Článek
Odpůrci aut žijí v domnění, že je cestování v ranní špičce pro řidiče hobby. Mohli by se daleko rychleji a levněji dostat do cíle hromadnou dopravou, pěšky nebo na kole. Ale milují čas strávený se svým plechovým miláčkem. Užívají si každé poskočení v koloně a při hledání místa na parkování jsou v 7. nebi.
Není to náhodou jinak?
Když jsem byl dítě, bylo normální pracovat v místě bydliště. Každá dědina měla družstvo, podniky běžně fungovaly v malých sídlech a svými produkty zásobovaly blízké okolí. Jogurt se netahal přes půl Evropy.
Pak nastala brutální centralizace. U podniků i veřejných služeb. Občané dojíždějí obří vzdálenosti, aby se dostali do obřích baráků.
Pro organizace úspory. Šéfové si mohou přiklepnout bonusy.
Pro občany a společnost jako celek akorát zbytečné náklady: auta, ekologické škody, následky nehod, dopravní infrastruktura, pohonné hmoty… A gigantické časové ztráty.
Pak se divíme, že v našich peněženkách a veřejných rozpočtech scházejí stovky miliard.
Na matiku jsem byl vždycky blbej, počítejte jen časové ztráty se mnou: 2 miliony lidí cestuje zbytečně 1 hodinu každý pracovní den, za tu hodinu mohli vydělat (ať nežeru) 200,00 Kč hrubého a z toho zaplatit odvody státu.
Přeháním se stovkami miliard?
Prestaňme řešit pitomosti jako omezení rychlosti.
Bojujme za decentralizaci. Za to, aby bylo všude blízko. Nebo mají odpůrci aut pravdu a dojíždění občany baví?
Uvědomme si, že dopravní peklo není způsobeno vyšší mocí. Je způsobeno konkrétními lidmi na vysokých pozicích, kteří zrušili pracovní místa v menších sídlech, aby víc vydělali. Bez ohledu na důsledky pro nás ostatní.
