Článek
Sjezd KDU – ČSL se uskutečnil v období, kdy pokles preferencí strany se dostal na politické minimum a straně hrozí až odejití do politického ústraní. Strana se dostala na rozcestí zůstat v koalici Spolu, nebo již v předvolebním období do poslanecké sněmovny zvolit vlastní cestu. Obě varianty obsahují značné riziko až existenčního charakteru. Sjezd v plné nahotě ukázal ideovou rozervanost současného lidoveckého stranictví. Odklon od křesťanského ideového stranictví do sféry jiného ideového a ideologického, a to liberalistického a gendrového prostředí. Snahu současné lidovecké elity o jakýsi liberální reformní postoj, který je ale až v rozporu s křesťanskou sociální teologií a náboženským a občanským profilem ve smyslu křesťanského politického stranictví. Stranictví vycházejícího z osobní náboženské angažovanosti ve společnosti a veřejném životě. Z postojů osobních a společenských morálních hodnot. Hodnot, kde slova nejsou v rozporu s činy a křesťanským způsobem života ve společnosti. Z jednoty náboženské víry v osobním a společenském a veřejném životě, v občanské společnosti.
Křesťanským principům, které nelze spojovat s politickými ideologiemi, ani z genderovým a liberálním pojetím sekularizovaného způsobu a stylu života v občanské společnosti. Občanské společnosti, tolerující rozdílnosti při respektu odlišných menšin a při dohodě o společných a společenských hodnotách a společenské nutné regulaci.
Průběh sjezdového jednání ukázal určitou diferencionalitu sjezdových delegátů od své liberální politické reprezentace i určitou nespokojenost s vládní a koaliční politikou, která je v rozporu s cítěním křesťanské veřejnosti, kdy vrchová stranická elita se oddělila od osobních a společenských zájmů křesťanských věřících a propojuje se stále více se sekularizovaným až nepřátelským prostředím v české současné občanské společnosti.
Sjezdové hrátky a nehrátky
Současný sjezd KDU – ČSL proběhl ve významu liberální „škatule škatule hýbejte se“, ale jen se přemisťujte. Je třeba zůstávat u polických a mocenských žlabů. Dávat přednost osobnímu prospěchu a držet se jako klíšťata saturovaných mocenských pozic, pokud je ještě máme. „Potopa až po nás!“
Tak dochází i k paradoxu, že staronový předseda strany s odřenými zády se stává předsedou a řádová místopředsedkyně získá přes devadesát procent sjezdových delegátů. Strana se propadá stále více do nevýznamosti. Novému předsedovi není schválena osobnost prvního náměstka a do popředí místo něho volí již opelichaného, ale nepříliš organizačně schopného bývalého předsedu. Do popředí se ještě vystrčili ministerští náměstci - všichni horliví zastánci stranické liberalizace a politicky se již potácející se vládní koalice. Všichni se upínají k vítězství koalice Spolu a ve své euforii pomíjející, že strana pod jejich velením dosáhla skoro nevolitelnosti ve sněmovních volbách v roce 2025.
Co lze říci? Delegáti ve své většině se rozhodli „nepřepřáhat“ do předvolebního reje. Snažit se přistříhnout křidélka křesťanskému tradiciolismu. Na závěr snad slova jednoho z bývalých předsedů: (spíše tradicionalisty): Politické handlování, bude to zázrak, když strana přežije!
Přežít se dá za jakýchkoliv podmínek. Jeví se asi lepší znovu budovat křesťanskou stranu od nového počátku bez genderového, liberálního zatížení, na skutečných hodnotách mezilidského solidarismu a humanismu!
Politické handlování
Věřte nebo nevěřte! V demokratickém slovenském státě rozhodne vláda a soud ve věci spolupráce nynějšího opozičního předáka a český ministerský předseda to nazývá politickým handlováním a tak zpochybňuje rozhodovací procesy v jiném státě. Jako by měl ztrátu paměti, že ve svém domovském státě souhlasil a podporoval na prezidentskou funkci bývalého komunistického rozvědčíka. Jedná se o „dvojí metr,“ zapomětlivost nebo pokrytectví?
Sudičky suďte?
Dilema v koalici Spolu
Sněmovní volby se přibližují a koaliční a vládní koalici se příliš nedaří a naopak vnitřní rozpornosti narůstají. Jít do voleb jednotlivě nebo pohromadě.
Jasnovidci poraďte?
Každé rozhodnutí může být dobré nebo i špatné. Obě o sobě nesou velmi mnoho rizik!
Čtyřkoalice již v podstatě přestává existovat a vzniklá trojkoalizace je plná rozporností. Dvě strany soutěží o prioritní vnitrokoaliční postavení a dvě strany o sněmovní existenci. To je výsledek po více než tříletém vládnutí v Česku. Nízké individuální a společné preference a pokles důvěry obyvatelstva a rozpočtová bída na rok 2025.
Euforia vládnoucích garnitur a vítězné fanfaronské troubení předsedy současné vlády a jeho jinostranických přisluhovačů.
Jasnovidci, co na to říci?
Vítězné fanfáry jsou asi v nedohlednu. Poraženecké obavy zastíňuje mocenské opojení a obava ze ztráty moci i prašulí. V opozičním stranictví vládne pohoda a ve veřejném prostoru rozčarování z vládní koalice.
Lidičky, co vidíte vy - v křišťálové kouli?
Veřejná fraška
Ve veřejném a mediálním prostoru se začala odehrávat fraška. Kdo prý byl prvořadým a druhořadým komunistou. Zda současný prezident nebo předseda opoziční strany. Zda bývalý předseda orgnizace KSČ a rozvědčík nebo komunista a pracovník zahraničního obchodu v evidenci StB. Kdo prý byl prvořadý nebo druhořadý komunista. Po tolika letech od pádu komunismu místo životní úrovně a sociálních jistot jsme zváni předsedou vlády na politickou frašku. Prezident - bývalý komunista koaliční vládě nevadí a jiný komunista je závadný.
Ach, ach! Milujme politické komedianty.
