Článek
Asi jsem se někde udeřila a je z toho tuková boulička. Hned jak si vzpomenu, tak se objednám… Přece jen mám dvě malé děti a klid je nejlepší benefit.
Gynekologie, mamograf, chvíle samoty. Kdybychom nevolali, je to v pořádku.
Telefon zazvonil třetí den.
„Vy jste si něco nahmatala? Hm, nám se to taky nezdá.“
Cože? Projel mnou elektrický výboj. Před očima tma.
„Hm, ale uzliny nejsou zasažené… a to je jediná dobrá zpráva, kterou vám dnes řeknu. Na shledanou.“
Neprojel mi celý život před očima. Nepřišel strach ze smrti. Přišla úzkost a zodpovědnost. Kdo se o ty dva postará? Jaký život čeká siroty? Kdo jim dá mou lásku?
Odevzdala jsem náš život do rukou cizích lidí. Sedla si na lavičku a čekala.
Telefon zazvonil znovu.
„Bohužel… je mi to moc líto.“
Rakovina byla po dlouhé době první upřímná věc.
Ta si nehrála na nic.
Rakovina mě chtěla zabít.
A nelhala mi.
