Článek
Smartphone je dnes zařízení, které máme u sebe prakticky celý den. Ráno nás probudí, během dne nás naviguje, upozorňuje na zprávy, sleduje pohyb, připojuje se k Wi-Fi sítím a večer si ho položíme vedle postele. Postupně se tak z původně obyčejného telefonu stal jakýsi digitální deník, který si o našem životě vytváří obrovské množství drobných záznamů.
A nejzajímavější na tom je, že většina těchto informací nevzniká proto, že bychom je telefonu vědomě poskytli. Vznikají jednoduše tím, jak telefon používáme.
Telefon ví, kde jste
Jedním z nejviditelnějších příkladů je poloha. Telefon ji dokáže určovat pomocí GPS, okolních Wi-Fi sítí, mobilních vysílačů nebo Bluetooth zařízení a přesnost se může lišit podle konkrétní situace.
Samotné zjištění polohy samozřejmě není nic špatného. Bez něj by nefungovala navigace, hledání restaurace v okolí ani řada dalších služeb, které používáme každý den. Problém nastává ve chvíli, kdy si člověk neuvědomí, kolik informací může dlouhodobé sledování polohy vytvořit.
Pokud například telefon pravidelně zaznamenává, že každé ráno odjíždíte ze stejného místa a večer se tam vracíte, není příliš těžké odhadnout, kde bydlíte. Když se navíc každý pracovní den zastavujete na stejném místě, systém může poměrně snadno odhadnout také to, kde pracujete. Z několika jednotlivých údajů tak může vzniknout velmi přesný obrázek vašeho běžného života.
Aplikace chtějí vědět víc, než potřebují
Další velkou část příběhu tvoří aplikace. Když si stáhnete novou aplikaci, často se vás zeptá na různá oprávnění – přístup k poloze, fotoaparátu, mikrofonu, kontaktům, fotografiím nebo oznámením.
Některá oprávnění jsou naprosto logická. Navigace potřebuje polohu, aplikace pro videohovory potřebuje mikrofon a fotoaparát a fotografická aplikace musí mít přístup k obrázkům, pokud v ní chcete upravovat své fotografie. Jenže u některých aplikací už taková logika není úplně zřejmá.
Proto se vyplatí čas od času projít oprávnění aplikací a zeptat se sami sebe, jestli konkrétní aplikace opravdu potřebuje přístup k tomu, o co žádá. Pokud například aplikace, kterou používáte jednou za měsíc, neustále pracuje s vaší polohou, možná není důvod jí takové oprávnění ponechávat.
Telefon ví, co vás zajímá
Nemusíte Googlu ani sociální síti napsat „zajímám se o nové auto“, aby to její systémy mohly začít tušit. Stačí, že několikrát vyhledáváte auta, čtete články o konkrétním modelu, sledujete videa s testy a klikáte na nabídky automobilek. Každá jednotlivá aktivita sama o sobě nemusí znamenat skoro nic, ale ve větším množství začnou vytvářet určitý vzorec. A právě na vzorcích funguje velká část digitální reklamy. Systémy se nesnaží nutně vědět všechno o vás. Potřebují především dostatek informací k tomu, aby dokázaly odhadnout, co vás pravděpodobně zaujme.
Proto se někdy může zdát, že telefon „ví“, na co myslíte. Ve skutečnosti může jít o kombinaci vašich vyhledávání, návštěv webů, používání aplikací a dalších signálů, ze kterých reklamní systémy vytvářejí pravděpodobný profil vašich zájmů.
Poslouchá vás telefon?
Tohle je otázka, kterou si položil snad každý, komu se po rozhovoru o dovolené najednou začaly zobrazovat reklamy na hotely. Je proto potřeba oddělit dvě věci. Telefon samozřejmě může používat mikrofon, pokud k němu aplikaci nebo systému udělíte příslušné oprávnění, ale to automaticky neznamená, že vás celý den někdo tajně poslouchá kvůli reklamě.
Mnohem pravděpodobnější vysvětlení bývá méně dramatické a zároveň mnohem zajímavější. Algoritmy dokážou pracovat s obrovským množstvím nepřímých signálů a dokážou vás spojovat s lidmi, místy nebo tématy, se kterými máte něco společného.
Pokud například vy a váš partner používáte podobné služby, pohybujete se na stejných místech a máte podobné zájmy, může reklamní systém získat velmi přesný obrázek o domácnosti i bez toho, aby musel poslouchat jedinou větu vašeho rozhovoru.
Wi-Fi a Bluetooth prozradí překvapivě hodně
Telefon během dne neustále komunikuje s okolím. Připojuje se k Wi-Fi, Bluetooth zařízením a mobilním sítím, přičemž moderní systémy samozřejmě používají různé mechanismy, které mají sledování zařízení omezovat. Přesto ale samotný způsob, jakým telefon funguje, vytváří další data.
Připojení k určité Wi-Fi například může pomoci určit, kde se zařízení nachází, zatímco Bluetooth umožňuje komunikaci s hodinkami, sluchátky, autem nebo dalšími zařízeními. Čím více zařízení kolem sebe máme, tím větší digitální stopu během běžného dne vytváříme. Neznamená to, že někdo sleduje každý váš krok v reálném čase. Znamená to ale, že moderní telefon je součástí obrovského ekosystému služeb, které si mezi sebou v různých podobách předávají informace potřebné k fungování konkrétních funkcí.
Fotografie nejsou jen obrázky
Když dnes vyfotíte obrázek telefonem, nevznikne pouze samotná fotografie. Soubor může obsahovat také metadata, například informace o tom, kdy a za určitých okolností kde byl snímek pořízen. Moderní telefony navíc fotografie automaticky třídí, rozpoznávají v nich osoby, místa nebo objekty a umožňují podle nich následně vyhledávat. To je mimořádně pohodlné. Stačí do galerie napsat například „pes“, „hory“ nebo „Praha“ a telefon dokáže najít odpovídající fotografie. Zároveň je ale dobré si uvědomit, že naše galerie už dávno není jen složka plná obrázků. Je to databáze významné části našeho života.
Co s tím můžete udělat?
Moderní smartphone je užitečný právě proto, že dokáže pracovat s velkým množstvím informací a přizpůsobovat se tomu, co potřebujeme. Smyslem není zbavit se všech těchto funkcí, ale mít kontrolu nad tím, které z nich skutečně používáme.
Začněte jednoduše. Projděte si oprávnění aplikací, zkontrolujte, které aplikace mají přístup k poloze, mikrofonu, fotoaparátu a kontaktům, a smažte ty, které už nepoužíváte. Podívejte se také na nastavení reklam a personalizace a věnujte pozornost tomu, které aplikace mají povoleno sledování aktivity. A hlavně se nebojte říct „ne“ ve chvíli, kdy aplikace žádá o oprávnění, které pro svou funkci zjevně nepotřebuje.
Největší problém není telefon
Nakonec je možná nejdůležitější jedna věc. Váš telefon není špion, který si večer sedne a začne přemýšlet o vašem životě. Je to nástroj, který sbírá a zpracovává data proto, aby mohly fungovat služby, které používáte. Jenže množství těchto dat za posledních několik let dramaticky narostlo.
Telefon dnes není jen zařízení, kterým voláme. Je to klíč, peněženka, navigace, fotoaparát, diář, televizor, pracovní nástroj a zároveň senzor, který nás doprovází prakticky všude. A právě proto stojí za to čas od času zkontrolovat, co mu vlastně dovolujeme. Nemusíte vypnout všechno a vrátit se k tlačítkovému telefonu. Stačí vědět, co se děje na pozadí, a rozhodovat se trochu vědoměji. Protože největší ochrana soukromí často nezačíná složitou technologií.
