Článek
Imrvére mě něco překvapuje. Ráno, že prší, přestože v počasí říkali, že bude jasno. V zásilce nenajdu zboží, které jsem objednávala, ačkoliv při objednání bylo skladem ve velkém množství. Manžel mně několik týdnů ujišťuje, že mu můžu věřit… a pak mně najednou upřímně překvapí jeho tvrzení, že lhaní je podle něho normální lidská vlastnost a lže přece každý, tudíž lhal i on. A takto podobně bych tady mohla ještě dlouho pokračovat. V mém věku (jsem jedna z Husákových dětí) už bych taky nemusela věřit všemu a pak být překvapená. Ale zase na druhou stranu, většina informací, které se dozvím, se ukáže časem jako pravdivá. „Důvěřuj, ale prověřuj“ - říká se.
Naposledy jsem se upřímně podivila nápadu zveřejnit vlastní článek, který by si mohl doopravdy přečíst i někdo jiný, než jen mé kamarádky a rodina. Napsala jsem totiž už pár příběhů, které jsem chtěla knižně vydat, a opravdu to není snadné. A levné. A mrzí mě, že to nevyšlo, protože příběhy, které vám vyprávějí druzí mohou zkrátka změnit váš pohled na život. Takto na mě totiž působí příběhy jiných, které čtu já. Třeba tuhle kouzelnou moc budou mít i mé příběhy. Budu tentokrát příjemně překvapená?
