Článek
Přejdu hned k tomu u čehož jsme minule skončili, a to: Jarní turnaj Mistrovství republiky v carromu konaného již tradičně v Pelhřimově právě minulou sobotu.
Samotnému turnaji z našeho klubového pohledu předcházelo pár zdravotních problémů.
Chronické koleno našeho Mildy je ještě sranda. Předseda Martin však chytl do krku od jednoho ze svých ratolestí a budoucích členů našeho klubu patrně virózu. Pár dní před turnajem musel vynechat i poslední trénink, kde jsme dolaďovali formu…
No hrůza při pomyšlení, že bysme jeli bez něho, sami, ve městě, bez předsedy!?
Naštěstí je to hrdina a zodpovědně se stihl vykurýrovat. Komu čest, tomu CARROM!
Horší to bylo se mnou, posledním do trojky!
Již ve čtvrtek jsem začal pociťovat bolest v nártu, kterou jsem připisoval nošením nevhodné obuvi.
Pátek samotný bylo peklo na Zemi, kdy jsem bez opěrných berliček neudělal kroku, ani skoku!
Ve tři ráno na sobotu jsem chtěl dokonce ve fagonii volat předsedovi ať to odvolá!
Ale za pět minut šest, resp. v šest jsme s Mildou stáli na značkách, tedy každý před svým příbytkem a nastupovali do předsedou přistaveného vozu!
Se mnou se ještě musely vtěsnat hole po dědovi ale to byl detail, který Martin snadno pořešil, když je hodil Mildovi dozadu pod nohy na hlídání.
Cesta do místa činu celkem uběhla na pohodu, já cestou sežral rohlík s máslem.
V samotném městě jsme se dohadovali, jestli hledat školu, kde se turnaj uskuteční, nebo místní legendární krematorium, u kterého jsem se chtěl nechat zvěčnit, ne teda zatím ,,žehem“, ale prostě udělat několik líbivých foteček.
No, co Vám budu povídat? V turnaji jsme dopadli celkem dobře, na chvostu, kdy jsme si rozdělili dle očekávání poslední příčky.
Ostudu jsme snad neudělali a tak nějak jsme se začlenili, což bylo naším přáním, aby tam někde v
carromáckých databázích bylo jméno Opočnice!
Mise splněna!
Večer se šlo na Poutníka, tedy místní značkové pivko, kde jsme s partou kluků z asociace i se samotným vítězem Ayajem z daleké Indie načali snad přátelství v komuně, která si na nic nehraje,
má svoje pravidla, ale kde taky po skončení každého zápasu, kde jsme většinou dostali rychlý klepec s námi bez vyjímky probrali situace a cvrkali a cvrkali, až nás to bolelo!
Takže dík hochům z Práglu, Pardubic i Moravákům, kam jsme dostali pozvání
na druhou část ,,republiky“ a dalším zúčastněným.
Ještě douška… zhruba v půlce turnaje jsem odhodil hůlky a odkulhal jsem to po svých!
Doma jsme snad sklidili, když ne ovace, tak soucit a porozumnění
A to se cení! Nabyté zkušenosti snad využijem k prospěchu klubu a jen doufám, že příště s námi pojede víc z nás!
A co se stalo uprostřed týdne příštího? Vyčkejte, bude to stát za to!
