Článek
Politiku sleduji a celkem dost prožívám. O to víc, když přijdou volby. Miluji všechny ty grafy, mapky krajů a měst se statistikou jednotlivých kandidátů nebo volební účasti. Každé volby jsou pro mě svátek, něco jako když jedete do Edenu na derby Slavie se Spartou. Ale volby jsou víc. Ve volbách se rozhoduje o naší budoucnosti a zároveň jejich výsledek ukazuje na stav naší společnosti.
V 1. kole prezidentských voleb se rozhodlo, že si občané ČR budou vybírat mezi Petrem Pavlem a Andrejem Babišem. Zatímco ten první vsadil na klid a věcnost, ten druhý hrál kartou populismu a šíření strachu. Petr Pavel byl velkým favoritem, taktika Babišova týmu tak byla znechutit co nejvíce voličů, především Danuše Nerudové a Pavla Fischera, aby k volbách vůbec nešli. Zároveň však potřeboval část Fischerových voličů dostat na svou stranu. A protože byl senátor silný především v regionech, kde mají silnou podporu lidovci, stal se z předsedy hnutí ANO ze dne na den velký katolík, který nosí po kapsách malou sošku Pražského Jezulátka. Znechutit společenské klima se mu patrně podařilo, ale jinak, než chtěl. Svým agresivním vystupováním, permanentním lhaním, neschopností odpovídat na otázky a nejednou i nepochopením samotné otázky, prokoukli i někteří lidé, kteří k němu byli jinak do té doby shovívavý nebo je volby nezajímaly. I díky tomu se novým prezidentem ČR stal Petr Pavel. Babiše porazil výrazně, rozdíl byl téměř milion hlasů, přesně 959 105. Pro Petra Pavla se rozhodlo 3 359 151 voličů, pro Andreje Babiše 2 400 046.
Pro Českou republiku je to dobrá zpráva. Populismus byl poražen. A je to i dobrá zpráva o české společnosti. Ta určitě není dokonalá, ale poslední lednový víkend ukázala, že se nenechá oblbnout a zastrašit. Pozitivní je i vysoká volební účast 70,25 %. V samostatné české historii se jedná o třetí nejvyšší volební účast vůbec. Výsledek voleb nám také pověděl, že mentálně patříme více na západ než na východ, což je i vzhledem k tomu, co se děje na východ od našich hranic, velice důležitá věc. Postavili jsme se jednoznačně na stranu západu a budeme dál podporovat Ukrajinu. Výhra Andreje Babiše a předpokládané vítězství ANO v parlamentních volbách v roce 2025 by pro zemi znamenaly velké riziko. Babiš by zastával jak funkci prezidenta, tak premiéra, jelikož o všem v hnutí ANO rozhoduje on. To by nasměřovalo zemi na kurz dnešního Maďarska, kde vládne kleptokratický režim Viktora Orbána, Babišova velkého kamaráda, jenž je černou ovcí EU a který otevřeně sympatizuje s Moskvou. Ostatně „model Maďarsko“ byl jistě pro Babišovy markeťáky velkým vzorem, což naznačila i Tünde Bartha (šéfka Babišovy kampaně a možná kancléřka v případě jeho úspěchu) v rozhovoru pro Deník N.
Petr Pavel na své tiskové konferenci řekl, že zvítězily hodnoty jako pravda, respekt, důstojnost a pokora. S tím nelze než souhlasit. Asi nejhezčím okamžikem a milým překvapením pak bylo vystoupení slovenské prezidentky Zuzany Čaputové, která přišla osobně poblahopřát novému českému prezidentovi. Slovenská prezidentka zmínila, že ji velmi těší, že v regionu střední Evropy přibude hlava státu, která ctí demokratické hodnoty a jejíž síla pramení v klidu. Zároveň řekla, že vítězství Petra Pavla je vítězstvím naděje a slušnost a pravdomluvnost nejsou slabostí, ale naopak silou. To bylo velmi silné, protože právě výhra Zuzany Čaputové v slovenských prezidentských volbách v roce 2019, byla pro nás Čechy v době, když jsme měli na Hradě Miloše Zemana (a premiérem byl Babiš), velkou inspirací. Ona nám dávala naději, že lze mít slušného a kultivovaného prezidenta. Ona byla, a stále je, reprezentantkou těch hodnot, které nám tak moc ve vysoké politice chyběly. Hned poté, co dostala od Petra Pavla flanelovou košili a společně odešli do zákulisí, lidé pod pódiem začali spontánně zpívat slovenskou hymnu. Jaký to kontrast k tomu, když bylo v kampani proti Andreji Babišovi používáno, a úplně nesmyslně, že je Slovák. Zuzana Čaputová je v Česku velmi oblíbená, dokonce někdy až nekriticky zbožňovaná, což je dáno i tím, že běžný Čech má menší přehled o tom, co se děje na Slovensku, než je tomu naopak. Její obliba je tak velká, že i moje manželka pocházející ze Slovenska, při pohledu na obrovský aplaus, které se jí po příchodu do sálu dostalo, zkonstatovala, jak je smutné, že ji v Čechách máme radši než lidé doma na Slovensku. Z vlastních zkušeností s tím bohužel musím souhlasit.
Jedinou malou kaňkou na jinak skvělém odpoledni pro mě bylo vystoupení tiskové mluvčí nového prezidenta Markéty Řehákové, které bylo místy až otravné a nedůstojné. Na Twitteru za to sklidila zaslouženou kritiku. Její okolí však kritiku odmítlo a místo reakce ve stylu: Uznáváme, úplně se jí to nepovedlo, byla plná emocí a najednou to z ní celé spadlo a trochu jí to ujelo, jsme se od týmu Petra Pavla dozvěděli, jak je hrozně pracovitá a schopná, že je tisková mluvčí a ne moderátorka, a že to celé bylo vlastně úplně v pohodě. Kritiku tak teď schytávají spíše ti, kteří komentovali její nepovedené představení. Škoda.
Andrej Babiš na své tiskové konferenci, kterou zahájil ještě předtím, než skončila ta Pavlova, uznal porážku a na své poměry se celkem držel, i díky manželce Monice, která ho ve chvíli, kdy se začínal rozjíždět tak, jak ho známe, usměrnila slovy „stačí už“. I tak si neodpustil několik zbytečných poznámek a urážek, z nichž ta nejtrapnější směřovala na reportéra ČT Martina Řezníčka. Ještě se sluší připomenout, že si předseda hnutí při děkování členům ANO nevzpomněl na jméno Aleše Juchelky, který jen pár hodin předtím obhajoval v rozhovoru pro ČT jeho taktiku mezi prvním a druhým kolem a neustále házel vinu na napětí a agresivitu ve společnosti na tým a voliče Petra Pavla. Chvíli poté se „činila“ v rozhovoru i Klára Dostálová, podle níž Petra Pavla vlastně vůbec nezná, a proto nevidí důvod, proč ho volit. Českou televizi navíc označila za médium, kterému nedůvěřuje.
Konec Miloše Zemana na Hradě a porážka Andreje Babiše v těchto volbách posune českou politiku do 21. století. Na všech významných postech budeme mít politiky, za které se tato země nemusí stydět. Politiky, kteří chápou svou odpovědnost a nebudou brát svou funkci jako možnost k vlastnímu prospěchu či obohacení. Trio Pavel – Fiala – Vystrčil vrátí do nejvyšších pater přinejmenším důstojnost a politickou kulturu. Lépe řečeno Petr Fiala s Milošem Vystrčilem už tak činí. Nemusíte s nimi ve všem souhlasit, nepatřím mezi voliče strany, které jsou předseda vlády i předseda senátu reprezentanty, přesto jsem toho názoru, že oba zvládají svou práci velmi dobře, v žádném případě se za ně nestydím a v některých případech jsem na ně dokonce i hrdý. To se u Miloše Zemana a Andreje Babiše absolutně říct nedalo. Když jsem si v sobotu večer volal s blízkými z rodiny, řekl jsem, že tohle je definitivní zakončení 17. listopadu, teď až odchází ta stará garnitura s normalizačním myšlením. O to více mě pak druhý den potěšil článek od Alexandra Mitrofanova, mimochodem autora skvělé knihy o Rusku - Mrazík s pendrekem v ruce, s nadpisem Teprve teď skončil listopad 1989, kde rozvíjí stejnou myšlenku. Ta myšlenka mě napadla, když týden před druhým kolem začali příznivci Petra Pavla ve velkém plnit náměstí v Ústí nad Labem, Ostravě, Brně a Praze. Přišli tam sami od sebe, protože cítili potřebu vyjádřit svou podporu.
V případě Miloše Zemana je odchod z politické scény definitivní, v případě Andreje Babiše nikoliv. Jeho strana/hnutí se dlouhodobě těší nejvyšší podpoře mezi voliči a je otázkou, co na tom tato vyhrocená prezidentská kampaň změní. Podle průzkumů agentury PAQ Research ho totiž až 400 tisíc voličů, kteří mu dali hlas v prvním kole, ve druhém kole nevolili. Jeho rétorika byla i na ně zkrátka už moc. I tak ale získal 2,4 miliony hlasů, což je pořád velká síla. Nicméně volit mezi dvěma kandidáty je jiná disciplína než volit mezi desítkami různých stran, hnutí a uskupení. Sám jsem zvědavý, co tyto volby s jeho voličským elektorátem udělají.
Petr Pavel ve své řeči hned na úvod zmínil, že děkuje všem, kteří přišli k volbám, i těm, kteří volili jeho protikandidáta, a také že nevidí poražené a vítězné voliče. Nejen kvůli tomu jsem přesvědčen, že Petr Pavel bude lepším prezidentem i pro voliče, které volili Babiše, než by byl Babiš prezidentem pro voliče, kteří volili jeho. Zní to paradoxně a většina Babišových voličů si to stejně nikdy nepřizná, ale je tomu tak. Bylo by fajn, kdyby těm, kteří se nechali vystrašit válkou, a proto volili kandidáta hnutí ANO, až je nový prezident nepošle do války, došlo, že byli oklamáni a vzali si z toho patřičné ponaučení.
