Článek
Teď vím, byla to moje chyba. Podcenila jsem touhu cestovek vydělávat za každou cenu, i když riskují bezpečí svých klientů. Záměrně ignorují současnou bezpečnostní situaci ve světě, v Evropě, ve Francii. A v mém případě v Paříži. Je to pro ně pohodlnější, ekonomicky výhodnější zavírat před realitou oči a prostě jen doufat, že se těm naivním hlupákům, jejich zákazníkům, pro tentokrát nic nestane… Anebo jsou na mimořádné události tak dobře pojištěné?
Dost riskují v obou případech. Ale nejvíc riskujeme my, turisté, kteří jsme na ně v zahraničí odkázaní, jsme jejich rukojmí.
V nabídce mojí CK byl tzv. třídenní zájezd s jedním noclehem. Za první den se počítá už nástup do autobusu odpoledne v Praze. Jedete přes noc, ráno jste v Paříži, pak okružní jízda, vysadí vás u Eiffelovky, v poledne sraz u Notre Dame, kdo chce, jde na společný oběd, který má průvodkyně domluvený v jakési restauraci zřejmě jako svůj soukromý byznys, pak opět volno a sraz u Pont d ´Alma u terminálu bateaux mouches. Nástup na vyhlídkovou loď, projížďka po Seině, autobus a cesta do hotelu. Snad jediná dobrá rada průvodkyně za celou dobu zájezdu byla: Až budete stát ve frontě na nalodění, dávejte si pozor a když tam po vás přijde čínská skupina, nenechte se odstrčit, předbíhají a jsou strašně agresivní. Číňané přišli. Bojovali jsme jako lvi… Ale to už je z jiného soudku, i když i tady šlo málem o život…
Po plavbě na Seině jsme nastoupili do autobusu a já, zdecimovaná po náročném dni, jsem pozorovala oknem Paříž. Postupně jsme opouštěli centrum, vjeli na předměstí a autobus projížděl stále užšími a užšími ulicemi. Jeli jsme už téměř hodinu a pořád jsme nebyli na místě. Proplétali jsme se uličkami mezi podivnými domky, v dálce jsem viděla stany, zvláštní příbytky… V mozku mi začala blikat červená signální. Byli jsme někde, abych to řekla oficiální řečí EU, na sociálně vyloučeném předměstí. Autobus se ploužil úzkou uličkou a občas, když přibrzdil úplně, kopali do něj zlostně místní výrostci a rozhodně to nebyl příjemný pocit… Přiznávám, začala jsem se bát. Co se stane v příští minutě? Zastaví nás někdo a donutí řidiče otevřít dveře? A co bude pak?
Na stránkách cestovky, když jsem zájezd objednávala, jméno hotelu nebylo. Nakonec jsem dívku na telefonu donutila ho zjistit. Jméno, které mi řekla, tady uvést nemůžu, aby to nebyl PR, ale ráda bych. Určitě by si to ten známý hotelový řetězec zasloužil jako varování naivním turistům. Jen řeknu, že jeho jméno souvisí s automobilovými závody. Aha, takže nižší standard, řekla jsem si ještě v Praze. V pořádku, ta jedna noc…. Na adresu hotelu jsem se ale nezeptala. A to byla chyba. Koho by napadlo, že vás cestovka ubytuje někde na sociálně vyloučeném okraji Paříže, hodinu od centra? Že v době, kdy je svět, Evropa a Paříž speciálně zmítaná nejrůznějšími politickými, imigrantskými a sociálními problémy… Kdy se ve všech průvodcích doporučuje ubytování v centru, případně širším centru, které je relativně bezpečné? A nejen v Paříži, ale i v Londýně a Bruselu. V Egyptě nesmíte mimo rezort a už vůbec ne sami do města. Ani v bezpečném Maroku se nedoporučuje chodit do mediny, starého města, bez místního průvodce. A k hranicím s Alžírskem nebo Západní Saharou radí se už vůbec nepřibližovat. Izrael, Libanon, Jordánsko jsou tabu a dnešní Sýrie totéž…
Po strastiplné cestě nakonec autobus zastavil na parkovišti před hotelem. Kolem vybydlené budovy hotelu všude samé staveniště. Na recepci přiděloval pokoje podivný týpek. Náš pokoj byl na konci jakési klikaté chodby, nešel zamknout, dveře koupelny neměly kliku, okno vedlo na staveniště a nezavíralo se…Tak tohle bylo příliš.
Proto moje rada je: Než se upíšete nějaké cestovce na krátkodobý třeba právě víkendový zájezd, nepodceňujte to a zjistěte si jméno hotelu, jeho adresu a důkladně si hotel i bezpečnost adresy prověřte. Neriskujte. Jestli cestovky mají nervy kvůli výdělku riskovat vaše zdraví nebo dokonce život, vy myslete na sebe. Máte na to právo, jste platící zákazník. I za cenu, že si víkend v Paříži zajistíte sami: svojí dopravou a v centru, kde je spousta tříhvězdičkových i dvouhvězdičkových hotelů, případně si nocleh rezervujete přes aplikaci někde v soukromí. Ale rozhodně ne na předměstí. Není to bezpečné a navíc ztratíte zbytečně spoustu času dopravou do centra.
Ale pojďme dál. Po noci hrůzy ráno horor pokračoval: Účastníci zájezdu svedli u snídaně bitvu o croissanty. Průvodkyně vyšetřovala, kdo si vzal dva, protože v ceně tzv. kontinentální snídaně je jen jeden plus hrnek kafe a na někoho tudíž nezbyly…Šetřící dieta podle pražské CK. Komu nezůstaly v tašce zatuchlé řízky z Prahy, lednička totiž na pokoji nebyla, začínal nový radostný den o hladu.
Poté, co byli objeveni viníci, kteří svým spolucestujícím snědli rohlíky, jsme konečně nastoupili do autobusu směr Versailles. Utrpení nebralo konce. V ranní špičce jsme se dostali klikatými uličkami z předměstí zpátky do centra města za dvě hodiny. Řidiči navíc jeli podle staré navigace, takže občas se dostali do zákazu vjezdu nebo protisměru….Další hodina pak trvala cesta z centra Paříže k zámku. Víc než půlka dne ze slavného třídenního výletu byla pryč…
Když teď čtu lákavé slogany Zažijte Paříž! musím se smát. Ano zažila jsem Paříž s jistou pražskou cestovkou a byla jsem ráda, že jsem to přežila. A cestovka, která mi připravila tenhle nezapomenutelný zážitek může být ráda, že jsem celkem mírumilovná osoba, která nesnáší skandály a už úplně nerada se soudí.
Ale slibuji, příště už budu chytřejší.
