Článek
Barokní zámeček v Česticích nedaleko Strakonic, obklopený staletými lípami a parkem, působí malebně. Teď je v něm Obecní úřad, knihovna, kulturní centrum a regionální muzeum, v létě na nádvoří i stage, na které se střídají známí zpěváci a kapely. Kousek dál nad zámkem je vidět kopec Kalvárie, poutní místo, kde stojí hlavní svatyně, Kaple povýšení sv. Kříže, kopie antického chrámu s 12 dórskými sloupy, obklopená čtyřmi menšími kaplemi. To vše je památka na monackého rodáka, hraběte Charlese de Rey, císařského komořího a majora rakousko-uherské armády a jeho manželku hraběnku Dorotheu de Breteuil. Nechali vybudovat i kamennou kašnu, která spolu se zámkem a Kalvárií patří k historickým chloubám obce. Hrabě de Rey byl a stále je považován za dobrodince Čestic.
Zámek v Česticích
Velkostatek Čestice se zdevastovaným zámkem a dvěma poplužními dvory koupil hrabě de Rey v roce 1815. Do Čech ale přišel už v roce 1804, tedy ve svých 29 letech. Musel to být šarmér s velkým kouzlem osobnosti, když se s ním jeho manželka neváhala vydat přes celou Evropu vstříc neznámému dobrodružství někde v zapadlém koutu šumavského podhůří. Manželé vystřídali několik míst, nakonec koupili zámek Mitrovice u Sedlce, a od roku 1807 žili ve Lčovicích nedaleko Volyně. Hrabě se toužil usadit a mít rodinu a Čestice mu padly do oka. Panství nebylo zas až tak drahé, a tak ho koupil. A jako správný Francouz s estetickým cítěním a touhou zvelebovat vše kolem sebe začal zámek a jeho okolí okamžitě s velkým nasazením rekonstruovat.
„Bylo po napoleonských válkách, kdy po celé říši nedostatek, drahota a hlad se rozhostil. K tomu bylo panství čestické předchozími majetníky všemožným způsobem hospodářsky vysáto, půda polní zanedbána, lesy vykáceny, budovy hospodářské a patronátní sešlé a zpustošené tak, že novému majetníku nastala tuhá práce, aby majetek zvelebil,“ popisuje stav právě zakoupeného panství v Rodopisné revui Josef Kohout. Rekonstrukce panství přišla hraběte na víc než sto tisíc zlatých. Celkem na tu dobu velká suma. Při rekonstrukci a stavebních pracích zaměstnal místní obyvatele, kterým dal tak v období bídy obživu.
Hrabě nebyl troškař a spolu s rekonstrukcí zámku zveleboval i okolí. Kolem zámku nechal zřídit park, rozsáhlé ovocné sady a zasadit lípy. Dal vydláždit i příjezdové cesty do obce a vysázet při nich aleje topolů… Opravy zámku, rekonstrukce školy, fary, kostela a úpravy jejich okolí trvaly dva roky. Hraběcí rodina se do Čestic přestěhovala v roce 1817. De Rey, který měl sice slušný majetek hlavně díky své manželce, která pocházela se známého francouzského šlechtického rodu, musel začít konečně vydělávat, aby vše poplatil. Měl velké plány. Nakoupil zemědělské stroje na obdělávání polí a hospodářská zvířata. Nechal například postavit ovčín pro tisíc ovcí, choval krávy, koně, ale i prasata. Při rekostrukci a stavbě budov dal místním práci, ale k tomu obecním chudým ještě pravidelně rozdával i finanční podporu.
„V zimních pak měsících bylo denně na zámku čestickém třicet chudých chutným chlebem a sytou polévkou živeno, a tak dojista od smrti hladem zachráněno,“ uvádí se v Rodopisné revui. Do rodinné charity se zapojila i hraběnka, která financovala místní školu a dokonce v ní sama vyučovala dívky ruční práce, vaření a vše, co měla správná žena kolem roku 1820 umět.
Investice do panství zajišťoval de Rey také výnosy železárny, kterou vlastnil v Kamenici nad Lipou.
Vše vypadalo zalité sluncem, jenomže hraběnka v roce 1820 vážně onemocněla a několik měsíců se zdálo, že chorobu nepřežije. Naději jí nedával ani rodinný lékař, který ji denně navštěvoval. Ale vše nakonec dobře dopadlo a Dorothea de Breteuil se uzdravila. A jako vděk za tenhle zázrak nechala z vděčnosti k Bohu na kopci nad zámkem postavit o rok později kapli sv. Kříže, ke které se začaly konat každoroční poutě. Kalvárie v Česticích se stala vyhlášeným poutním místem celého kraje.
Hlavní svatyně Kaple povýšení sv. Kříže a čtyři kaple
Hrabě zveleboval obec a místní ho milovali. Z podnětu správce zámku Matěje Pátka například koupil v roce 1826 pro obec hasičskou stříkačku, nechal postavit další kapli na Kalvárii, pro farní kostel zakoupil varhany a nechal ho vymalovat umělcem Antonínem Celerinem ze Strakonic… A všude zakládal ovocné sady i na mezích u silnic…
Na zámku v Česticích se také narodily obě děti hraběcího páru: komtesa Jana Dorothea Angelika Kateřina Josefa spatřila světlo světa 13. března 1821 a syn František Ignác Ludvík Arnošt Adolf se narodil rok po sestře - 21. prosince 1822.
Manželé byli šťasní, vše se dařilo. Konečně se jim splnil sen: měli dvě děti, krásný zámek a statky v malebném kraji. Když se vše daří podle plánu, něco jsi jistě přehlédl, říká jeden z Murphyho zákonů. V případě Charlese de Rey se to potvrdilo. Byl zřejmě až příliš štědrý, chtěl, aby byli jeho poddaní spokojení a majetek rodiny mu pomalu mizel pod rukama. A tak si začal půjčovat peníze. Ani železárny v Kamenici, ani hospodaření na jeho statcích nevynášelo tolik, aby jimi vyrovnal výdaje za zámek, obec a za další svá panství a ještě mohl splácet dluhy. A tak postupně odprodával statky v Elčovicích, Kamenici, Včelnici, Častrově. Aby se vyhnul zabavení zámku Čestic a jeho hospodářství, převedl ho v roce 1826 na manželku. Ale ani to nic nevyřešilo. Dluhy, nějaké nevydařené finanční operace a údajné majetkové spekulace a nakonec i zapojení do jakéhosi spiknutí, které mělo poškodit monarchii, to vše nakonec uspíšilo jeho pád. Přišel prakticky o veškerý majetek a z dodnes nevyjasněných důvodů byl vypovězen ze země.
Jeho notes, kam si zapisoval dluhy a který se po odjezdu rodiny našel na zámku, vydal výmluvné svědectví. Dohromady dlužil věřitelům už v roce 1824 na 85 tisíc zlatých!
Nad jeho odjezdem z Čestic a stěhováním do Itálie ale visí otazník. Odjela s hrabětem i manželka Dorothea a jejich dvě děti, anebo zůstaly v Čechách a on odcestoval sám? V tom se zdroje neshodnou. Podle serveru zakrasnejsivimperk.cz měl hrabě odjet sám 15. září 1827. Podle Rodopisné revue odjížděla celá rodina, na dvou vozech, včetně hraběnčiny matky a dvou služebných stejný den, 15. září v 9 ráno po mši. Ať to bylo jakkoli, oba zdroje se shodují v tom, že obyvatelé Čestic a dalších vesnic, včetně jejich rychtářů, připravili svému dobrodinci, hraběti de Rey, dojemné rozloučení. Lidé lemovali cestu z Čestic a provolávali mu slávu…
„Ten den odebral se hrabě Rey s celou jeho familií z Čestic a Elčovic do jeho vlasti a snad, jak se povídá, že prý do český země nepřijde více,“ uvádí Rodopisná revue. Hraběcí rodina měla v plánu jet přes Terst do Benátek, Milána a nakonec do Monaka.
Jak to s hrabětem Charlesem de Rey dopadlo? To nikdo přesně neví. Říká se, že zemřel osamělý a v bídě. Že se mu nedařilo, to potvrzuje dopis, který poslal z Milána faráři Františku Rathouskému do Čestic 14 let po svém odchodu. Píše v něm, že žije s rodinou ve veliké bídě, že je už čtyři roky upoután na lůžko kvůli těžké nemoci a prosí kněze, aby mu podle možnosti poštou ze Strakonic poslal nikoli jako dar, ale jako půjčku 50 zlatých, které mu v nejbližší době splatí. Současně ho žádá, jestli by k této částce něco nepřidal i farář v Malenicích a jeho přátelé hrabata Chanovští. Dále uvádí, že se jeho dcera Žaninka (Jeanette) provdala v roce 1837 za důstojníka, který má získat velké dědictví po svém otci a že se chystá napsat císaři do Vídně, aby mu byla udělena vojenská penze majora, které se v roce 1810 ke své škodě vzdal. „Kojím se pevnou nadějí, že žádosti mé vyhověno bude a těším se, že v tom případě budu moci se se svou chotí do milých Čech vrátiti a odpočinek svůj ve Volyni tráviti,“ uvádí v dopise de Rey.
Že na hraběte v Čechách jeho přátelé nezapomněli, cenili si všeho, co pro Čestice a další vesnice udělal, že ho měli rádi a poslali mu peníze, i když bylo jasné, že je nejspíš nikdy nedostanou zpět, o tom svědčí druhý dopis, který od Reye přišel do Čestic na faru. Byl napsán v Miláně 11. července 1841. Reyovi bylo tehdy 66 let.
„Vaše důstojnosti, Vážený příteli! Ano, obdržel jsem právě před hodinou 60 zlatých a nejsa schopen projeviti své vděčné city, odešel jsem do kaple svého patrona a prosil jsem ho z hloubi srdce svého, aby Vám i přátelům mým, kteří mi pomohli, za mě sám poděkoval! Není nemožno, že se po návratu zetě mého z Kalifornie do našich milých Čech vrátíme! Amen. Kojí mně někteří mnohou nadějí, že pensi obdržím. Bůh mi k tomu zpomožiž…“ píše v děkovném dopise hrabě. A ptá se naléhavě: „Co dělá hora Kalvarie, stromořadí, zahrady, ovčín?“
A to je poslední zpráva od hraběte Charlese de Rey. Zemřel prý v naprosté chudobě jako bezdomovec v rodném Monaku. Ve kterém roce a kde je pohřben, nikdo neví.
Do Čech už se nikdy nevrátil.
Zdroje:
https://www.cestice.cz/
