Článek
Když jsem přijel na naše venkovské sídlo, zjistil jsem, že mám jedinečnou příležitost začlenit se do davu. Do davu v sobotu sekajících taťků.
Naložil jsem malženku do auta a navštívili Mountfield. Moc se mě líbila robotická sekačka. Ta měla všechny požadované parametry, moc bych se nenadřel a vlastně bych jen na PC dohlížel, kde zrovna je. Jako potíž se jevilo, že zvládne posekat tak maximálně 500m2. Vzhledem k tomu, že máme půl hektaru, musel bych jich mít celé hejno.
Jako další varianta mě byl nabídnout zahradní traktůrek. Pokud bychom prodali auto, se kterým jsme do obchodu přijeli a připlatili 100.000Kč, byl by náš. Kamenná malženčina tvář mě, zkušenému choti a jejímu osobnímu sluhovi, řekla vše. I tuhle nabídku jsem odmítl.
Malženka přešla do oddělení sekaček a začala básnit o tom, jak krásně a mužně bych u ní vypadal. Dokonce ji přirovnala k bagu na golfové hole. Dost jsem se ošíval, a tak si začala zálibně prohlížet nějaké podivné ruční nářadí. Ani nebylo vydyzajnované, prostá dřevěná násada s dvěma rukojeťmi a kusem plechu na jednom konci. Je to prý ekologické, to znamená že to nebude na benzín. Ani nebylo jasné, jak se to zapíná.
Prodejce mě pošeptal, ať se raději soustředím na motorové sekačky a už jí neprovokuji. Vybrali jsme benzinovou, s pohonem 4×4, řazení na pravou ruku. Některé otázky prodejce odmítl zodpovědět, jako třeba, kde to má spojku, zda to smí na dálnici, kolik to žere na 100km a jak se dává zpátečka. Vůbec působil dojmem přepracovaného člověka a viditelně se mu ulevilo, když nákup spěl ke konci.
Na trávníků se začaly projevovat různé nedomyšlenosti výrobce. Nenašel jsem rádio. Po nastartování je zřejmé, že rádio nemá smysl, hluk byl větší než v Tatře 148 při jízdě do kopce. Sedadlo bylo zřejmě jen v provedení de-luxe, my koupili nějakou holomrdku, kde bylo jen místo k stání a to ještě až za strojem.
Po rozjetí se začaly dít věci. Nejenže se v trávníku začala objevovat posekaná stopa, ale sem tam jsem narážel na vzrostlé rostliny. Ty bylo nutné objíždět. Netušil jsem, že máme tolik stromů. Propříště už také vím, že záhony sekat nemusím, ty si malženka poseká sama, až bude chtít.
Po nějaké době mě začala pozorovat sousedka. Narovnám se, zastrčím břicho a vystrčím bradu. Za chvíli ale už bylo podezřelé, že ji pořád tak přitahuju. Svých kvalit jsem si dobře vědom, pokud se do telefonu chci někomu připomenout, tak říkám – já jsem ten malej, tlustej, plešatej, …
Pak i začala mávat. Tak to vypnu a jdu si popovídat. Čekám slova obdivu, místo toho se mě ptá, jestli jsem vysypal koš. Jakej koš? Já sekám trávu, nečesám jabka. …. aha …, tak v hospodě bude o téma víc k rozhovoru. Vysypu ho a zkrotlý pokračuju. Aspoň, že už nemusím vtahovat břicho.
@stařecNaChmelu
Moji tvorbu můžete najít i na facebooku, pokud máte zájem. Na adrese:
