Článek
Od města k horizontu
Vyrazil jsem brzy ráno, kdy se Manchester teprve probouzel a ulice byly ještě vlhké po nočním dešti, který je tu téměř samozřejmostí. Silnice se postupně zvedala a město zůstávalo pod vrstvou nízkých mraků, zatímco přede mnou se otevíraly rozlehlé vřesoviště. Parkoviště bylo téměř prázdné, jen jeden starší pár si utahoval tkaničky a kontroloval mapu. Vzduch byl chladný a nasycený vlhkostí, která se vám okamžitě dostane pod bundu. První kroky vedly po kamenné stezce, ale ta brzy skončila a nahradila ji měkká, tmavá půda, která působila jako houba nasáklá vodou.
Bažina, která klame tělem
Anglické moory nejsou klasické bažiny s otevřenou vodní hladinou, ale spíše rozsáhlé rašeliniště pokryté trsy trávy, vřesem a nízkými keři. Když se díváte z dálky, působí krajina jednolitě, téměř monotónně, ale při chůzi si všimnete drobných jezírek, tmavých propadlin a úzkých potůčků, které se tiše vinou mezi pahorky.
Stačí jeden neopatrný krok mimo vyznačenou stezku a noha se vám zaboří hluboko do měkké půdy, která neochotně pouští zpět. V tu chvíli si uvědomíte, že tady příroda neurčuje jen kulisu, ale podmínky.
Ticho přerušované jen větrem
Na rozdíl od estonských bažin, kde ticho působí téměř meditativně, je zdejší ticho neklidné. Neustále ho narušuje vítr, který sviští přes pláň, ohýbá trsy trávy a vytváří monotónní šum, jenž se stane součástí vašeho rytmu. Občas se zvedne hejno ptáků, jejichž křik na chvíli rozetne prostor, a pak zase všechno pohltí otevřená krajina. Na jednom z vyvýšených míst jsem se zastavil a ohlédl se zpět směrem k Manchesteru, který byl sotva viditelný pod šedou oblohou. Bylo zvláštní vědět, že jen několik kilometrů odsud pulzuje milionové město, zatímco tady působí svět téměř prázdně.
Historie, která tu zůstala
Saddleworth Moor má i svou temnější kapitolu, protože se stal dějištěm známých kriminálních případů 60. let, které hluboce zasáhly britskou společnost. Místní o tom mluví zdrženlivě, ale vědomí této minulosti dodává krajině zvláštní tíhu. A přesto dnes slouží jako prostor pro pěší turistiku, běh i dlouhé procházky se psy. Lidé si ho vzali zpět, stejně jako mnohá jiná místa s komplikovanou historií.
Praktická realita britského vřesoviště
Výlet do těchto bažin vyžaduje přípravu, protože počasí se může během hodiny dramaticky změnit a mlha dokáže pohltit orientační body natolik, že bez mapy nebo navigace snadno ztratíte směr. Pevné nepromokavé boty jsou naprostý základ, stejně jako vrstvené oblečení a dostatek vody, protože občerstvení zde nenajdete.
Stezky jsou místy zpevněné kamennými deskami, ale jinde se musíte spolehnout na vlastní rovnováhu a schopnost číst terén.
Návrat do civilizace
Když jsem se po několika hodinách vracel zpět k autu, boty byly obalené tmavou rašelinou a vítr mi zčervenal tváře, ale hlava byla překvapivě čistá. Cestou dolů se mraky začaly trhat a nad městem se objevily první náznaky modré oblohy.
Zastavil jsem se ještě v malé hospodě na okraji vesnice, kde jsem si dal horký čaj a tradiční koláč, a poslouchal místní, jak se baví o počasí, které je tu věčným tématem.
Proč vyrazit právě sem
Bažiny u Manchesteru nejsou fotogenické v klasickém slova smyslu a nenabídnou vám dramatické alpské scenérie, ale pokud chcete zažít syrovou tvář anglické krajiny, kde vítr určuje tempo a země pod nohama není vždy jistotou, pak je to ideální místo.
Je to krajina, která vás prověří nenápadně, bez velkých gest, a možná právě proto si ji zapamatujete víc než mnohá spektakulární místa.
