Článek
A v drtivé většině k nim došlo při skupinových akrobatických letech v rámci airshow. Při velice náročných sestavách totiž rozhodují centimetry a setiny sekundy, a sebemenší odchylka může vést ke katastrofě. V našem dnešním příběhu si připomeneme jednu z mála výjimek, hromadnou leteckou havárii, k níž došlo při cvičném letu našich armádních strojů.
Je pošmourné pondělní dopoledne 17. února 1964 a na vojenské letecké základně v Pardubicích zahajují pracovní týden cvičnými lety piloti 18. stíhacího bombardovacího leteckého pluku. Povětrnostní podmínky létání příliš nepřejí, je zataženo, spodní hranice oblačnosti sahá do 400 metrů a viditelnost nic moc. Ale nepřítel se neptá, „bojovat“ se musí za každého počasí. A úderem 12. hodiny se začne.
Cvičné lety jsou v plném proudu a vše probíhá podle plánu. Uplyne asi hodina a vysoké důstojnictvo oznámí tamějšímu velení, že dochází ke změně. Kromě letounů 18. stíhacího bombardovacího pluku, které jsou již ve vzduchu, musí z pardubického letiště s jedinou ranvejí a už tak hustým provozem, vzlétnout ještě 5 stíhaček MiG-15 ze 4. stíhacího leteckého pluku. Poletí do Polska, kde budou trénovat zachycení cílů a po hodině se mají vrátit zpět na domovskou základnu. Jelikož se jedná o cvičení v součinnosti s dalšími státy Varšavské smlouvy (vojenský pakt sdružující armády takzvaného východního bloku), musí stroje vzlétnout přesně na čas, přestože je pardubické letiště a vzdušný prostor kolem v tuto chvíli značně přetížený.
Řídící na věži sotva stíhají, mluví jeden přes druhého a kvůli hluku startujících stíhaček ještě ke všemu špatně slyší. Ve 14 hodin 5 minut dostává povolení ke vzletu další dvojice stíhacích letounů MiG 15-SB z 18. stíhacího bombardovacího leteckého pluku a okamžitě odstartuje, neboť při takto hustém provozu není možné otálet. Jeden ze strojů řídí velice zkušený stíhací pilot major Jan Jeřábek, v kokpitu druhého sedí kapitán Jan Jurečka, rovněž letec s dlouholetou praxí. Jejich úkolem je přepadnout letící cíl. Po vzletu stoupají podle pokynů do 20 000 stop, tedy 6 096 metrů, točí doleva a čekají na další instrukce od velitele.
Nejsou ale ve vzduchu sami. Na kolizním kurzu, tedy rovněž ve výšce 20 000 stop se k pardubickému letišti blíží třetí stíhací letoun, rovněž Mig-15, pilotovaný nadporučíkem Jaroslavem Pikalem. Ten se vrací z navigačního letu zpět na domovskou základnu. Hlásí se řídícímu letového provozu, ale ten ho vůbec neslyší, neboť právě spouští motory několik dalších stíhaček sovětské výroby, proslulých šíleným řevem. Zkouší to tedy znovu, ale opět se žádné reakce nedočká. Stíhací bojový letoun neumí setrvat na místě, pilot musí letět dál, i když komunikace s věží vázne. Nadporučík Pikal se tedy rozhodne pokračovat v přiblížení podle původního plánu. Jenže se z neznámých důvodů od plánované trasy odchýlí, a to dokonce o 7 kilometrů! A na katastrofu je zaděláno.
Dvojice, která stále krouží nedaleko letiště a čeká na další povely, nemá šanci letoun blížící se zprava, zahlédnout. Je 14 hodin 25 minut a MiG-15, řízený nadporučíkem Pikalem, naráží do prvního z kroužících strojů, který pilotuje major Jeřábek. Oba letouny plné paliva při srážce explodují a letící trosky zasáhnou třetí stroj, v jehož kokpitu sedí kapitán Jurečka. Ten je značně otřesen, ale s poškozeným letounem zatím pokračuje dál. Neprodleně informuje pardubické vojenské řízení letového provozu o havárii, ale podrobnosti nezná, jelikož se vše semlelo strašně rychle. Spatřil před sebou jakýsi záblesk, ucítil náraz a byl zasažen letícími troskami. Víc neví, ale rána to musela být obrovská, protože mu rozbila kryt kokpitu, který musí vydržet značné přetížení.
Ale nutno zdůraznit, že dopadl ještě dobře. To jeho kolegové takové štěstí nemají. Tragédie se seběhne v řádech setiny sekundy a major Jeřábek ani nadporučík Pikal nemají nejmenší šanci se katapultovat. Exploze rozerve oba letouny na kousíčky a ty dopadají do okrajové části Hrochova Týnce. Pokryjí plochu 9 × 3 kilometry a jen zázrakem nezasáhnou žádná obydlí. Nikdo na zemi neutrpí sebemenší újmu.
A co kapitán Jurečka a jeho těžce poškozený MiG? Z proražených nádrží mu uniká palivo a co nevidět bude na suchu. Je mu jasné, že do Pardubic nedoletí a bojová stíhačka není kluzák, ta se bez pohonu ve vzduchu neudrží. Pilot musí navést letoun nad neobydlenou oblast a katapultovat se. Jenže kvůli poškozenému kokpitu katapult nefunguje. Co teď?
Zkušený letec dostane spásný nápad. S posledním zbytkem paliva trochu vystoupá, vysouká se z kabiny a prostě skočí. Jenže ve stísněném prostoru se zachytí padákem za poškozený kryt a jak se ze všech sil snaží dostat ven, udeří se do hlavy a ztratí vědomí. Ale už je venku a padák naštěstí funguje automaticky, tudíž se sám otevře. Díky proudění studeného vzduchu se kapitán Jurečka částečně probere a dopadne na zahradu rodinného domu v Sezemicích, 5 kilometrů severovýchodně od Pardubic. Utrpí zranění, ale není ohrožen na životě. Jeho letoun skončí na poli o 1,5 kilometrů jižněji a žádné škody na majetku nikomu nezpůsobí.
Teď vás jistě napadá otázka, kdo za to může. Závěrečná vyšetřovací zpráva uvádí jako hlavní příčinu tragické srážky tří stíhacích letounů MiG-15 z 18. stíhacího bombardovacího leteckého pluku v Pardubicích závažné nedostatky v řízení letového provozu za zhoršených povětrnostních podmínek současně s nedostatečnou přípravou celé směny a špatnou koordinací letů ze strany velitelů. K havárii přispělo i chybné rozhodnutí nadporučíka Pikala, který se odchýlil od stanovené trasy a pokračoval v přiblížení k letišti, aniž by měl vizuální kontakt se zemí, okolním provozem a spojení s věží. Zda byl někdo za zcela zbytečnou smrt dvou vynikajících stíhacích pilotů a zranění třetího potrestán, žádné zdroje neuvádějí.
Od března letošního roku můžeme opět po několika desítkách let slyšet nad Pardubicemi burácení motorů nadzvukových strojů. Víceúčelové stíhací letouny JAS-39 Gripen 211. taktické letky Vzdušných sil ČR sem byly dočasně přemístěny z 21. základny taktického letectva v Čáslavi, která prochází kompletní rekonstrukcí. Kromě cvičných letů mají piloti za sebou i několik ostrých startů na pomoc polským kolegům při ruských útocích na západní Ukrajinu. Tak jim držme palce, ať se vždy v pořádku vrátí na základnu a přejme si, ať nikdy nemusí být nasazeni ve skutečném boji.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
http://www.leteckabadatelna.cz/havarie-a-sestrely/detail/994/
https://www.aeroweb.cz/clanky/1265-letani-na-migach
https://piloti.estranky.cz/clanky/--letecke-pribehy----dira-do-nadrazi-s-migem-21.....html
https://www.valka.cz/10561-MiG-15-Legendarni-Patnactka
