Článek
Občanskou společnost můžeme definovat z různých názorových a demokratických pohledů a názorových východisek. Občanské a demokratické společenství je založené na respektování lidských a občanských práv a mezilidské solidárnosti a existenci v demokratické státnosti. V lidském civilizačním vývoji je to forma lidského soužití založená na ústavnosti a parlamentarismu a politickém soutěžení prostřednictvím demokratických mechanismů. V různé demokratické státnosti mohou a existují různé formy demokratického občanského soužití.
V rámci lidské civilizace se formy lidského soužití a organizačních forem a struktur podléhajících změnám vždy přináší nové proměny i cyklické změny. Jsou to obvykle změny v časoprostorových jednotkách za různého a proměnného charakteru přírodních a společenských podmínek a generačních výměn na planetě.
Lidská civilizace prozatím vyvrcholila v existenci demokratické občanské společnosti, ve které je již mnoho znaků majících zakódovaných v sobě znaky dalšího vývoje a hledání dalších perspektiv z lidské minulosti do současnosti a k další perspektivě.
Současná demokratická a občanská společnost se vyvíjí ještě v období autoritativní a totalitní státnosti a různých mocenských zvratů místního, lokálního a globálního charakteru. Mnohem více do lidského popředí vystupují kladné i záporné prvky a jevy, které vstupují do lidských životů a lidské společnosti mnohem s větší intenzitou než v lidské minulosti.
Klíčovou záležitostí se stále více stává hledání cest a forem pro překonávání všech možných katastrofálních a krizových stavů, ohrožujících lidstvo, vedoucích k omezenému lidství na planetě nebo jeho neexistenci. Lidství na planetě dospívá do stádia a trendu, kdy celoplanetárně vystupuje do popředí (stává se prioritou) prožití lidského údělu na základě životní úrovně a sociálních jistot a již hledání možné sociální státnosti. Hledání takového pořádku a řádu pro současné a budoucí lidské generace.
Od Organizace Spojených národů k nové perspektivě
Lidská civilizace se dostala do nového procesu sjednocovacího a sdružovacího charakteru a období. Civilizační hodnoty co platily dříve, již pozbývají své platnosti. Globalizace a multikultura ovládla lidské prostředí a vznikly nové mocenské poměry, kdy lidstvo začalo prožívat hybridní a dezinformační postoje všech proti všem, kdy motivem je nové uspořádání lidství na planetě. Tentokrát se nejedná jen o územní zisky mezi státy a jejich koalicemi, ale o ovládnutí zdrojů životního charakteru, zdrojů životních potřeb a energií. Tentokrát se jedná o to, zda bude a jak bude pokračovat vývoj demokracie a občanské společnosti, a zda a jak se podaří utlumit autoritativní a totalitní mocenské tendence. Omezující svobodný a plnohodnotný život v globálním měřítku pro současné a budoucí generace „člověka moudrého“ na planetě.
Jak je možno hledat novou lidskou perspektivu v 21. století
Jednadvacáté století je ve znamení globalizace a multikultury a všeobecného chaosu a neuspořádanosti osobních a mezilidských vztahů. Lidský pokrok přináší stále více technokracie a byrokracie. Existenci militarismu i nemilitaristického postoje a způsobu prožívání lidských údělů. Zbraně hromadného ničení a různé společenské krize a katastrofy a klimatické změny neohrožují jen jedince, ale mají celospolečenský význam. Nastaly procesy všeobecného zastrašování a evolučního a revolučního vnucování různého prožití lidských údělů, ale i zvýhodňování států a jednotlivců na úkor jiných. Je možno konstatovat, že lidský svět za existence lidství se sice mění, ale nemění se lidské zlo a dobro a lidská přirozenost. Mění se však prvořadě lidské morální hodnoty a snaha o očistu směrem k mezilidské solidárnosti a humanitě. Zůstává však intuitivní a emocionální lidská přirozenost. Existence osobního a společenského egoismu. Mocenské ambice osobního charakteru přerostly do mocenských ambicí států a velmocí. Člověk moudrý se může cítit být svobodný, ale v lidské současné realitě je jeho skutečná svoboda svázána se společností a převládajícími evolučními a revolučními prvky již existenčního charakteru. Je nutno podotknout, že jen silné osobní a společenské otřesy přináší změny osobního a společenského významu. Současná Organizace spojených národů a mezinárodní organizace jen zastírají skutečnou mezilidskou realitu a stávají se jakýmsi štítem jen nějakých mocenských zájmů a lidského pokrytectví. Je to i zakrývání lidské společenské nerovnosti i jakýsi neumělý pokus zmírňovat negativní ekonomické a sociální jevy. Je to i pokus o zachování nějaké světové rovnováhy za účelem zachování společenské nerovnováhy ve smyslu nějakých lidských mocenských elit. Teprve až lidské rozpornosti ohrozí bez rozdílu elit a neelit všechny na planetě, asi nalezne člověk moudrý skutečnou snahu o mezilidské soužití a humanitu.
Ruské mocenské ambice v 21. století
V globalizovaném lidském světě v 21. století, v neklidném multikulturním prostředí, supervelmoc Ruská federace ukazuje své mocenské svaly svému nejbližšímu okolí a narušuje svým hybridním přístupem současný řád a pořádek na celé planetě.
V evropském prostředí navazuje na ruské expanze Petra Velikého a pak na carské mocenské expanze a rozšiřování mocenského vlivu a budování ruského impéria v evropském a asijském prostoru. Navazuje na mocenské a rozpínavé snahy komunistického Sovětského svazu, jeho internacionalismus a budování socialistického bloku. Na podporu revolučních snah a terorismu.
Po pádu Sovětského svazu a rozpuštění socialistického evropského bloku vznikla Ruská federace na nadnárodním principu, okleštěná v evropském a asijském prostoru o vznik celé řady samostatných států. Je to období, kdy vznikla čínská velmoc a Spojené státy a EU se dostaly do společenského krizového období. V Ruské federaci se však začalo kumulovat ruské národní vlastenectví, které převršilo národnostní složení obyvatelstva a vyvrcholilo agresivním chováním k nově vzniklým státům bývalého Sovětského svazu. Sovětský komunismus nahradil hybridním válčením zvláště proti demokratické Evropě a jinak ve světovém měřítku. Ruská federace ve svých imperiálních choutkách našla spojence v Komunistické Číně a v některých státech s autoritativním režimem. Zatímco komunistická Čína převzala kapitalistickou ekonomiku a rozšiřuje prozatím svůj vliv ve světovém měřítku ekonomickou a obchodní převahou. Ruská federace podrývá světovou demokracii hybridním přístupem a podporou terorismu. Nelze pominout, že za autoritativní státností se skrývá pohrdání současnou demokracií a liberalismem, které se příčí ruským (současným) představám o světovém pořádku a řádu. V ruské federaci autoritativní režim potlačil řadu demokratických principů a nastolil autoritativní pořádek.
Je možno klást otázku, zda tento pořádek dříve nebo později postihne vnitřní otřes a změny nebo ekonomická slabost a tlak vnějšího prostředí ke změně ruských cílů a záměrů.
Jaká možná řešení se jeví? Současnou vyhraněnou situaci mezi demokratickým světem a autoritativním a totalistickým asi nevyřeší světové válečné konflikty, ale asi vyčerpanost a snaha o zachování určité mocenské rovnováhy. Vyčkávání, kde se dříve vyčerpá komplexní potenciál a dříve se projeví vnitřní krizové stavy v demokratickém a autoritativním a totalitním světovém prostředí. Nelze ani vyloučit, že nějaká konfliktní společenská a přírodní katastrofa se stane spouštěčem a urychlí nějaké civilizační změny. Změny vedoucí k nutné regulaci k zachování životních podmínek pro pozemskou lidskou populaci v planetárních podmínkách.
Jak se jeví současný konflikt a mocenské snahy a agrese Ruské federace na Ukrajině? Je možno konstatovat, že v dějinné minulosti evropská civilizace pronikala do ruského prostředí a zároveň ruské snahy opruzovaly a snažily se proniknout do evropského prostoru. V posledním tisíciletí se zásadně měnily hranice a mocenské podmínky a centra mezi evropskou částí a ruskou částí evropského prostoru. Střídala se období míru, válečných konfliktů. Ve dvacátém století pronikla již euroasijská mocnost vlivově a územně hluboko do evropského prostředí. Válečné střety po druhé světové válce vystřídala tak zvaná studená válka, kterou po rozpadu Sovětského svazu vystřídalo krátké mírové období, které nahradil mocenský a hybridní postoj Ruské federace obecně k demokratické státnosti a specificky k Evropě reprezentované EU a evropským obranným společenstvím. EU ztratila svou obrannou a ekonomickou ostražitost, a pocit, že za hranicemi není přítel, ale nepřítel s nabroušenými medvědími drápy. Jak již v lidských dějinách bývá, vzniká otázka „kdo s koho.“ Je asi otázka času, jakého lze se dočkat řešení. V každém případě vznikne nová situace a nové vztahy mezi ještě ne zcela sjednocenou Evropou, světovými demokraciemi a euroasijským agresorem. Civilizační dějiny lidstva nás učí, že z nepřátel se stávají přátelé, kdy účelovost převažuje, nebo kdy dočasná změna hranic čeká na změnu poměru mocenských sil. Příměří a dočasné mocenské a jiné ústupky vždy se mění se změnou mocenských sil a z dohod se stávají jen cáry papíru. V tomto případě v globálním a evropském prostoru. Ve vývoji lidské civilizace nic není vyloučeno a nic nemá trvalý charakter. Jen kola dějin přináší i různou nečekanou příjemnou i nepříjemnou současnou realitu.
