Jak správně sušit zeleninu a bylinky

Stačí vědět, co sušit, jak poznat správný okamžik a především jak hotové zásoby uchovat, aby nezvlhly a neztratily svou vůni.

Než začnete zeleninu krájet na tenké plátky, je dobré vědět, co se k sušení skutečně hodí. Výborně se suší mrkev, celer, petržel, pastinák, cibule nebo česnek. Zeleninu předem očistěte a nakrájejte na podobně velké kousky. Čím jsou kousky rovnoměrnější, tím lépe se usuší přibližně ve stejnou dobu. Příliš silné plátky mohou uvnitř zůstat vlhké, zatímco tenké okraje už budou zbytečně vysušené.

Při sušení platí jednoduché pravidlo. Čím menší a tenčí kousky připravíte, tím snadněji z nich odstraníte vodu. Mrkev nebo celer můžete nakrájet na tenké plátky, případně nastrouhat nahrubo. Petrželovou kořenovou zeleninu zase můžete nakrájet na drobné nudličky. Pokud zeleninu sušíte především do polévek, myslete na to už při krájení. Malé kousky můžete později jednoduše nasypat přímo do hrnce.

Nejpohodlnější je samozřejmě elektrická sušička. Umožňuje nastavit teplotu a zeleninu postupně vysoušet bez nutnosti hlídat každý okamžik. Pokud sušičku nemáte, můžete využít troubu. Nastavte ji na nízkou teplotu a zeleninu rozložte v jedné vrstvě. Dvířka trouby můžete nechat mírně pootevřená, aby mohla unikat vlhkost. Doba sušení závisí na druhu zeleniny, velikosti kousků i množství vody, kterou obsahuje. Proto se nespoléhejte jen na přesný počet hodin. Důležitější je výsledek.

Hotová zelenina by měla být suchá, lehká a bez známek vlhkosti uvnitř. Některé druhy budou křehké, jiné mohou zůstat lehce pružné. Pokud si nejste jistí, nechte je ještě chvíli dosušit. Nedostatečně usušená zelenina může ve sklenici začít plesnivět. Proto je lepší několik minut sušení navíc než později přijít o celou zásobu.

U bylinek je důležitá především teplota. Příliš vysoké teplo může připravit bylinky o část vůně a chuti. Bylinky sklízejte za suchého počasí. Pokud jsou čisté, není nutné je před sušením zbytečně namáčet. Můžete je svázat do menších svazečků a zavěsit na suché, vzdušné a tmavé místo. Praktická je také sušička nastavená na nízkou teplotu. Vhodné jsou například tymián, oregano, majoránka, máta nebo šalvěj.

U bylinek je největším nepřítelem vlhkost. Pokud je uložíte příliš brzy, mohou ve sklenici začít plesnivět. Usušené listy by měly jít snadno rozdrobit mezi prsty. Potom je můžete otrhat ze stonků a uložit. Není potřeba je rozemlít na prach. Větší kousky si často lépe zachovají vůni a můžete je později podle potřeby rozdrtit až při vaření.

Jakmile je zelenina nebo bylinky dokonale suché, přichází na řadu skladování. Nejlepší je dobře uzavíratelná sklenice nebo jiná vzduchotěsná nádoba. Uchovávejte ji na tmavém a suchém místě, ideálně mimo sporák a další zdroje tepla. Bylinky nemají rády světlo. To může postupně snižovat jejich barvu, vůni i kvalitu.

Sušená zelenina nemusí zůstat oddělená. Můžete si vytvořit vlastní směs z mrkve, celeru, petržele, pastináku, cibule a bylinek. Všechny ingredience musí být dokonale suché. Potom je smíchejte a uložte do sklenice. Výsledkem je domácí směs, kterou můžete během zimy přidávat do polévek, omáček nebo vývarů. A protože přesně víte, co jste do ní dali, nemusíte řešit žádné zbytečné přísady.

Česnek a cibule patří mezi zeleninu, která se pro sušení hodí výborně. Nakrájejte je na tenké plátky a sušte při nízké teplotě. Po usušení získají výraznější chuť a zároveň zaberou minimum prostoru. Můžete je nechat v plátcích, rozdrtit nebo rozmixovat na prášek. Domácí cibulový nebo česnekový prášek pak využijete při vaření téměř každý den.

Ani po usušení není hotovo úplně všechno. Během prvních dnů je dobré zásoby občas zkontrolovat. Pokud se na stěnách nádoby objeví vlhkost, znamená to, že zelenina nebyla dostatečně suchá. V takovém případě ji vyndejte a znovu dosušte. Později už stačí zásoby občas prohlédnout a spotřebovávat je postupně.

Na sušení je krásné především to, že z velké bedýnky čerstvé zeleniny vznikne překvapivě malá zásoba.