Článek
U nohou měla nejvlivnější muže své doby: rakouského kancléře Clemense Metternicha, slavného generála Alfreda Windischgätze, ruského cara Alexandra. A k tomu další zástupy šlechtických milenců ze všech koutů světa. Vévodkyně z Babičky byla krásná a vzdělaná. Měla vliv na evropskou politiku a pro vysoce postavené muže, kteří hýbali Evropou, byla radost s ní hovořit. Svého jediného dítěte se ale vzdala! Kvůli skandálu a svému milenci.
Nevěřte tomu, co vidíte v historických filmech nebo co popisuje Alois Jirásek v F. L.Věkovi: upjaté společenské salóny, procházky po nedělním korze, decentně upuštěné kapesníčky, cudně sklopené zraky mladičkých slečen na vdávání…V zákulisí galantní společnosti 18. století to totiž doslova vřelo nemanželským sexem, hemžilo se podváděnými manželi a manželkami. Dámy všech věkových kategorií si mezi sebou měnily milence jak na běžícím pásu. Nepřeháním. A bylo to tak i v rodině vévody kuronského Petra Birona a jeho manželky vévodkyně Dorothey Kuronské. Jejich dcera Kateřina Vilemína Zaháňská, slavná paní kněžna z Babičky Boženy Němcové, se rozhodně měla kde inspirovat. Vilemína byla krásná, půvabná, okouzlující a s věrností si nedělala starosti, ani během svých tří manželství… O milence rozhodně neměla nouzi stejně jako její matka Dorothea. Už jako malá si zvykala na hodné strýčky, kteří v době, kdy byl její otec, vévoda kuronský, na cestách, obletovali její matku… Tím prvním, na kterého si jako malá pamatovala, byl polský hrabě Alexander Batowski, který přicestoval do Kuronska, dnešní Litvy, jako vyslanec polského krále, aby dohlížel na dodržování výsledků jednání říšského sněmu a chránil zájmy vévody i polské koruny. Biron přijal hraběte s otevřenou náručí, ale po nějaké době bylo jasné, že mezi Batowskim a Bironovou manželkou vzplály hluboké milostné city. Byli stále spolu a z dlouhých společných projížděk na koni se vraceli stále později…V roce 1792 se politická situace změnila, Rusko obsadilo v květnu Kuronsko, Polsko přestalo existovat a Batowski musel narychlo opustit svůj úřad a uprchnout, jinak mu hrozilo zatčení a odvlečení na Sibiř… Jenomže jeho milenka, matka Vilemíny, čekala dítě. A otcem nebyl nikdo jiný, než právě hrabě Batowski. A tak o rok později, v dubnu 1793, se rozloučila s manželem, dcerami a odcestovala do Berlína, aby svému milenci porodila potomka. Už 21. srpna se jí narodila nemanželská dcera Dorothea. A vévoda Petr Biron měl dvě možnosti: rozvod nebo přijmout dítě za vlastní, aby zabránil skandálu. Rozhodl se pro druhou možnost a Dorotheu uvedl jako právoplatnou dědičku… Vilemíně bylo 13 let, měla další sestru a život její slavné rodiny spěl k rozvratu…
Petr Biron se s dcerami přestěhoval na zámek do Zaháně a na léto jezdili do Náchoda. Sem za nimi i s dcerou Dorotheou přijížděla na léto také vévodkyně, která ale většinu roku žila na svém novém zámku v Durynsku v Löbichau s milencem. Ve své zamilovanosti byla velkorysá. Pochopitelně díky penězům svého manžela: Nechala Batowskému postavit nedaleko svého další zámeček Tannenfeld. V té době ale její manžel vážně onemocněl, 6. ledna 1800 sepsal závěť a o sedm dní později vydechl naposledy. Z dcery Vilemíny udělal jednu z nejbohatších dědiček v Evropě a ze své manželky bohatou vdovu.
Manželka Petra Birona, vévodkyně Kuronská, se stala váženou vdovou, ale hlavně - byla volná. Milenec Alexander Batowski už ji nějakou dobu nudil, a tak odjela na zotavenou do lázní, aby se poohlédla po dalším, novém milenci. Batowského se zbavila jednoduše: slíbila mu roční rentu 30 000 franků. Souhlasil.
Nového milence našla v Karlových Varech. Byl jím švédský generál, baron Gustav Moritz Armfelt, přítel švédského krále Gustava III. , pohledný, elegantní, světaznalý muž, který byl ozdobou každé společnosti.
A tady začala, docela nenápadně, nová kapitola v životě vévodkyně Kateřiny Vilemíny Zaháňské, která navždy poznamenala její budoucnost.
Krásný generál se začal dvořit její matce, vévodkyni Dorothee Kuronské a ona podlehla jeho kouzlu. Jak uvádí ve své knize Helena Sobková, jedna z jeho milenek, vévodkyně Laura d ´ Abrantes, manželka Napoleonova generála, se svěřila: „Za jeho zdrženlivostí a chladem se skrývá ta nejbouřlivější vášeň!“
Generál Gustav Armfelt
Milenci odjeli z lázní společně na zámek Löbichau a později do Prahy a netajili se svou love story. Jenomže ani všemi obdivovaný a šaramantní Armfelt vévodkyni nestačil: chtěla si užívat dědictví po manželovi a své nečekaně nabyté svobody plnými doušky. A tak zatímco Armfelt zůstal v Löbichau a staral se o chod panství a o půvabné dcery vévodkyně, Dorothea začala cestovat po Evropě od jednoho dobrodružství k druhému. Mezi tím ale Armfelt podlehl půvabům mladičké Vilemíny a bezhlavě se do ní zamiloval. A ona do něho. Vilemíně bylo 19 let a Armfeltovi o 24 let víc. Přitom Amfelt byl ve Švédsku ženatý s příslušnicí významného šlechtického rodu Hedvikou de la Gardie a měl s ní čtyři syny. Denně prý psal manželce z Čech dlouhé dopisy…
Stejně tak Vilemína měla kolem sebe řadu nápadníků. Byla krásná a bohatá, a tak první, kdo jí dohazoval svého syna Arkadije, byl ruský generál Suvorov. A následovala řada dalších. Matka Dorothea i Armfelt, který rodinu stále doprovázel i při oficiálních námluvách Vilemíny, měli pochopitelně zájem na tom, aby se co nejdřív vdala. Generál i jeho mladičká milenka už věděli, že Vilemína čeká jeho dítě. A tak na radu Armfelta si Vilemína narychlo vzala generálova přítele a zchudlého francouzského knížete Louise Rohana. A generál jim šel za svědka…
Dítě se narodilo tajně v Hamburku 13. ledna 1801. Vilemína tam odcestovala v doprovodu Armfelta již měsíc před porodem. Oficiálně na návštěvu své nevlastní sestry, hraběnky Henriety Wartenbergové. Holčičce dali milenci jméno po otci Gustava, zkráceně Vava. Porod vedla nezkušená porodní bába a i když na svět přišlo zdravé děvčátko, vévodkyně Vilemína odnesla její narození vážnými zdravotními následky. Už napříště nemohla mít děti. Když se vrátila na zámek do Zaháně pobledlá a zlomená, vymyslel Armfelt legendu, že při nehodě kočáru Vilemína potratila. Aby byla iluze dokonalá, nehodu a následný potrat si do svého deníku zaznamenala i její matka Dorothea. Zprávě o nehodě opravdu věřila, anebo šlo jen o rafinovanou úpravu reality pro budoucí generace?
Malá Vava byla v naprosté tajnosti předána do péče manželky Armfeltova bratrance, která přijela do Zaháně i s jejich malou dcerkou Minou. A zdržela se tam dva roky. Vava byla zapsána do matriky ve finském městě Abo jako dcera Frederika Armfelta a jeho manželky s datem narození 13. července 1800. Kateřina Vilemína Zaháňská, její skutečná matka, byla zde vedena jako kmotra děvčátka. Ale oficiálně se dítěte vzdala hned po jejím narození, možná ji k tomu přinutil sám Armfelt…To dnes už nikdo nerozklíčuje. Že to bylo neuvážené rozhodnutí, to si Vilemína uvědomila už o pár let později, když toužila dceru vidět a přesvědčovala Metternicha i cara Alexandra, aby zařídili návrat Vavy k ní do Ratibořic. Jenomže problém byl v tom, že Vava se ke své skutečné matce už vrátit nechtěla, byla pro ni cizí osobou a ve Finsku, v rodině Armfelta, byla zvyklá.
V každém případě ze Zaháně odjela kvůli věrohodnosti manželka Armfeltova bratrance Ulrike s dvouletou Vavou až koncem roku 1802. A když se nakonec generálova manželka dozvěděla jak to s malou Vavou opravdu je a že jejím otcem je její manžel, přijala Vavu za svou a Gustav Armfelt ji v roce 1812 oficiálně adoptoval. Ve stejném roce byl povýšen do hraběcího stavu. Vava získala hraběcí titul až po jeho smrti v roce 1818.
Že vztah Gustava Amfelta s krásnou Vilemínou byl skutečně osudový, potvrzuje i jejich rozhodnutí přihlásit se k dceři jako milující rodiče společným dopisem, který si měla Vava přečíst až v 15 letech:
„Adelaido Gustavo Aspasio, když už tě stihlo neštěstí ztratit otce a matku dříve, než ti bude zveřejněno tajemství tvého zrození, tak věz, něžně milované dítě, že jsi plod nejvroucnější lásky, která spojuje srdce podepsaných. Ti se starali o tvé blaho, a i když jim nebylo dopřáno, aby tvou výchovu řídili sami podle svého přání, bude tě jejich požehnání v životě chránit. Oba podepisujeme tento dopis vlastnoručně, pečetíme ho, a naše úzce svázaná srdce zůstanou věčným důkazem naší lásky k tobě. Adelaido Gustavo Apasio, narodila ses 13. ledna 1801 ve čtyři hodiny odpoledne v Hamburku. Ti lidé, za jejichž dceru jsi považována, tě adoptovali z vděčnosti k tvému skutečnému otci a jako jejich dcera jsi pod datem 13. července 1800 zapsána do matriky křtěných v Abo,“ uvádí se v dopise.
Následují podpisy: Gustav baron d ´Armfelt a Kateřina Frederika Vilemína Benigna, princezna Kuronská, vévodkyně Zaháňská.
Dopis nese datum 19. října 1801 a byl uschován u příbuzných Gustava Armfelta. Později se tento unikátní historický dokument dostal do rodiny potomků Hedviky Johany Vilemíny narozené v roce 1833, dcery Vavy, která se přivdala do rodiny van Wrede, v jejímž vlastnictví je dopis dodnes.
Hraběnka Gustava d ´Armfelt, dcera vévodkyně Vilemíny Zaháňské, prožila dětství ve Finsku, nejprve v rodině bratrance jejího biologického otce Gustava Armfelta Frederika a poté, co ji generál adoptoval, v jeho vlastní. Vévodkyně Zaháňská posílala na její výchovu pravidelně celý život peníze a snažila se získat dceru zpátky, ale marně. Vavu už nikdy nespatřila.
Vava vedla celkem spokojený život: dvakrát se vdala a měla čtyři děti. Poprvé se provdala v listopadu 1825 za svého bratrance, hraběte Magnuse Reinholda Armfelta, s nímž měla tři syny a dceru Hedviku. Druhým manželem byl guvernér provincie Kuopio Johann August von Essen, se kterým žila na jeho sídle Rauhalinna v obci St.Karins. A právě tady dcera vévodkyně Vilemíny zemřela 19. května 1881. Bylo jí 80 let.
Svou matku přežila o 42 let. Ve Finsku a Švédsku žije dnes na 60 potomků Vavy Armfeltové, dcery vévodkyně Vilemíny Zaháňské a jejího milence Gustava Armfelta. Půvabná a celý život muži obletovaná vévodkyně, na jejímž zámku v Ratibořicích se rozhodovalo o zásadních politických událostech Evropy, zemřela ve Vídni v 58 letech, sama a opuštěná.
Helena Sobková: Kateřina Zaháňská
https://blogmoravaka.blogspot.com/2008/11/kateina-zahsk-gustav-moritz-armfelt.html
