Článek
Evropa během posledních desetiletí udělala obrovský kus práce v čištění ovzduší. Emise oxidu siřičitého a dalších znečišťujících látek dramaticky klesly, zmizela velká část průmyslového smogu a vzduch je podstatně čistší než před několika desítkami let.
To je bezpochyby dobrá zpráva pro lidské zdraví a životní prostředí.
Jenže atmosféra je komplikovaný systém. A co když odstranění znečištění mělo také klimatický vedlejší účinek, o kterém se mezi veřejností téměř nemluví?
## Aerosoly nejsou jen špína ve vzduchu
Při spalování uhlí, ropy a dalších paliv nevznikají pouze skleníkové plyny. Do atmosféry se dostávají také drobné částice označované jako aerosoly.
Některé z nich odrážejí část slunečního záření zpět do vesmíru. Zároveň ovlivňují vlastnosti mraků, protože částice mohou fungovat jako kondenzační jádra, kolem kterých vznikají drobné vodní kapky.
Když Evropa výrazně snížila emise síry a dalších aerosolů, atmosféra se začala projasňovat.
Tento jev je známý jako „solar brightening“.
Výsledkem je, že se k zemskému povrchu dostává více sluneční energie než v době silného aerosolového znečištění.
A tady začíná naše otázka.
## Co když jsme změnili víc než kvalitu vzduchu?
Více sluneční energie znamená více energie dostupné pro zahřívání povrchu a výpar vody.
Zjednodušeně:
méně aerosolů
→ průzračnější atmosféra
→ více sluneční energie u povrchu
→ vyšší teplota a evaporační poptávka
→ rychlejší vysychání půdy.
Samotná tato souvislost není nějakou alternativní klimatickou teorií. Vliv aerosolů na radiační bilanci Země je běžnou součástí klimatické fyziky.
Zajímavější otázka nastává potom.
**Co se stane s vodou, která se z evropské krajiny vypaří?**
## Voda nad námi nezůstává
Často si koloběh vody představujeme jednoduše: voda se vypaří, vytvoří mrak a později zase zaprší.
Ve skutečnosti může vodní pára urazit stovky až tisíce kilometrů.
Atmosférické proudění přenáší obrovské množství vody mezi oceány a kontinenty i mezi jednotlivými částmi kontinentů. Evropa je součástí rozsáhlého euroasijského systému transportu a opakované recyklace vlhkosti.
Voda vypařená například ve střední Evropě proto vůbec nemusí spadnout zpátky ve střední Evropě.
Může být odnesena jinam.
Současně velká část evropských srážek závisí na vlhkosti přicházející od Atlantiku.
A tím se dostáváme k atmosférické cirkulaci.
## Proudění se skutečně změnilo
Výzkum posledních let ukazuje, že významnou část evropského letního vysychání nelze vysvětlit pouze vyšší teplotou.
Velkou roli hrají také změny atmosférické cirkulace.
V některých částech Evropy se změnil výskyt cyklonálních a anticyklonálních situací. Dlouhotrvající tlaková výše znamená méně mraků, méně srážek, více slunečního záření a další vysušování půdy.
A tady při našem pátrání přišlo překvapení.
Existují modelové studie ukazující, že **změny aerosolů mohou samy ovlivňovat velkoprostorovou atmosférickou cirkulaci**.
Důvod je logický.
Pokud aerosoly ubývají v jedné části světa rychleji než v jiné, povrch se neotepluje všude stejně. Mění se teplotní rozdíly mezi oblastmi, a právě ty patří mezi motory atmosférického proudění.
Výzkum dokonce ukazuje, že rozdílný vývoj aerosolů v Evropě a Asii mohl přispět ke změně euroasijského letního západního proudění.
Najednou tedy nejde pouze o otázku čistoty vzduchu.
Jde o celý systém.
## Mohla vzniknout zpětná vazba?
Představme si následující řetězec:
Pokles aerosolů projasní atmosféru.
Na povrch dopadá více sluneční energie.
Povrch se více zahřívá a roste evaporační poptávka atmosféry.
Současně nerovnoměrné oteplování ovlivňuje atmosférickou cirkulaci.
Změněné proudění může ovlivnit přísun vlhkosti z Atlantiku i transport vody nad evropským kontinentem.
Při suchých anticyklonálních situacích ubývá oblačnosti.
Méně mraků znamená další sluneční záření dopadající na povrch.
Půda ztrácí vodu.
A když je půda dostatečně suchá, začne být omezená i evapotranspirace rostlin a množství vody dostupné pro lokální recyklaci vlhkosti.
Vzniká potenciální zpětná vazba:
**méně mraků → více Slunce → větší vysušování → méně dostupné vody → horší podmínky pro vznik místní oblačnosti → ještě více Slunce.**
Jednotlivé části tohoto mechanismu známe.
Co zatím nevíme s dostatečnou jistotou, je, jak velkou část současného evropského sucha můžeme připsat právě počátečnímu poklesu aerosolů.
## A právě tady musíme být opatrní
Bylo by lákavé říct:
„Evropa snížila emise, a proto máme sucho.“
Současné vědecké poznatky tak jednoduchý závěr nepodporují.
Evropské sucho ovlivňuje oteplování způsobené skleníkovými plyny, atmosférická cirkulace, půdní vlhkost, vegetace, hospodaření s krajinou, přísun vlhkosti z oceánů a řada dalších faktorů.
Navíc samotné aerosoly mohou srážky v různých podmínkách ovlivňovat různými směry. Více částic tedy automaticky neznamená více deště.
A návrat ke znečištěnému ovzduší by rozhodně nebyl rozumným řešením. Aerosolové znečištění má vážné zdravotní a ekologické následky.
To ale neznamená, že bychom měli ignorovat jeho klimatický účinek.
## Evropa versus zbytek světa
Tady vzniká možná nejzajímavější otázka celé hypotézy.
Atmosféra nereaguje na politické hranice.
Pokud jedna část světa velmi rychle odstraní aerosoly a jiná část světa má jejich koncentrace stále vysoké, nevzniká jednoduše stejná změna klimatu všude.
Mění se **prostorové rozložení oteplování**.
A změna teplotních rozdílů může ovlivnit proudění atmosféry tisíce kilometrů daleko.
Právě proto některé studie sledují společně evropský pokles aerosolů a odlišný vývoj aerosolů v Asii při vysvětlování změn euroasijské cirkulace.
To ovšem neznamená, že by řešením bylo ponechat Evropu znečištěnou.
Znamená to něco jiného:
**klimatický systém je globální a regionální zásah může mít vedle očekávaného přínosu také nepřímé regionální důsledky.**
## Možná si tedy klademe špatnou otázku
Diskuse o emisích bývá často redukována na jednoduchou rovnici:
méně emisí = lepší klima.
Jenže pod slovem „emise“ schováváme látky s naprosto odlišnými účinky.
CO₂ atmosféru dlouhodobě otepluje.
Některé aerosoly ji naopak ochlazují a současně ovlivňují mraky.
Odstraníme-li aerosoly, získáme čistší vzduch, ale zároveň odstraníme část jejich ochlazujícího účinku.
Snížíme-li CO₂, dlouhodobě omezujeme další oteplování.
Jsou to dva různé procesy probíhající současně.
A právě jejich zaměňování může zakrývat část skutečného příběhu.
## Otázka tedy nezní, zda máme znovu znečišťovat vzduch
Nemáme.
Otázka zní:
**Rozumíme dostatečně všem regionálním následkům mimořádně rychlé změny složení evropské atmosféry?**
A ještě důležitější:
**Pokud se Evropa během několika desetiletí dramaticky zbavila aerosolového znečištění, zatímco jiné části Eurasie prošly úplně jiným vývojem, jak moc jsme tím změnili teplotní rozdíly, proudění atmosféry, transport vodní páry a nakonec i evropský koloběh vody?**
Víme, že aerosoly ubyly.
Víme, že se Evropa projasnila.
Víme, že odstranění aerosolů přispělo k evropskému oteplování.
Víme, že aerosoly mohou ovlivňovat atmosférickou cirkulaci.
Víme, že se evropská cirkulace změnila.
A víme, že právě změny cirkulace významně přispívají k vysychání evropské půdy.
Co zatím **nevíme**, je, jak velká část posledních článků tohoto řetězce byla způsobena tím prvním.
A právě proto by tato otázka neměla být ani politickým sloganem, ani konspirační teorií.
**Je to hypotéza, kterou má smysl dál testovat.**
Protože u systému tak složitého, jako je atmosféra, může být stejně nebezpečné automaticky odmítat nepohodlnou otázku jako považovat neprokázanou hypotézu za hotovou pravdu.
Co si o tom myslíte?
