Článek
Ráno v Pinawalle
Do Pinawally jsem dorazil brzy dopoledne, kdy vzduch byl ještě těžký po noční vlhkosti a okolní kopce pokrývala svěží zeleň. Sirotčinec byl založen v roce 1975 jako útočiště pro osiřelé a zraněné slony, kteří by ve volné přírodě nepřežili, a dnes zde žije jedna z největších skupin slonů chovaných v zajetí na světě. Už při vstupu bylo slyšet hluboké dunivé zvuky, které sloni vydávají – tlumené brumlání, praskání větví a občasné hlasité zatroubení, které vám rezonuje v hrudi.
Krmení a blízkost
Jedním z nejsilnějších momentů bylo sledovat krmení mláďat. Ošetřovatelé jim podávali velké lahve s mlékem, zatímco malí sloni se tlačili dopředu s neuvěřitelnou energií a silou. Jejich choboty byly neobratné a zároveň citlivé, oči zvědavé a neklidné. Bylo snadné podlehnout dojmu roztomilosti, ale zároveň bylo patrné, že jde o zvířata, která by normálně vyrůstala ve volné přírodě pod vedením stáda. Pinawalla jim poskytuje bezpečí, ale nemůže nahradit divočinu.
Cesta k řece
Každý den se sloni přesouvají k nedaleké řece Maha Oya, kde se koupou, ochlazují a částečně socializují. Tento přesun je jedním z nejfotogeničtějších okamžiků, desítky slonů kráčejí pomalu po silnici, doprovázeni ošetřovateli, zatímco turisté stojí opodál. Když vstoupí do vody, atmosféra se uvolní. Někteří si lehají na bok, jiní si nabírají vodu chobotem a přelévají ji přes hřbet. Velká těla se pohybují s překvapivou lehkostí a radostí, která působí téměř nakažlivě. Stál jsem na břehu a jen pozoroval, jak se proud vody rozráží o jejich nohy a jak slunce zvýrazňuje strukturu jejich kůže.
Etická rovina
Je důležité zmínit, že Pinawalla není bez kontroverzí. Diskuse o tom, zda je chov takového počtu slonů v zajetí skutečně ideální, probíhají dlouhodobě. Přesto se jedná o zařízení, které vzniklo s cílem ochrany a péče o zvířata, jež by jinak neměla šanci.
To, co jsem zde neviděl, byly turistické projížďky na slonech a to je zásadní. Jízda na slonovi může působit jako exotický zážitek, ale pro zvíře znamená fyzickou i psychickou zátěž, která není nutná. Pozorovat slona zblízka, v jeho přirozeném pohybu a bez sedla na hřbetě, je mnohem silnější zkušenost.
Síla bez potřeby dominance
Slon působí jako ztělesnění síly, ale v Pinawalle mě nejvíc zaujala jejich jemnost. Když si dospělá samice přitiskla mládě k sobě chobotem nebo když starší jedinec trpělivě čekal, až na něj přijde řada při koupání, bylo jasné, že hierarchie a vztahy jsou složité a hluboké.
Praktické poznámky
Pinawalla je snadno dostupná z Kandy i z Kolomba a návštěvu je dobré načasovat podle harmonogramu koupání u řeky, protože právě tehdy je možné vidět slony v pohybu mimo areál. Počítejte s vyšší vlhkostí a teplem a s tím, že místo je poměrně populární. Pokud se rozhodnete místo navštívit, vybírejte služby, které podporují ochranu zvířat, a vyhněte se aktivitám, jež by znamenaly přímý zásah do jejich přirozeného chování.
Co si odnést
Pinawalla není divočina a není to safari. Je to kompromis mezi ochranou a realitou světa, kde lidská činnost zasahuje do přirozených ekosystémů. Přesto nabízí možnost vidět slony zblízka způsobem, který nemusí být založený na dominanci.
Když jsem odjížděl zpět směrem do kopců, měl jsem v hlavě obraz stáda stojícího v řece, voda jim sahala po břicha a oni působili klidně, téměř vyrovnaně.
