Článek
Trojí volby v roce 2024 jsou za námi. Ve všech volbách posílilo opoziční hnutí Ano. V krajských a doplňovacích volbách do senátu navýšila se síla hnutí Ano před sněmovními volbami v roce 2025.
Lze konstatovat neúspěch zvláště v krajských volbách vládního a koaličního hnutí Spolu, které prohrálo volební soutěž s hnutím Ano. Je možno konstatovat propadnutí Pirátů a nadále stagnaci KDU – ČSL, TOP 09 a určitou, ale relativní stabilitu hnutí Starostu.
Krajské volby ukázaly narůstající schopnost hnutí Ano hledat partnery pro uzavírání koalic na nejen krajské úrovni, ale i možnosti po sněmovních volbách v roce 2025. Zároveň neúspěch vládní koalice Spolu přináší povolební chvění a vnitrostranickou kritiku do jednotlivých koaličních stran. Zatím co, hnutí Ano stálé projevuje stranickou jednolitost, tak po prohraných krajských voleb začíná ve vládní koalici vnitřní chvění a bublání a hledání východisek na krajské a celostátní, vnitrostranické a vnitropolitické úrovni.
Volby ukázaly i rozdílnost vedení předvolebních kampaní, kdy hnutí Ano využilo všeobecnou nespojenost českého obyvatelstva s vnitrostranickou politikou koaličního a vládnoucího hnutí Spolu. Naproti proti roztříštěné kampani vládní koalice a vytváření jiných koalic s parlamentním i neparlamentním stranictvím. Zároveň i mezi preferencí celostátní a volebním výsledkem Pirátu, kteří naprosto propadli v krajských a doplňovacích voleb do senátu. Volby však také přinesly rozpaky do členských základen koaličních stran a daly podnět k různým kritickým stanoviskům směrem k vrcholovým stranickým reprezentacím.
Zároveň otevřely stavidla k zamyšlení, jak dál do sněmovních voleb a jak dál po sněmovních volbách. A jaká může být po sněmovních voleb další perspektiva. Pokud nedojde k nějakým mimořádným okolnostem a ke krizovým a mimořádným vnitropolitickým a mezinárodním stavům a situací je nutno přemýšlet - jak dál. Přemýšlet, jak dále v předvolebním období do sněmovny v roce 2025 a jak dále po sněmovních volbách. V prvním případě se jedná, jak se promítnou neuspokojivé volební výsledky v rámci stran vládní koalice. Zda pokračovat dál „ve slepenci“ programově a mocensky nesouměrné vládní koalici. Nebo, zda volební výsledky Pirátů a možné otřesy v jiných koaličních stranách nějak zásadně naruší ještě roční vládnutí „slepence“ až do voleb v roce 2025. Je zde, zvláště pro ODS již zamyšlení, co asi může být dál po sněmovních volbách. Zvláště za okolností, kdy současným koaličním stranám půjde prvotně o zachování a udržení se v poslanecké sněmovně – o existenční zápasy. Nelze ani pominout vznik napětí a názorové odlišnosti v ODS a v hnutí Starostů.
Jinou záležitosti, která se dere do popředí je česká a evropská inflace a stálé snižování životní úrovně českého obyvatelstva a stabilizující se všeobecná nespokojenost se současnou vládní a koaliční garniturou. Nedělejme si příliš velké iluze, že ke krajským volbám přišlo jen něco okolo 40 % voličů. Mezi těmi 60 % voličů asi bychom nalezli více nespojenců se současnou pětičlennou vládní koalicí než spokojených občanů. Současné preference politickém stranictví jsou až příliš jasné ve prospěch hnutí Ano. Oblíbenost předsedy koaliční vlády je minimální v české veřejnosti.
Jako o p t i m á l n í a stabilizující řešení, je zde orientace a v podstatě i vynucena nutnost překonat politické a osobní antipatie mezi ODS a hnutím Ano v zájmu další vnitrostátní i mezinárodní současnosti a perspektivy. Jeví se i jako nezbytná renovace ve vedení ODS i zvážení vládní funkčnosti předsedy hnutí Ano. Pokud současní politici nejsou neandrtálcové ukazuje se n e z b y t n o s t pro sněmovních volbách usilovat o takovou vládní koalici, která bude schopna vyvést český stát a národ vyvést ze současné s t a g n a c e k lepší perspektivě.
Rozpornosti ve vládním a koaličním hnutí Spolu
Volební neúspěch v třetím roce společného vládnutí pětikoalice obnažily vnitřní programové a koncepční rozporností uvnitř jednotlivých politických subjektů. Úvodem je nutné říci, co je spojilo do programového až jen mocenského slepence. Politické reprezentace jednotlivých stran odhodily ideje a programy, tak říkajíc „za hlavu“ a zbyla hladovost po moci i osobní saturací. Vezmeme podstaty jednotlivých stran, tak se jedná o směsici konzervativní, liberální, neomarxistickou (genderově orientovanou), s křesťanskou orientací, se zájmovou vrstvou starostů (z komunálního prostředí), tento až protikladný slepenec dal dohromady „osvícenec“ současný předseda ODS. Jako politologovi se mu podařilo dát dohromady sekularistické a liberální politiky s křesťansky zabarvenými do „jednoho pytle.“ Podařilo se tak zdevastovat ideje a programy ve prospěch p r a g m a t i s m u a pokrytectví vůči stranickým základnám a vytvořit tak mocenskou politickou a ekonomickou a obráceně ekonomocenskou vládní elitu.
Během volebního období tato elita příliš bezstarostně vládla a utlumovala rozpornosti doutnající „ve stranickém podhradí.“ V podhradí rozdílného stranictví a organizační výstavby i měnící se širší volební a příznivecké základny. Najednou přichází nenadálý vnitropolitický a nepřiznivý volební n á r a z. Najednou občas bublající a hudrující spolustraníci se začínají otřást a ošívat. Vlažná kritika a nespokojené vrnění dostává podobu „ježíš Maria,“ co nám to vůbec tři roky vládne.
Najednou se probouzí ze „šípkového spánku“ spousty stranických lidiček i příznivců v každé ze stran jiným způsobem a jiným záměrem. Lidovečtí lidičky si uvědomují, že až hrozí vstup strany mimo sněmovnu až do bezvýznamnosti. Najednou se oživily vnitrostranické proudy liberálního a tradicionalistického směru a začal zápas o další orientaci lidoveckého hnutí již za houfného odchodu katolíků k jinému orientovanému stranictví. Jiná je situace v TOP 09, kde dříve křesťanky orientované hnutí přešlo od novým vedením do liberálních až genderových pozic protikladným obecné formě křesťansky orientovaným straníkům a příznivcům. TOP09 za tři volební roky se dostala na pokraj volitelnosti. Nad stranou se pohybuje až politická nicotnost a ze spánku se probouzí bývalý zakladatel a předseda Kalousek. Jiné problémy se dostávají na povrch v hnutí Starostů, jako zájmová a profesní rozpornost mezi vrcholovou stranickou reprezentací a zájmy profesními i osobními mezi komunálními starosty (i rozpornosti mezi státním samosprávnými rozpočty). Politická stranická reprezentace se spíše stala „korytářskou“ než přívětivou ke komunálnímu prostředí.
Něco jiného politicky a mocensky jsou Piráti ze svým sekularistickým a genderovým programem a spíše neomarxisticky orientovanou částí členů a příznivců a členskou základnou okolo tří tisíc členů).
Strana, která mocensky vyrostla a její politická a vládní reprezentace se vzdálila původním programovým cílům a ambicím a za „vládní koryta“ se stala poskokem i určitým otloukánkem v nesourodém a pragmatickém koaličním společenství. Pirátské stranictví musí najednou řešit, zda chce být nadále vládní stranou (do kdy) nebo upřednostnit program před vládním korytařeněním. Opravdu těžké rozhodování. Zbývá nám ODS a její členitá frakční podoba, kde se mísí tradiční konzervatismus s netradičním liberalismem a až poťouchlým programovým liberalismem svého stranického předsedy. Jistě je asi na pováženou a je těžké rozhodování, jak dále koaličně nebo nekoaličně (možné i úpravy vládní sestavy) jsou pro stranu perspektivní,
Jen malé nahlédnutí do současného „vládního slepence“ naznačuje, že nespojenost obyvatelstva je spojená s vládou „slibotechniků,“ kdy spíše se jeví po parlamentních volbách jiné vládní složení, které bude schopno překonat vnitrostátní krizové jevy a zabrzdit dalším pádům životní úrovně obyvatelstva a opravdové životní a sociální podmínky mezigeneračního charakteru.
Úvahy a názory
Proměny soudobých dějinných procesů.
Dějiny se mění nejen ve svém objektivním smyslu jako sled reálných událostí, činností, příčin a souvislostí, které reálně vznikly, proběhly a mají svoji kontinuitu. Lidská realita se však stále mění v subjektivním pohledů jejich vykládačů a hodnotitelů v různých časoprostorových jednotkách z různých pohledu vždy nějaké současnosti. Dějiny mají alternativní výklad z množiny různorodých hodnotících úhlů, a i mocenského a politického zabarvení odborné a badatelské i lidové veřejnosti.
Součástí lidského poznávacího procesu a jeho postoje k němu je zde i nereální a smyšlený svět lidsky nereálné reality a jeho vstup do konkrétní lidské reality v různé iracionální a emoční podobě skreslující a vstupující do lidského a společenského dění.
Součástí lidského a společenského prožitku se stává nerealita, která ovlivňuje lidskou realitu i lidské emoce a může zkreslovat lidské reality i způsoby lidského způsobu života a lidského stylu prožívání lidských údělů. Do lidských životů vstupují nadlidské a pohádkové osobnosti a vymyšlené děje a příběhy někdy mimo lidskou racionalitu a v různém emočním zabarvení. leckdy mimo lidské hodnotové systémy. Lidské osobnosti i lidská společenství se tak mohou pohybovat ve fiktivních úrovních své existence za přítomnosti lidské objektivní i fiktivní dezinformace, která různorodým způsobem ovlivňuje osobní a společenské procesy.
Lidské osobnosti i části lidské společnosti tak mohou prožívat lidské životy v úmyslně i neúmyslně zkreslené lidské reality. V nereálném poznávacím procesu nemusí existovat nějaké morální zábrany, kdy fiktivní lidské bytosti prožívají i z hlediska lidské existence dění a životy fantastických osobností, společností a dějů mimo životní lidskou realitu.
Do soudobých lidských dějin osobností a společnosti vstoupila dimenze nadlidského dobra a zla bez lidských morálních zábran, která má schopnost deformovat, ale i vstupovat různým způsobem, a i ovlivňovat lidské existence a lidské společenství. Může se měnit pojetí lidského strachu a úzkosti, pojetí dobra a zla, nepředvídatelného vzniku v lidském a společenském chování. Vzniká úmyslná i neúmyslná mystifikace, v období, kdy do lidských životů vstoupila výpočetní technika, robotizace, a i umělá inteligence, genetika a zvýšená lidská touha po životní úrovni a sociálních jistotách v lidském světě. Světě plném přikladu, nerovnosti životních podmínek a nevraživosti různého druhu a zaměření.
Do lidských dějin od 19. století se v lidském společenství se neobyčejně rozšířil výklad lidských práv a nepravd a navýšil se proces různých společenských, ekonomických deformacích. Deformací rázu ekologických, klimatických katastrofálních a různých krizových ekonomických a sociálních situací. Lidství na planetě vstoupilo do procesu multikultury a globalizace do prostředí zásadních změn minulých vývojových trendů lidské civilizace. Do lidských dějin osobního a společenského charakteru vstupuje řada nových společenských, ekonomických a sociálních prvků, které postupně již proměňují a otáčí dějiny lidství do nových ještě NEZNÁMÝCH PERSPEKTIV.
Česká současná historiografie a historičnost
Úvodem je třeba podotknou, že české dějepisectví a historismus a přístup k dějinné realitě ve svém časoprostorovém vývoji vždy vyjadřoval různorodé vztahy historické a politického a společenského přístupu ze současnosti k minulé dějinné realitě. K dějinné realitě vždy ztvárněné pohledem nějakých současníků ze soudobých společenských a mocenských hledisek na dějinnou minulost.
Minulá dějinná realita je vždy ztvárněna a formována v jiných časoprostorových jednotkách a je ovlivněná jinou atmosférou doby, osobními postoji, a i účelovostí v daném společenském a mocenském uspořádání. Lidské dějiny je možno přirovnat k velké tahací harmonice, ze které lze vyluzovat lidsky příjemné i nepříjemné zvuky různé harmonie a disharmonie za různou lidskou účelovostí. Zvuky lidské pravdivosti i nepravdivosti.
Příkladem třeba mohou být české školské učebnice v rozmezí Rakouského císařství, první, druhé republiky, protektorátu třetí republiky, socialismu i současné české státnosti. Kdy do popředí vystupuje jejich tendenčnost a účelovost a dobová atmosféra, a i určitý charakter státního zřízení. Lze i konstatovat, že se jedná na jedné straně o vývoj lidského poznávacího procesu a na straně druhé o přizpůsobení si reálných dějin a dějinných procesů právě probíhajícímu řádu a společenskému pořádku v české a středoevropské kotlině.
Je možno i konstatovat, že do historiografie a historičnosti stále více vstupuje účelová i neúčelová, objektivní i neobjektivní informace i řada dezinformací. Do výkladu různých dějinných realit vstupuje politická a mediální účelovost i lidské a lidové bájesloví, kdy existuje více nebo reálnější pohled na dějinnou a národní českou minulost.
Dějiny, histografie a historičnost již dávno nejsou jen humanitní disciplínou a předmětem vědeckého bádání. Staly se i prostorem mocenských, společenských a politických zájmů. Prostorem pro společenský a mocenský i jinak zájmový marketink a mediální pojetí minulosti a současnosti.
Ze vědeckého a humanitního i přírodovědeckého prostředí (univerzit státem dotovaných ústavů) stálé více vystupují osobnosti přímo závislé na státu (finančně, kariérně i nestátním dotačním systému). Stále více vzniká role dějepisectví a historičnosti jako s l u ž e b n í k a v české demokratické a občanské státnosti, kde se i ztrácí historická objektivita. V českém multikulturním a marketinkovém prostředí se české dějepisectví a historičnost a osobnosti stávají účelovým až zaprodaným artiklem mediálního, a politického prostředí. Za množinou různých výkladů a dezinformačních názorů a nánosů jen, kdesi vykukuje histografická a historizující objektivita a nezaujatost.
