Článek
Práce, rodina, domácnost, starosti. Jenže začíná být čím dál jasnější, že bez malých pauz pro sebe se dlouhodobě žít nedá.
Když ticho není prázdné
Kdysi jsme měly pocit, že musíme být neustále „užitečné“. Dnes už víme, že ticho, klid a zpomalení nejsou lenost, ale nutnost. Chvíle, kdy jen sedíte, díváte se z okna a pijete kávu, mohou být překvapivě léčivé. Neřešíte. Nepřemýšlíte dopředu. Prostě jste.
Rituály, které dělají den hezčím
Nemusíte měnit celý život. Stačí malé každodenní rituály:
- oblíbený hrnek, ze kterého chutná káva nejlíp
- pět minut s knihou nebo časopisem
- zapálená svíčka i během obyčejného dne
- hudba, kterou máte ráda už roky
Tyto drobnosti říkají: „Záleží mi na sobě.“
Po čtyřicítce už víme, co nechceme
Možná je to ta největší výhoda tohoto věku. Už víme, co nás vysává, co nás nebaví a kde děláme kompromisy zbytečně. Učíme se říkat „ne“ bez pocitu viny. Ne všemu, ne každému, ne hned.
A místo toho říkáme „ano“:
- klidu
- kvalitním vztahům
- času o samotě
- věcem, které nám dávají smysl
Krása, která není o dokonalosti
Krása po čtyřicítce už není o honbě za ideálem. Je o pohodě, sebevědomí a přijetí. O tom, že se cítíme dobře ve svém těle i ve své hlavě. Že si dovolíme být samy sebou – bez masek a přehnaných očekávání.
A paradoxně právě tehdy začneme vyzařovat největší přitažlivost.
Malé zamyšlení ke kávě
Zkuste si dnes položit jednoduchou otázku: „Co by mi dnes udělalo radost – jen malou, ale opravdovou?“ Možná je odpověď blíž, než si myslíte.
