Článek
1. Ceny bytů uletěly, platy zůstaly stát
Za posledních 10 let stouply ceny nemovitostí v Česku o 120 %.
Platy? Jen o 60 %.
V Praze dnes koupíte průměrný byt za 8–10 milionů.
To není realita pro třicetiletého učitele, zdravotníka nebo ajťáka mimo top firmy.
2. Hypotéky jsou pro elitu
Zvýšení úroků zabouchlo dveře.
Člověk s platem 40 000 Kč nedosáhne na hypotéku bez vysoké akontace.
Navíc musí prokázat, že má rezervy, jistotu a partnera s příjmem.
Jinak: sbohem, vlastní bydlení.
3. Stát spí
Bytová politika? Žádná.
V Rakousku či Německu existují dostupné městské nájmy i podpora výstavby.
V Česku? Stát de facto outsourcoval bytovou situaci na developery – a ti logicky staví tam, kde vydělají, ne kde je potřeba.
4. Města prodala, co mohla
V 90. letech se ve jménu privatizace rozprodaly obecní byty.
Výsledek? Nájemní bydlení dnes vlastní investoři.
Ceny šly nahoru.
Volné nájmy nejsou.
A mladí nemají kam jít.
5. Půjč si od rodičů. A co když žádní nejsou?
„Naši nám pomohli.“ To je věta, která dělí generaci na dvě poloviny.
Ti, kdo měli štěstí na zázemí – a ti, kdo to štěstí neměli.
Sociální mobilita? Nula.
Bez vlastního bytu není jistota, ani možnost tvořit si vlastní život.
6. Dělat „všechno správně“ nestačí
Pracovat, šetřit, být opatrný – nestačí.
Mnozí třicátníci žijí v podnájmu s dalšími lidmi, nemají šanci ušetřit.
Každý rok jim sen o bydlení mizí.
A slyší jen: „Zkus to jinde.“ Jenže kde, když všude je draho?
7. Podpora rodin, která demotivuje
Na hypotéku často nedosáhnou ti bez dětí.
Ale rodina bez bydlení nechce děti zakládat.
Bludný kruh.
Člověk bez dítěte = méně podpory. Ale bez bytu = žádné dítě. Tak co dřív?
8. Mladí už to vzdali – a nikdo se nediví
Stovky komentářů na Redditu, v diskusích, ve výzkumech.
Mladí si už ani nepředstavují, že by jednou bydleli ve vlastním.
Místo toho počítají se spolubydlením, nebo rovnou zahraničím.
Ztrácíme celou generaci, protože jim nemáme co nabídnout.
Závěr: Kdo za to může?
Není to jen jeden viník.
Je to kombinace politické pasivity, spekulace, nezájmu o mladé a iluze, že „kdo chce, ten si poradí“.
