Kosovo: Země, o které internet mluví jinak, než jaká ve skutečnosti je

Do Prištiny jsem přijel s lehkou ostražitostí. Jenže už první dojem mě vyvedl z míry, široké bulváry, nové kavárny, moderní budovy ze skla a betonu. Jasně, není to Vídeň. Ale rozhodně to není ani „rozpadlá postsovětská periferie“, jak by si někdo mohl myslet. Mladí lidé posedávali v kavárnách s notebooky, všude rychlý internet, designové podniky, moderní bistra. Měl jsem pocit, že jsem se ocitl ve městě, které má obrovskou chuť do budoucnosti.

Kosovo je jedna z nejmladších zemí Evropy a je to znát. Nejen politicky, ale hlavně atmosférou. Lidé jsou otevření, zvědaví, mluví anglicky, chtějí se bavit. Jednou večer jsem seděl v podniku v centru Prištiny. Industriální interiér, kvalitní espresso, moderní hudba. Dal jsem se do řeči s místním studentem architektury. „My chceme ukázat, že nejsme jen minulost,“ řekl mi. „Jsme budoucnost.“

Vyrazil jsem i mimo Prištinu. Silnice byly překvapivě dobré, nové úseky dálnic, upravená města. V Prizrenu, historickém klenotu Kosova, se mísí kamenné mosty, mešity a kavárny plné mladých lidí. Výstup na pevnost nad městem byl jedním z nejsilnějších momentů. Z vrcholu vidíte celé údolí, minarety, kostelní věže i moderní zástavbu. Symbolické místo, historie i současnost v jednom obraze. A opět žádné napětí, žádný pocit ohrožení. Spíš zvědavé pohledy a přátelské úsměvy.

To, co mě překvapilo nejvíc, byl rozdíl mezi tím, co se často píše, a tím, co jsem zažil. Ano, Kosovo má složitou historii. Ano, politická situace je citlivá. Ale běžný život? Ten je plný kaváren, startupů, moderních obchodů a mladých lidí, kteří chtějí cestovat a podnikat. Je snadné soudit z dálky. Těžší je přijet a vidět na vlastní oči.

Nemůžu nezmínit jídlo. Grilované maso, čerstvé saláty, domácí chléb. A káva je silná, tmavá, podávaná s respektem. Kosovo miluje kavárenskou kulturu. Sedět hodinu nad šálkem není výjimka, ale norma.

Možná to někoho překvapí, ale cítil jsem se bezpečně. Policie byla viditelná, ale ne vtíravá. Lidé ochotní poradit. Atmosféra spíš rodinná než napjatá. Samozřejmě, jako všude, je dobré používat zdravý rozum. Ale Kosovo rozhodně není země, kde byste měli mít permanentně stažený žaludek.

Dalo mi lekci o předsudcích. O tom, jak snadno uvěříme obrazu, který je zastaralý. O tom, jak rychle se může země posunout dopředu. Odjížděl jsem s pocitem, že jsem poznal místo, které si svou pověst teprve přepisuje. A možná právě teď je nejlepší čas ho vidět – autentické, energické, otevřené.

Kosovo mě naučilo jednu věc: realita je často zajímavější než internet.

A někdy stačí jen vyrazit a přesvědčit se sám.