však byly přerušeny vstupem vojsk Varšavské smlouvy a následnou okupací vojsky Sovětského svazu. Nastalo období marx leninké konsolidace a normalizace a vzniku nové vlny již socialistické emigrace. V socialistickém podhoubí a pod normalizačním povrchem začaly se objevovat odstředivé lidsko právní a náboženské tendence, vedle netečné většiny socialistické společnosti k veřejnému dění. Společnost charakterizuje rozdělení na straníky a nestraníky a odklon od politické aktivity. Poltické čistky. S příchodem sovětské armády a se slovenskou komunistickou kalkulací je spojeno vytvoření Československé socialistické federativní republiky. V českých zemích obyvatelstvo spojovalo reformní snahy (při většinové veřejné neangažovanosti zemědělců) se svobodnější společností a demokratičností. Na Slovensku převažovala určitá zdrženlivost a sociální spokojenost většiny společnosti mimo části slovenské inteligence. Československá společnost nakonec spolkla a podřídila se nové realitě za přítomnosti sovětských vojsk.
Období vzniku spotřebního socialismu postupně vznikalo v období osmdesátých let minulého století a charakterizuje jej nástup nové generace komunistů a již její asi třetí změna. Generace, která již naprosto ztratila revolučnost a více však toužila po stylu a způsobu života ve svobodném demokratickém prostředí. Zvýraznil se i rozdíl mezi komunisty a nekomunisty, mezi vládnoucí a saturovanou politickou, bezpečnostní a hospodářskou elitou. Společnost se proměnila ve spotřební, politicky lhostejnou a vyžívající se v zájmové a nepolitické činnosti a hledící si svých osobních a skupinových zájmů. Oživení však přichází se vznikem glasnosti a perestrojky v Sovětském svazu a zpolitickým chvěním v polském prostředí i mezinárodní situace. V socialistické společnosti nastalo a završilo se oddělení vládnoucí komunistické vrstvy od průměrných životních jistot ostatních, kdy spojnicí se stala zájmová a spotrtovní činnost, ale za stálé platnosti komunistických zásad společenských nomenklatůr (nerovnosti společenské, politické a ekonomické). Politické a ekonomické chvění v Sovětském svazu v letech 1985 - 1988 se však začalo projevovat v celém socialistickém bloku a v Československu se znovu probudila Charta 77, ale zvláště po letech normalizace a sekularizace náboženské cítění v kolaborujících církví (zvláště katolické) a touha po náboženské svobodě vedle vznikající nové touhy po demokratických svobodách. Znovu vznikly i reformní snahy v komunistickém hnutí. Tyto snahy a touhy však již byly jiné než v letech 1967 -1969 a vyúsťovaly v demonstrativní shromnáždění, kdy ze začátku poklidná občanská demonstrace v Praze vyústila v nepoklidné demonstrování občanské nespokojenosti v roce 1989. Nebylo to žádné revoluční vystoupení, ale zásadní postoj politicky neangažované společnosti a k reformně nachýlené části komunistů o společenskou změnu. Již ne o reformu socialismu a komunismu, ale o návrat československé společnosti do kapitalistické a demokratické společnosti. Tento návrat se odehrával za vzniku Občanského hnutí a Výboru proti nasilí na Slovensku a za dohody satelitního stranictví o předání moci, zániku KSČ . Vzniku KSČM, demokratizací socialistické společnosti za vzniku tržního hospodářského systému, transformace, privatizace a vzniku nových životních podmínek pro veškeré obyvatelstvo. Jednou z podmínek byl zánik socialistické federace a vznik nezávislé české a slovenské státnosti – České a Slovenské republiky. Zanikla evropská socialistická soustava a zanikl i Sovětský svaz a vznikla Ruská federace národů a nové uspořádání evropského prostředí. Odchod sovětských vojsk je pak spojený s novou, již jen českou národní státností a zapojením se do EU a evropských demokratických a organizačních struktur.
Česká republika se vydala na cestu postkomunismu a na cestu zásadních politických, ekonomických a sociálních přeměn a otevření se mezinárodnímu společenství. Na základě nové demokratické ústavnosti vznikl demokratický parlamentarismus a nová občanská společnost. Postupně vznikl stranický a společenský pluralismus a vzniklo i nové rozvrstvení české společnosti v kulisách a strukturách renovované státní správy a samosprávy. Postupně vzniklo i nové sociální rozvrstvení české společnosti, kdy vznikla nová demokratická a mocenská elita, nové sociální rozvrstvění v rámci občanské společnosti. Vznikla politická a ekonomická elita a ekonomicky politická za názorové množiny k nové výstavbě demokratické státnosti v podmínkách nastupující globalizace a multikultury, demokratické sekularizace a změn životních stylů a způsobů prožití lidských životů. Do českého post socialistického prostředí vstoupil kapitalistický kapitál a nadnárodní společnosti. K šedé socialistické ekonomice se přidala kapitalistická a k neduhům socialistického rázu i neduhy kapitalistické společnosti. V prostředí, kdy minulostí se stala „studená válka“ a vznikla v globálních světových podmínkách demokratická, autoritativní a totalitní státnost a supervelmocenské střety. Ruská federace po svém vzniku a vzniku nových států na bývalém území navázala na dřívější imperiální tradice carismu a pak komunismu a zahájilo prostřednictvím nové mocenské doktríny hybridního válčení o změnu světových poměrů a vztahů mezi již existující Evropskou unii o nové uspořádání evropských poměrů ve světě plných zbraní hromadného ničení. Česká republika po více než třiceti letech demokratické státnosti a různých vnitropolitických, ekonomických krizových jevů překonala flustraci svého obyvatelstva z výhod a nevýhod a generačních proměn, ale i nedosažení za existence koaličních vlád dohnání životní úrovně vyspělých demokratických států. Naopak v současnosti v období různých krizových jevů se projevuje nespokojenost nového sociálního rozvrstvení, kdy dříve vzniklá blbá nálada, se proměňuje v protestní akce širších vrstev obyvatelstva. Obyvatelstva demokratické společnosti, kdy občanským cílem se stává nové pojetí sociální státnosti za růstu životní úrovně a sociálních jistot ve spravedlivém a k občanům přívětivém služebním státě. Je to i údobí, kdy kybernetika, digitalizace, robotika a umělá inteligence vstupuje do profesního života a začíná vytvářet nové pojetí stylu a způsobu prožití lidských životů.
P o v í d a č k y babky Kačky
Přisedl si předseda vlády v hospodě k bezdomovci a chtěl mu zaplatit večeři a pivo. „Prej si ´´velké zvíře´,“ před chvílí se dal slyšet hostinský. Přísedící se ozval: „Já jsem ministerský předseda a chci se vás zeptat, jak se vám daří.“ Bezdomovec již trochu v rouše se zakaleným zrakem a těžkým jazykem se ozval: „Kreten jako kreten nemá co pohledávat u mého stolu a kecat své rozumy.“ Ministerský předseda jako by okřál a na celé kolo zařičel: „To je to nejlepší ocenění lidového charakteru, který jsem ve svém politickém životě slyšel,“ Sborově z hospody zaznělo: „Panáčku, panáčku, jdi si kecat k jiným debilům, než jsme my hospodští kecalisté.“
Státní rozpočet je tu!
Dupy, dupy občánkové, je tu zase cupy, cupy a rozpočtový medvěd zase vykrádá státní popelnici. Koaliční a jiní dobrodinci a různí rozumbradové zase vykládají své rozpočtové pohádky a penízky nás poplatníků se kutálejí až se rozkutálí, žrádlo se nám dále zdraží a do kapsy budeme mít hluboko. To zase nebude pohádka na dobrou noc, ale tvrdá realita na chudáky a nemocné, denně se plazící za denní obživou. Političtí slibotechny a makroekonomové i sociální inženýři zase jednou slibují „modré z nebe“, místo toho zase nebudou padat pečená kuřata z rozpočtových výšin, ale jen studená sprcha a krásná slova o rozpočtové odpovědnosti. Dejme si pivko s panákem a zanotujem si a zazpíváme si a pomějeme se a státní rozpočet a papaláši, ať si zanotují “ pec nám spadla, kdo pak nám jí postaví!“- novou Potěmkinovou vesnici!!
Občanská bludnost
Bloudím a bloudím tím českým politickým a hospodářským rájem na pohled. Pohybuji se v překrásné Potěmkinově vesnici a procítám v české realitě. Realitě politických slibů a překrásných slov, a kouzelného blahobytu, prý naprosté spojenosti, kde prý občané jen pějí chválu na své papaláše žijící v nebeských výšinách a blahovolně kynoucí do neutěšeného podhradí. Hej, hej vy tam v nebeských výšinách !
Pohlédněte na podhradní smrtelníky, mající nejen blbou náladu, ale i projevující svou nespokojenost. Sestupte ze svých obláčků a staňte se též znovu obyčejnými občany a lidskou člověčinou!
Bla, bla!
Všude zní blekotání a dezinformace, politici si nevyplachují své huby. Jsme v krásném období markentingových předvolebních průjmů. Předvádění se různých rádoby politických opičáků a opozic blekotajících a hustících do občanské veřejnosti své moudra a slibující nesplnitelné. Ať svítí slunce nebo prší, neúnavné kvákání a politické hekání zní jako z kolovrátku obehrané i neobehrané písničky. Jsme jakoby na pouti, kde jsou různé atrakce a vyvolávači lákají do svých atrakcí. Atrakcí, kde dočasné jsou různá lákadla a omámení lidských smyslů a vstup do světa až emocionálního a dočasného okouzení. Bla, bla až okouzlení vyprchá znovu je tu lidská realita, kdy kouzelní politici a političtí šejdíři nepotřebují volební politické hlasy. Ach, ach!!
Blafy a blafy babky Kačky!
