Článek
První kroky po kameni
Do historického centra jsem vstoupil dopoledne, kdy už slunce začínalo nemilosrdně pálit a hladké kameny staré dlažby se leskly, jako by je někdo právě vyleštil. Uličky kolem Starého mostu jsou plné malých obchodů se suvenýry, koberců, měděných konviček a barevných lamp, které připomínají blízkost Orientu.
Když jsem se poprvé postavil na samotný most, pochopil jsem, proč je symbolem nejen města, ale celé země. Elegantní kamenný oblouk z 16. století působí lehce, téměř křehce, a přitom překlenul tolik dramatických událostí. Pod ním proudí Neretva chladná a rychlá, její barva kontrastuje s rozpálenými kameny nad ní. Chůze po mostě vyžaduje opatrnost, protože hladké kameny jsou ošlapané a kluzké, zejména když se na ně opře letní žár.
Skokani z mostu
Jedním z největších lákadel jsou místní skokani, kteří za dobrovolné příspěvky předvádějí odvážné skoky z výšky zhruba dvaceti čtyř metrů přímo do ledové řeky. Když jsem sledoval jednoho z nich, jak stojí na okraji oblouku a pod ním se tísní dav turistů s telefony připravenými zaznamenat okamžik, bylo cítit napětí.
Skok trval jen pár vteřin, ale reakce davu byla bouřlivá. Voda je i v létě překvapivě studená a proud silný, takže nejde jen o turistickou atrakci, ale o skutečnou fyzickou výzvu.
Město dvou tváří
Stačí však přejít pár ulic dál od historického centra a Mostar ukáže jinou tvář. Panelové domy nesou stále viditelné stopy války, některé budovy zůstaly polorozpadlé jako memento devadesátých let, kdy byl most zničen a město rozděleno.
Prošel jsem kolem bývalé frontové linie, kde dnes stojí nové obchody a kavárny, ale na zdech jsou stále patrné díry po kulkách. Mostar je město, které se obnovilo, ale nezapomnělo.
Káva s výhledem
Odpoledne jsem si sedl do kavárny s terasou nad řekou, odkud byl přímý výhled na Starý most. Objednal jsem si bosenskou kávu a sladkou baklavu, protože v takovém prostředí je téměř povinností zpomalit.
Pozoroval jsem proud lidí, směs jazyků a kultur, a uvědomil si, že Mostar je skutečně křižovatkou. V jedné ulici slyšíte kostelní zvony, v další volání muezzina. Ta blízkost není jen geografická, ale i symbolická.
Výhled z minaretu
Navštívil jsem také mešitu Koski Mehmed-paši, odkud je možné vystoupat na štíhlý minaret. Schody jsou úzké a strmé, ale výhled nahoře stojí za to. Celé historické centrum se rozprostře pod vámi, Starý most vypadá ještě elegantněji a Neretva pod ním jako úzká zelená stuha.
Z výšky je patrné, jak kompaktní centrum je, ale i jak blízko jsou čtvrti, které byly kdysi odděleny konfliktem.
Praktická zkušenost
Mostar je snadno dostupný z Chorvatska i z jiných částí Bosny a Hercegoviny, ale v hlavní sezóně bývá velmi rušný. Pokud chcete zažít klidnější atmosféru, doporučuji přijet brzy ráno nebo zůstat přes noc, kdy po odjezdu autobusů zůstane město mnohem autentičtější.
Připravte se na horko, protože letní teploty jsou zde opravdu vysoké, a nezapomeňte na pohodlnou obuv – kamenná dlažba je krásná, ale náročná.
Most jako symbol
Starý most byl během války zničen a znovu postaven v roce 2004 jako symbol smíření a obnovy. Když jsem na něm stál při západu slunce a sledoval, jak se jeho oblouk zbarvuje do teplých odstínů, uvědomil jsem si, že jeho význam přesahuje architekturu.
Mostar není dokonalý ani uhlazený, ale právě v jeho nedokonalosti je autenticita. Je to město, které spojuje minulost se současností, různé kultury i příběhy lidí, kteří tu žijí.
