Článek
Země se zachvěla. Ale systém zůstal stejný
Otřesy o síle 6,0 zasáhly východní Afghánistán. Více než dva tisíce mrtvých, tisíce raněných. Ale skutečný šok nepřišel z hlubin země – nýbrž z pravidel, která říkají, kdo si zaslouží přežít dřív.
Když se záchranné týmy dostaly do zničených vesnic, nejdřív vyprošťovaly muže. Ženy totiž nesměly být dotýkány muži, kteří nejsou jejich příbuzní. V praxi to znamenalo jediné: mnoho žen zůstalo pod sutinami, protože k nim nikdo nesměl.
Zákaz mluvit, zákaz žít
Taliban stanovil jasná pravidla. Žena nesmí mluvit s cizím mužem, nesmí se nechat ošetřit mužským lékařem, nesmí cestovat bez doprovodu. V době katastrofy se z těchto zákazů stala smrtící past.
Zdravotní pracovnice, které by mohly pomáhat, byly předem vyloučeny z práce. Mnohé ženy tedy umíraly zraněné, bez pomoci – jen pár metrů od týmů, které zachraňovaly muže.
Pomoc, která končí v rukou mužů
Evropská unie uvolnila přes 3,5 milionu eur na humanitární pomoc. Do země proudí zásoby z Turecka, Íránu i Číny. Jenže Taliban určil, že pomoc ženám musí přebírat muž. Pokud v rodině žádný nezůstal, žena nemá nárok vůbec.
„Viděli jsme ženy s dětmi sedět v prachu, bez vody a jídla. Ale nesměly jsme jim pomoct, dokud nepřišel mužský příbuzný,“ popsala pracovnice OSN.
Katastrofa, která odhalila pravidla smrti
Zemětřesení srovnalo se zemí tisíce domů, ale neotřáslo systémem, který dává mužům život a ženám ticho.
Afghánistán se tak stal symbolem toho, jak absurdní a kruté může být soužití víry, moci a patriarchátu – když i záchrana života musí projít povolením muže.
