Článek
Na úspěšném přistání prvních lodí České severoantarktické společnosti (ČAS) u břehů Ostrova dne 1. července 1920 měly největší podíl čtyři významné osobnosti a čeští rodáci, kteří jsou na Ostrově zváni Otcové zakladatelé.
Vácslav Dobrý (1866 – 1940)
Průkopník československého kolonizačního hnutí. Pocházel z významné moravské intelektuální rodiny, jeho dědečkem byl Bořivoj Dobrý, sběratel lidové slovesnosti a autor knihy Spí celá valašská dědina – sbírka ukolébavek k národnímu probuzení na Valašsku. Vácslav Dobrý byl autorem myšlenky posílit nový československý stát ziskem kolonií. Historiky je řazen k tzv. hospodským teoretikům, byl teoretikem především v oblasti fotbalu, politiky, psychologie partnerských vztahů (ačkoliv byl starý mládenec) a estetiky ženské krásy. Kolonizace se přímo neúčastnil, ani o tom nepřemýšlel, zato uměl břitce kritizovat, co všechno se na kolonizaci nepovedlo. Dobrý zemřel 20. 4. 1940 v restauračním zařízení U šílené opice. Ve své poslední vůli projevil přání nechat pohřbít své srdce do chladné země Ostrova. Vzhledem k probíhající válce muselo být Dobrého srdce přepraveno na Ostrov tajně mezi srdci hovězími. Naneštěstí se zapomněla tato informace sdělit v lodní kuchyni a specialita lodního kuchaře osrdí na smetaně byla speciálnější, než si kdokoliv z konzumentů uvědomoval. Dnes je za ostrovní hrob Vácslava Dobrého považován hrob Oty Širokého, jelikož si tento opravdový gurmán přidával Dobrého srdce hned dvakrát, protože tak dobré srdce údajně nikdy nejedl. S problematikou Dobrého pohřbu souvisí i drobná informace pro turisty: Používání sousloví mít dobré srdce je na Ostrově považováno za krajně nevhodné.
Jiří Ondřej (1884 – 1962)
Mecenáš ČAS. Původně se stavěl k nápadu vytvořit československou kolonii skepticky, jeho nadšení pro kolonizační výpravu postupně rostlo spolu s vyšetřováním policie ve věci četných Ondřejových podvodů a zpronevěr spáchaných před první světovou válkou. Ondřej si tedy nakonec svůj skepticismus rozmyslel a rozhodl se nejen kolonizační výpravu ČAS zaplatit, ale dokonce se jí osobně zúčastnit. Těsně po nalodění byla vytvořena vyšetřující komise, zkoumající Ondřejovy podvody, která přijala jeho obhajobu, že se snažil svými podvody poškodit hospodářství nenáviděného mocnářství. V nově vznikající koloniální správě Ostrova kompromisně přenechal post guvernéra Lvu Kosteleckému a spokojil se s funkcí ministra financí. Za pronacistické ostrovní vlády v letech 1939-1940 byl ministrem obrany. Po převratu a nástupu probenešovské vlády byl zproštěn obvinění z kolaborace a později vyznamenán za vytrvalé odsávání finančních prostředků kolaborantské vlády na neexistující projekt německé ponorkové základny na Ostrově. Ondřej vykazoval po celou dobu své funkce falešné cesty do Německa, ve skutečnosti cestoval na Tahiti, do Karibiku a do kasina v Monte Carlu, kde úmyslně prohrál peníze na údajnou základnu. Po komunistickém převratu byl Ondřej obviněn jako představitel buržoasie, ale vzhledem k prokázanému boji proti buržoasii za Rakouska, ve kterém tajně pokračoval i jako ministr financí Ostrova, byl osvobozen a dožil v důchodu.
Lev Kostelecký (1872 -1936)
První Ostrovní guvernér. Po vystudování právnické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity pracoval v rakousko – uherských diplomatických službách. Po vypuknutí první světové války přesvědčil rakousko-uherské ministerstvo zahraničí k uspořádání diplomatické mise, která měla za úkol přimět neutrální Norsko a Švédsko zapojit se ve válce na straně ústředních mocností. Sám se této nejisté diplomatické mise zúčastnil namísto jisté účasti na frontě první světové války. Švédy ani Nory se ale Kosteleckému nedařilo přesvědčit. Hlavní příčinou neúspěchu byl pravděpodobně nešťastně zvolený název celé mise „Umírejme s radostí na válečném poli.“ Roku 1915 bylo Kosteleckému doručeno ukončení mise a povolávací rozkaz. Kostelecký se z důvodu nově nabytého odporu k rakousko-uherskému žaláři národů rozhodl uprchnout do Francie. Po krátkém pobytu v Paříži byl požádán o narukování do Československých legií nebo opuštění země. Kostelecký místo dvou nabízených možností přišel s návrhem na svou další cestu do Skandinávie tentokrát s žádostí o uznání Československa a o vstupu Norska a Švédska do války na straně Dohody. Cesta byla schválena, ale byla opět neúspěšná. Po diplomatickém neúspěchu se nevrátil do Francie, ale uspořádal turné po severních částech Norska a Švédska, kde se snažil přesvědčit obyvatele i těch nejzapadlejších saamských (laponských) vísek o účasti ve válce v řadách francouzských cizineckých legií. Opět nebyl úspěšný především kvůli své neznalosti saamských jazyků, švédštiny a norštiny. Při této misi se bohužel nepodařilo Kosteleckého zastihnout s rozkazem o jejím ukončení a narukování k legiím. Dopis se podařilo doručit až 12. 11. 1918. Kostelecký se pak neprodleně vrátil do nově vzniklého Československa. Pro své znalosti polárních oblastí a diplomacie byl vybrán jako vedoucí První kolonizační výpravy ČAS. Nejprve odmítnul, ale Jiří Ondřej ho přesvědčil několika významnými argumenty a uhrazením Kosteleckého dluhů. Kostelecký po nalodění zřídil vyšetřovací komisi, která očistila Ondřeje ze všech obvinění ze zpronevěr a podvodů. Po osídlení Ostrova se stal prvním guvernérem. Jako guvernér se snažil nebýt příliš dominantním politikem a obklopil se lidmi napříč politickým spektrem. V rámci této své filozofie se zúčastnil jen nejnutnějších jednání, na kterých se nesnažil vyjádřit jakýkoliv názor, aby neovlivňoval jejich výsledek. Kostelecký se těšil velké popularitě a široké politické podpoře. Guvernérem zůstal až do své smrti v roce 1936.
Miroslav Abrahám (1862 – 1934)
Předseda Československé severoantarktické společnosti a hlavní organizátor první kolonizační výpravy. Abrahám byl před první světovou válkou velmi aktivní v Sokole, Skautu, Armádě spásy a dalších organizacích. V první ostrovní vládě zastával post místoguvernéra. V roce 1920 nechal zpracovat audit hospodaření ostrova, samotného auditu se nemohl zúčastnit, protože byl pověřen guvernérem a ministrem financí jednáními se zeměmi Oceánie o zahraničním obchodu. Po návratu v roce 1921 vedl výběrové řízení na projekt výstavby hlavních administrativních budov Ostrova, z projektu byl odvolán a nahrazen ministrem financí, jelikož byl jako místoguvernér přesunut do Prahy k prosazování výdajů Ostrovní koloniální vlády u vlády československé. V této funkci zastával až do své smrti v roce 1934.
J. T. S.-R. von R. D.
mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Republiky Ostrov v České republice
