Článek
Honem! Kvítka tahám dovnitř, je jich hodně, dávám je na okna a všude jinde, kde se dá. Uklízím vše, co je venku. V poledne mi měli dovézt jídlo. Opozdili se, byli tu až okolo jedné, to přineslo vážné komplikace, pán z Rohlíku měl po kotníky vodu.
Jak to? Dva dny zde jen mrholilo a najednou tohle? Vůbec jsem to nechápala. Pět klecí s králíky sem hned začala tahat nahoru na půdu, poté další věci. Bohužel, půda už byla z poloviny plná materiálu na její zateplení, místa tudíž tolik nebylo. Mám plynový vařič a několik lahví s vodou. První den voda uvnitř dosáhla pouze okolo 10 cm, takže jsem ještě mohla pokračovat v úklidu. Věřila jsem, že se voda nedostane moc vysoko, proto jsem dala mnoho věcí na vyvýšené povrchy. Jenže v sobotu prorazila voda okno ve sklepě a všechny věci, malé i velké, plavaly v blátivé vodě.
Oproti mnohým ostatním jsem neměla byt, nebo nějaké pořádné horní patro na bydlení, jen profukující půdu, která byla mým jediným útočištěm. V pátek se ještě dalo dovolat příbuzným, v sobotu ale přestal fungovat signál, byla jsem odtržena od veškerého kontaktu, takže jsem ani nemohla zavolat o pomoc. Nefungovala elektřina, netekla voda, jen bahno, dokonce i z kohoutků. Jedinou společností byli mí králíčci. Občas jsem vykoukla z okna na půdě, jen abych viděla, jak mi voda omývá dům a odnáší vše, co není připevněno k zemi. Neustále nade mnou létal vrtulník, těsně nad domem. Mávala sem na ně, aby věděli, že sem v pořádku.
Říkala jsem si, že mě asi nebudou chtít brát s mými králíky, navíc vrtulník vydával podivný zvuk, jako by nebyl úplně v pořádku. Nedaleko ode mě volali lidé o pomoc, vrtulník je vyzvedl z domu, který už dnes nestojí, stejně jako mnoho dalších. Následující den už létal vrtulník, který vypadal v pořádku.
V noci u mě bylo sotva 11 stupňů, zima a vlhko, nedalo se spát. Celou noc pozoruji jestli se náhodou nezačne dům hroutit. Najednou jsem si všimla silného, nepřirozeného světla, tvořily se podivné víry, bála jsem se, že odnesou střechu, stříkaly vodu do všech stran. Poté, co světlo zhaslo, přestalo pršet, jen trochu mrholilo. Tohle trvalo dvě hrůzné noci. Vůbec to nepřipomínalo přírodní úkaz, spíše něco uměle vytvořeného. Voda se začala okamžitě snižovat. Kdyby se tohle stalo o pár týdnů později, možná bych tu i umrzla. Dva dny nepřetržitý hluk rychle tekoucí vody a silného větru, k tomu ten zápach bahna. Tímto už si nikdy nechci projít.
V neděli voda klesla. Ven jsem se ale dostat jen tak nemohla, dveře byly zablokované bahnem a větvemi, šlo nanejvýš vyjít oknem. V místech byl asi do metru navalen štěrk. Dostala jsem se konečně ven, i ostatní začali vycházet ze svých domů, rádi, že pohromu přežili. Mí příbuzní se mi snažili dovolat, obvolávali veškerá místa, aby zjistili jestli se mi něco nestalo, do pondělí o mě nic nemohli zjistit. Hasiči mě i s králíky odvezli do údržbové místnosti na obecním úřadě, odpoledne pro mě přijel syn, ten mě odvezl k dceři, u které sem strávila pár dnů. Zátor byl zpustošený a já ještě nebyla připravena se vrátit.
Mé auto bylo kompletně zaplavené, v jednu dobu trčela pouze část střechy, a je tedy úplně sníženo. Bohužel mělo jen základní pojistku, která takovéto poškození nezajišťuje.
Byla jsem bez auta a telefonu, nový mobil i s kartou jsem si zajistila hned v úterý. To mi značně usnadnilo domlouvání všech záležitostí, včetně sjednání nového auta. Vždy jsem nějaké auto měla, proto pro mne bylo důležité obstarat si nové co nejdříve. Peněz moc nemám, mám ale dost na nějaké postarší. Vzala sem to nejlevnější, co mi nabídli. Má najeto přibližně stejně, jako mé předchozí. O pár dní později jsem se rozhodla konečně vrátit, věci v Zátoru již trochu utichly, ale pořád bylo všude plno spouště, svůj dům budu muset pořádně vyčistit.
Obcházela sem magistráty, hledala jsem nové bydlení. Předpokládala jsem, že se mi poštěstí najít si alespoň malý byt, než se můj dům vrátí do řádného provozu. Nikde jsem ale nepochodila, na magistrátech mi nikdo nebyl ochoten pomoci, řekli mi, že budu muset vydržet ve svém vytopeném domku.
Co byste dělali v mé situaci vy? Vesnicí se proběhne voda a poškodí vše, co má v cestě.
Voda je fuč, fuč je i plot, všude je mokro, plno bahna a naplavenin.
Uvnitř úplná spoušť. Přecházíme do druhé fáze povodní, vše je plné vody a bahna. Ubytovny buď nemají místo, nebo jsou taky vytopené. Ani v Bruntálu, ani v Krnově.
Syn si vzal volno, aby mohl na několik dnů pomáhat s úklidem. Využívali jsme elektrocentrály, elektřina pořád nebyla dostupná.
Všelijací lidé mi začali lézt do domu, vyhazovali mi věci, lednici, veškeré boty, tvrdili, že jsou věci kontaminované. Vyhazovali ale i nepoškozené věci, například můj věšák, který jsem umyla a dala ven usušit. Ani za to nedostanu žádnou finanční náhradu! Boty, co se mi povedlo zachránit a vyčistit, dnes by už nebyla žádná kontaminace poznat! Většina mých věcí jen potřebovala vyčistit, vůbec nebyl pádný důvod je vyhazovat! Jsem ráda, že jsem je zastavila ještě před tím, než by mi vybílili i zbytek domu. Nic to nemění na tom, že některé věci budu přesto postrádat.
Snažili jsme se zatopit v kamnech, jenže byly příliš poškozené vodou a bahnem. Elektrocentrály jsem měla dvě, jednu vlastní, jednu vypůjčenou od armády. Za den spotřebovaly tak 10 litrů benzínu, dělaly hluk a zápach v celém domě. Bojler je napojený na solární panely, jedou ale pouze v létě. Pokud nejedou, je ohřev vody velice pomalý a drahý! Můj starý bojler bez napojení na solární panely fungoval rychle a měl minimální spotřebu. Tento nový, od října do května spotřebuje hrozně moc elektřiny, ve výsledku se vůbec nevyplatí, naopak se mi ještě prodraží. Budu teď za elektřinu platit mnohem víc!
Alespoň takto vidím, kdo mi v takovéto situaci pomůže nejvíce, a kdo mi ještě naopak uškodí.
Mimo mé rodiny mi také pomohlo pár lidí s úpravou zahrady, odvozem hromady písku a jiného odpadu, jedna paní mi pomohla vyčistit koupelnu. Několik nocí jsem zdarma spala jinde, tam jsem se jednou po sprchování osypala. Teď už je snad voda čistá. Mám nové dveře, staré byly moc poškozené a musely se vyhodit, některé méně poškozené mi budou muset pomoct spravit řemeslníci. Zatím nemám žádné skříně, věci musím uschovávat v krabicích. Na zimu tu zůstat nechci, začínám mít revma, bolí mě klouby, žiji tu v mokru a vlhku již měsíc a začíná se to na mně podepisovat.
Nepoctivých lidí je tu mnoho, můj syn koupil a dovezl obci všelijaké čistící a dezinfekční prostředky, dnes to všechno hlídá nějaká ženská, nechce nám je dát, přitom Loučky byly poškozené nejvíce a velmi by jim tyto věci pomohly.
Organizace Člověk v tísni slíbila poškozeným 50 000 Kč, doteď jsem neviděla ani korunu, kdoví, jestli pro nás nějaké peníze vůbec mají.
Stále čekám na pojišťovnu, dostavila jsem se k nim během prvních několika dnů, zatím nic. Dům má narušené základy a nutně potřebuje opravu, než přijde zima.
Je to měsíc od povodní, zájem o pomoc postiženým výrazně klesl. Přesto je pořád potřeba vyřešit mnoho věcí. Všichni teď shání firmy, které by jim mohly pomoct, samozřejmě to nebude levné. Mnoho z nás tu stále žije v mokru a chladu, v chátrajícím domku!
Peníze od státu mi došly před 14 dny.
Ale jen stěží uhradí všechny mé náklady. 50 000 Kč za ojeté auto, elektrocentrálu, čerpadlo, čistící prostředky, materiály na úpravu terénu, náčiní, atd. Cena tak vystoupala na takových 80 000 Kč. Peníze od státu tedy uhradily pouze část věcí.
Podlahy mám vytrhané, nábytek vyházený, stěny potřebují vymalovat, oprýskané části opravit, polystyrenové části se budou muset udělat nové. To mě ještě bude stát mnoho peněz, předpokládám takových 50 000 Kč. Přes zimu tu nehodlám zůstat. Je potřeba udělat mnoho oprav, i kdyby byly peníze, už by asi nebyl čas vše do zimy stihnout. Pokud i v zimě přijde nějaké extrémnější počasí, už bych to tu v tomto vratkém domku s poškozenými základy nemusela zvládnout. Základy jsou promočené, ve střeše je plno dírek, je to tak i s jinými domy okolo. Navíc nemůžu nechat nic poblíž zdí, které jsou kompletně promočené, nemůžu tak ani spát v posteli. Prostě si rozdělám molitan kde je zrovna místo a tam spím. Toto nejsou důstojné životní podmínky pro žádného člověka.
