Článek
Přesně tak tomu bude i v našem dnešním, takřka detektivním, příběhu letu Copa Airlines 201.
Je sobota 6. června 1992, v tehdejším Československu probíhají parlamentní volby a na druhém konci světa, na letišti Tocumen v hlavním městě středoamerické Panamy, se připravuje ke startu posádka Boeingu 737-200 tamější letecké společnosti Copa Airlines. Na palubu 12 let starého stroje, mířícího do Cali v Kolumbii, nastupuje 40 pasažérů. O jejich pohodlí se po dobu osmdesátiminutového letu bude starat 5 letušek.
Hlavní slovo v kokpitu má nejzkušenější kapitán společnosti, třiapadesátiletý Rafael Carlos Chial, který za svoji třicetiletou kariéru dopravního pilota strávil za kniplem úctyhodných 23 750 hodin, z toho 7 000 právě na Boeingu 737. Pro tentokrát bude monitorovat let a komunikovat se zemí, zatímco mladému prvnímu důstojníkovi, pětadvacetiletému Cesareo Tejadovi, připadla role řídícího pilota. Ovšem ani on není s 3 450 letovými hodinami žádným nováčkem.
Ve 20 hodin 35 minut místního času obdrží posádka povolení ke vzletu a o 2 minuty později se Boeing 737 společnosti Copa Airlines se 47 lidmi na palubě odpoutá od země. Stoupá do cestovní hladiny dva pět nula, tedy 25 000 stop čili 7 620 metrů, a piloti vidí na svém palubním radaru přímo před sebou mohutnou bouřkovou oblačnost. Žádají tedy řízení letového provozu o úpravu kurzu, aby ji mohli obletět. Dispečeři jim samozřejmě okamžitě vyhoví. Po 12 minutách letu dosahují cestovní hladiny, a to je naposledy, co je řídící letového provozu slyší.
Těsně před 21 hodinou mizí ikonka letu Copa Airlines 201 z obrazovek radarů. Dispečeři se snaží s posádkou spojit, ale marně. I opakované pokusy vyzní do prázdna. Že by se jednalo pouze o poruchu spojení kvůli bouřkové aktivitě v okolí? Kdepak, skutečnost je mnohem horší. Letoun DC-10 společnosti KLM, pohybující se poblíž němého letu, zachytil nouzový signál jeho transpondéru. Oblastním řídícím letového provozu je jasné, že se něco stalo a vyhlašují poplach pro pátrací a záchranné jednotky. Poslední známá poloha letu nad neproniknutelnou džunglí však nedává naději, že by záchranáři našli trosky včas a mohli někomu pomoci.
K ránu se děsivá předtucha potvrdí. Místnímu rádiu v Darienu se ozvou svědci, kteří uprostřed temné noci na vlastní oči viděli z nebe padat obrovskou ohnivou kouli. Za světla konečně pátrací týmy spatří trosky letounu rozeseté na obrovské ploše, ale nikdo ze 47 osob, které jím cestovaly, nejeví známky života.
Do Darienu okamžitě spěchají vyšetřovatelé z panamského úřadu pro civilní letectví. K nim se záhy připojí experti z Národního úřadu pro bezpečnost dopravy Spojených států amerických (NTSB) a zástupci firmy Boeing.
Že by se pilotům v bouři vymklo řízení z rukou? Pomyslí si vyšetřovatelé, ale tuto možnost záhy zavrhnou, neboť se od dispečerů dozví, že posádka žádala o úpravu kurzu a bouřce se vyhnula. Experti potřebují nalézt palubní zapisovače, takzvané černé skřínky, obsahující letová data a zvukový záznam z kokpitu. Než se jim to podaří, musí si vystačit s tím, co mají. Specialisty z NTSB zajímá v prvé řadě směrovka, což je řídící plocha na ocase, pomocí níž letoun zatáčí. Její porucha totiž před nedávnem poslala k zemi Boeing 737 společnosti United Airlines a mohly by být ohroženy i další stroje stejného typu a životy tisíců cestujících.
Vyšetřovatelé se tak vydávají na náročný pěší pochod do nitra džungle, kam nevedou žádné cesty, žijí zde jedovatí hadi a další nebezpeční živočichové i rostliny. Už tak namáhavý pohyb v tropické vegetaci jednoho z nejhustších pralesů na zemi ještě ztěžuje obrovské vedro a vysoká vlhkost vzduchu. Když se po mnoha hodinách vysilujícího pochodu konečně dostanou k prvním troskám, jejich putování zdaleka nekončí. Tisíce a tisíce úlomků, které ještě nedávno tvořily Boeing 737, jsou rozesety na 250 kilometrech čtverečních a oni je musí všechny zmapovat. Z jejich rozložení jsou si jisti, že se letoun rozpadl ve velké výšce a při značné rychlosti.
Ale proč? K havárii došlo v blízkosti kolumbijských hranic. A přesně v tomto koridoru často létají v noci za naprostého utajení letadla kolumbijských pašeráků drog. A když v utajení, tak je jasné, že s vypnutým transpondérem. Tudíž je nevidí dispečeři a nezaznamená je ani antikolizní systém, kterým jsou moderní stroje včetně Boeingů vybaveny. Že by let Copa Airlines 201 zkřížil cestu některému z neviditelných letounů napěchovaných drogami? Pokud ano, ponesou trosky Boeingu stopy jeho laku a někde poblíž budou ležet části druhého stroje. Ale experti nic takového neobjeví a teorii o srážce mohou vyloučit.
A co třeba teroristický útok, konkrétně exploze výbušniny na palubě? Tomu by odpovídalo svědectví o ohnivé kouli a destrukce letounu ve vzduchu. Ale expert na výbušniny z federálního leteckého úřadu může po detailní analýze trosek s jistotou zkonstatovat, že žádné stopy po výbušnině ani známky detonace nenesou. Stejné důkazy přinese i pitva těl obětí.
Pátrací týmy konečně nacházejí obě černé skříňky a okamžitě je odesílají k dešifrování do speciální laboratoře NTSB ve Washingtonu. Zapisovač letových údajů se zachoval téměř nepoškozený, ovšem záznamník hovorů v kokpitu doznal značnou újmu. Dokážou američtí specialisté z chuchvalce potrhané a zamotané pásky něco dostat nebo se vyšetřování zadrhne na mrtvém bodě?
Mezitím, než experti na letecké nehody obdrží potřebná data, věnují se detailnímu ohledání trosek. Mezi nimi objeví důležitou součástku, po které pátrají od samého začátku, a sice hydraulický píst, který hýbe směrovkou. Co když se zasekl a směrové kormidlo zůstalo viset v jedné poloze? Totožná závada způsobila již zmiňovanou havárii Boeingu 737 United Airlines. Kdepak, mechanismus je v naprostém pořádku a vyšetřovatelé se ocitají ve slepé uličce.
Že by let Copa Airlines 201 poslala do tropického pralesa závada motorů? Nikoliv. Až do rozpadu stroje ve vzduchu pracovaly obě pohonné jednotky zcela správně. Další potencionální příčinu tragédie, která vzala životy 47 lidem, mohou experti vyloučit a dokud neobdrží data z palubních zapisovačů, nepohnou se dál.
Pozůstalí po obětech chtějí znát, proč museli jejich blízcí zemřít a vyšetřovatelé pracují pod značným tlakem. Záhadu letu Copa Airlines 201 si nedovedou vysvětlit ani řídící letového provozu. Piloti nehlásili žádné problémy a najednou se obrovskou rychlostí řítili k zemi.
Technikům ve Washingtonu se podařil husarský kousek, dokázali dát dohromady poškozenou pásku zvukového záznamu z kokpitu. Jenže prvotní nadšení vyšetřovacího týmu záhy vystřídá naprosté zklamání. Páska obsahuje starou nahrávku z úplně jiného letu. Je evidentní, že onoho osudného 6. června 1992 záznamník hovorů v kokpitu Boeingu 737 nefungoval.
Poví jim něco alespoň zapisovač letových údajů? Data z něho jasně ukazují, že po 20 minutách letu přešel stroj v cestovní hladině do strmého pádu a ve výšce 2 800 metrů se působením obrovských sil při značném přetížení rozpadl. Jen pro představu, letadlo klesalo rychlostí 3 kilometry za minutu, a ještě k tomu po zádech.
Vyšetřovatelé vyloučí jako možnou příčinu i nepříznivé povětrnostní podmínky, neboť posádka se bouřce vyhnula. Znovu se zaměří na výstup ze zapisovače letových údajů a zaujmou je neobvyklé manévry letounu v posledních dvou minutách záznamu. Ten se naklání doleva, vzápětí doprava, znovu prudce doleva, a tak se to několikrát opakuje. Co tam ti piloti dělali? To nedává smysl.
Aby pochopili dění posledních minut letu, vytvoří na základě dat z palubního zapisovače animaci. A nevěří vlastním očím. Letadlo překračuje maximální úhel náklonu, a to na obě strany, jako kdyby se piloti o řízení s někým přetahovali nebo je postihla náhlá indispozice. Ovšem pitva zdravotní komplikace posádky vyloučí stejně jako požití návykových látek. Proč se nejzkušenějšímu kapitánovi aerolinek a jeho kolegovi vymklo řízení z rukou, zůstává nadále jednou velkou záhadou.
Po několika týdnech usilovného pátrání vyšetřovatelé konečně najdou trosky kokpitu. Všechny přístroje podrobí důkladné analýze a zdá se, že jsou na stopě. Zarazí je totiž poloha přepínače umělého horizontu. Tyto gyroskopické přístroje, které zobrazují polohu, tj. náklon a sklon letounu vůči skutečnému horizontu, najdeme na palubní desce tři. Každý pilot má svůj a uprostřed je ještě jeden záložní. Pokud neukazují všechny stejně, je něco špatně a v kokpitu se rozsvítí výstražná kontrolka. Jen pro úplnost, každý z přístrojů má svůj vlastní snímač, umístěný v samé špičce nosu letadla. A pokud se jeden umělý horizont porouchá, může ho posádka přepnout a bude brát údaje z druhého, který pracuje správně. Přesně to se patrně stalo i v našem případě, neboť oba indikátory jsou přepnuté na kapitánův snímač. Ale to stále nevysvětluje příčinu havárie. Vyšetřovatelé tedy odmontují všechny důležité přístroje z kokpitu, včetně umělých horizontů, a pošlou je do laboratoře NTSB ve Washingtonu.
Tam specialisté zjistí, že indikátor polohy u prvního důstojníka pracoval zcela správně. Proč tedy posádka přepnula na kapitánův? Záhadu ještě více prohloubí fakt, že porouchaný se zdá být právě ten u kapitána! Chvíli ukazuje správně a pak se zasekne. Za pár sekund se opět rozeběhne a poté zase zamrzne. A co je příčinou onoho nespolehlivého chodu? Jeden ulomený drátek. Když se jeho konce dotknou, přístroj pracuje správně, jakmile se rozpojí, začne stávkovat.
V okamžiku, kdy se umělý horizont zasekl v určité poloze, pilot se snažil náklon vyrovnat a tím ve skutečnosti přetáčel letoun opačným směrem, tudíž náklon zvyšoval. Jakmile se přístroj rozběhl, ukazoval správnou polohu stroje a piloti byli totálně zmateni. Nakonec Boeing 737 se 47 lidmi na palubě přesáhl maximální úhel náklonu, ztratil vztlak a dál už to známe.
Tak to bychom měli, ale zbývá nalézt odpověď ještě na jednu zapeklitou otázku. Proč piloti přepnuli na nefunkční indikátor, když ten u kopilota ukazoval správně? I tuto tajenku nakonec vyšetřovatelé rozluští. Použijí k tomu tentýž trenažér, na jakém prováděli výcvik oba piloti. Na základě dat z palubního zapisovače přesně nasimulují onen osudný let včetně poruchy kapitánova gyroskopu. A všimnou si jednoho překvapivého, zcela zásadního rozdílu. Přepínač indikátorů polohy je úplně jiný než v havarovaném Boeingu. Piloti reagovali podle nacvičených pohybů ze simulátoru a domnívali se, že přepnuli na třetí, nezávislý pomocný snímač polohy letounu. Jenže ve skutečnosti přehodili páčku právě na ten kapitánův poškozený. Letěli černočernou tmou, neměli před sebou jediný orientační bod a nejtragičtější letecké havárii v historii Panamy již nešlo zabránit. Stačil přitom jeden jediný pohled na záložní horizont uprostřed, který ukazoval správně. Proč tak piloti neučinili, se už asi nikdy nedozvíme.
Po této havárii letecká společnost Copa Airlines sjednotila systém ovládacích prvků v celé své flotile letounů tohoto typu včetně simulátoru a všechny jejich posádky procházejí důkladnějším výcvikem. Aerolinky existují dodnes a patří k nejbezpečnějším leteckým společnostem celé Střední a Jižní Ameriky. Ocitnete-li se někdy na palubě jejich strojů, nemusíte se ničeho bát. Tak vzhůru do oblak!
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/SKMs5pf1Fk4?si=D0Vy5cowZOW9PTfy
https://youtu.be/w1lgk1WDDNs?si=rQqlcwpkIEDOILgf
https://youtu.be/35nDhJfgajU?si=FB2B_W8×MiQfeCJo
https://aviation-safety.net/wikibase/325525
https://data.ntsb.gov/Docket?ProjectID=15961
