Článek
Neabsolvoval jsem jízdu MHD, průjezd semaforem řízenou křižovatkou na kole a ani prázdninový pobyt pod stanem u rybníka.
Stanování jsem byl nejblíže jednu letní sobotu. Společensky unavený jsem se vrátil z vesnické tancovačky. Posledních pár fungujících mozkových buněk mě poradilo, abych neriskoval setkání s rodiči a strávil noc v bezpečí jinde.
Zvolil jsem prasečí chlívek, měl jsem na starosti sele, sudokopytnatého výrostka, který nám zpříjemní následující zimu. A ačkoliv jsem si ještě z posledních sil podestlal, ráno rodiče celkem rychle odhalili, kde jsem strávil noc i proč. Smrad byl tak silný, že kolem mne vytvářel silové pole, do kterého se nedalo proniknout.
Opravdové stanování jsem zažil až s nastávající. Její rodiče patřili k městské smetánce a stan typu duhový hrad skýtal ještě víc prostoru než prasečí chlívek. Byl obrovský, rukou jsem nedosáhl na strop. Při stanování i s jejími rodiči se ukázalo, že budoucí tchýně Drahoráda je opravdu dokonalá pečovatelka. Během noci průběžně zjišťovala, zda oba máme dobře zapnuté spacáky.
Stan nebyl optimální k trempování, neboť se skládal ze čtyř velkých zavazadel a několika lešenářských trubek. Ovšem na vodáckých výpravách byl pro ostatní vodáky atrakcí. Děti se dožadovaly vstupu do skákacího hradu, za který ho mylně považovaly. Zatěžoval kánoi tak, že hrozilo potopení i na klidné vodě. Přeložená kánoe byla ovladatelná asi jako autobus a setrvačností jsme nejednou odtáhli rybáře za háček až k následujícímu jezu.
Po svatbě jsem zakoupil stan opačného extrému. Byl tak malý, že jsem se do něj občas omylem, místo do kapesníku, vysmrkal. Přišli jsme o něj při toulkách v rumunských horách, kdy nám jej roztrhal medvěd, považující naši výpravu za devizové cizince, vlastnící maso či jiné tehdy úzkoprofilové potraviny.
Sbalit roztrhaný stan a noc strávit slézáním do údolí. Ráno najít bezpečný kemp, obehnaný drátěným plotem, zakoupit izolepu, jehlu, nit a náplasti a opravit ho.
Všude kolem středostavové rodiny, vařící obědy a dovádějící děti. Vypadali jsme jako bezdomovci. Komunikace vázla, my neuměli rumunsky, oni anglicky. Nakonec jedna mamina pochopila. Opustila oběd, zahnala rumuňátka do auta a tomu svému nařídila okamžitý odjezd. Marně jsme vysvětlovali, že jsme tu v bezpečí, medvěd nás navštívil o pět kilometrů dál a o kilometr výš.
Nakonec se autokemp zpola vylidnil. Nás navštívil úplně nasraný správce a anglicky (anglicky!) nám vysvětlil, že máme držet huby a nekazit mu kšeft.
Roky nás naučily kompromisům. A tak je nyní naším nejoblíbenějším stanem útulný hotel s kvalitní restaurací.
@stařecNaChmelu
Moji tvorbu můžete najít i na facebooku, pokud máte zájem. Na adrese:





