Článek
Ženská linie. Dokonalé vlasy. Oční linky. Rtěnka…
Podpatky vyťukávaly rytmus:
„Jsem žena. Vím to.“
Vedle nich já. Kluk.
Vlasy vlající i v bezvětří.
Nejlépe v drdolu pod kšiltovkou.
Obličej schovaný za slunečními brýlemi.
Tričko, kraťasy, tenisky…
Občas špek.
Bezesné noci.
Snídaně po setmění.
Žízeň.
Všude kolem samá Marilyn.
Snažila jsem se svou ženskost hledat.
Nenašla jsem ji v obuvi, v drogerii ani v butiku či kadeřnictví.
Jednou jsem začala hovor.
„Závidím ti, jak z tebe vyzařuje ženství.“
„A měla jsi někdy muže, vedle kterého jsi mohla být ženou?“
Aha…
Viděla jsem se, jak v sedmém měsíci těhotenství odtahuji sedačku, abych vymalovala. Sama.
Viděla jsem se, jak montuji nábytek. Sama.
Vyměňuji žárovku. Sama.
Peru, žehlím, vařím. Sama.
Porod syna…
Moje prázdné dlaně prosící.
