Článek
Cesta do Blagaje
Z Mostaru je to do Blagaje sotva patnáct minut autem, ale atmosféra se mění rychle. Rušné město s kamenným mostem a proudy turistů zůstane za vámi a silnice vás zavede do otevřenější krajiny, kde se mezi kopci objevují první domy s červenými střechami a zahradami plnými fíkovníků.
Zaparkoval jsem na menším parkovišti a vydal se pěšky podél řeky, která už tady působí klidně a čistě, s lehce tyrkysovým odstínem, jenž prozrazuje její původ. Čím blíže jste ke skalní stěně, tím více si uvědomujete její monumentálnost.
Skála a voda
Vřelo Buny vyvěrá přímo z jeskyně pod téměř dvousetmetrovou kolmicí vápencové skály, která se tyčí nad krajinou jako přírodní hradba. Voda tu nevytéká nenápadně, proudí silně, čistě a s takovou intenzitou, že si uvědomíte, jak obrovský podzemní systém se musí skrývat za skalní stěnou. Barva vody je fascinující, smaragdová s nádechem modři, která se mění podle světla a hloubky. Když stojíte na břehu a sledujete, jak se proud okamžitě formuje v řeku, máte pocit, že jste svědky samotného zrození.
Tekke nad vodou
Bezprostředně u pramene stojí dervišský klášter (tekke), jehož bílé stěny a dřevěné balkony doslova přiléhají ke skále a odrážejí se na hladině řeky. Stavba z 16. století působí křehce, ale zároveň pevně zakořeněná v místě, jako by sem patřila odjakživa.
Vešel jsem dovnitř a prošel si jednoduché místnosti, kde kdysi žili a meditovali dervišové. Z oken je přímý výhled na pramen, a když si představíte ticho přerušované jen zvukem vody, pochopíte, proč si právě toto místo vybrali.
Zvuk, který vás obklopí
To, co si z Vřela Buny odnesete nejvíc, není jen vizuální dojem, ale zvuk. Neustálé, silné proudění vody, které se odráží od skalní stěny a vytváří hluboký, téměř rezonující tón, jenž vás obklopí ze všech stran.
Sedl jsem si na kámen poblíž břehu a jen sledoval proud, který se během několika metrů uklidní a promění v klidnou řeku lemovanou stromy. Bylo fascinující pozorovat, jak rychle se divoká energie přetaví v poklidný tok.
Krátká plavba ke zdroji
Místní nabízejí možnost malé plavby loďkou přímo k ústí jeskyně, odkud voda vyvěrá. Loď je jednoduchá, průvodce zkušený a cesta trvá jen pár minut, ale pocit, když se ocitnete těsně u temného otvoru ve skále, odkud proudí masa vody, je intenzivní.
Teplota se tam mírně ochladí a světlo zvenčí vytvoří na hladině zvláštní odlesky. Uvědomíte si, že dál už cesta nepokračuje – podzemní svět zůstává skrytý.
Praktické poznámky
Vřelo Buny je populární, zejména během léta, takže pokud chcete zažít klidnější atmosféru, vyplatí se přijet brzy ráno nebo mimo hlavní sezónu. Okolí nabízí několik restaurací, kde si můžete dát čerstvou rybu nebo tradiční bosenská jídla s výhledem na řeku.
Přesto doporučuji věnovat chvíli i samotné krajině mimo hlavní vyhlídkové místo – projít se podél toku, kde ubývá lidí a kde se dá lépe vnímat přirozený rytmus vody.
Proč sem jet
Vřelo Buny není jen fotogenické místo na rychlou zastávku při cestě z Mostaru. Je to bod, kde se spojuje přírodní síla s duchovní historií a kde kontrast mezi mohutnou skalní stěnou a křehkou architekturou vytváří výjimečnou atmosféru.
Když jsem odjížděl zpět směrem k Mostaru, měl jsem pocit, že jsem navštívil místo, kde se něco rodí – ne dramaticky, ale neustále a vytrvale. A právě tahle kombinace síly a klidu dělá z Vřela Buny jeden z nejpůsobivějších koutů Hercegoviny.
