Článek
Nebo si to alespoň myslíme.
Někdy bych naopak řekla, že z nás podobné nešvary dělají mnohem větší zrůdy.
Co však pokrytectví samo o sobě znamená? Jaké jsou jeho projevy v moderní společnosti?
Podle výkladového slovníku lze za pokrytce označit osobu, která vědomě či nevědomě jedná v rozporu s vlastním vnitřním nastavením a tím, co veřejně hlásá. Pokrytectví by se pak dalo považovat za kontinuální chování podle této definice.
Kdysi dávno bylo toto jednání definováno oním známým českým pořekadlem: „Káže vodu, pije víno.“
Přestože to není nic nového pod sluncem, mám stále silnější pocit, že pokrytectví v posledních letech zažívá svou vlastní renesanci. Je viditelné naprosto všude. Zejména ve veřejném a politickém prostředí svým častým výskytem doslova bije do očí. Svou roli v tom hrají hlavně sociální sítě, které jsou pokrytci pokryty od prvního příspěvku, čímž celý fenomén značně zesilují.
Především u politiků je pokrytectví velmi dobře identifikovatelné a lze ho studovat ve všech jeho uměleckých formách. Například samotné programové prohlášení současné vlády nebo jejich předvolební sliby představují jednu velkou snůšku pokryteckých kázání.
Snižování schodku státního rozpočtu? Tak ten se nám nějakým zázrakem vyšplhal do rekordních výšin – nebo spíše hlubin? – za posledních několik let. Dokonce překonal i posledního rekordmana z doby… Ano, když byl naposledy u moci pan Andrej Babiš a jeho skvadra poskoků.
Podobně na tom jsou slibované levnější hypotéky, snižování cen pohonných hmot nebo daně, které v žádném případě vláda nezvýší. Jen si zkuste tipnout, co už naše ministryně financí pomalu připravuje…
V tuto chvíli si nejspíš říkáte, že politikům a jejich slibům nelze věřit vůbec nic. Možná máte pravdu. Pokud ovšem nejste součástí další skupiny pokrytců, kteří této vládě loni na podzim hodili svůj volební hlas.
Předchozí čtyři roky jsme od těchto voličů poslouchali, jak všichni zmíráme v naprosto spálené zemi. Za všechno tehdy mohl pan premiér Fiala a jeho údajná bída. Opoziční pokrytci proto slíbili, že s nimi nám bude líp. Mnozí jim uvěřili. Od voleb uběhl zhruba rok. Nevšimla jsem si, že by se od té doby pro životy českých občanů něco změnilo. Žijeme stále ve stejné zemi, řešíme stále stejné problémy a cenovky v obchodech nezměnily svou výši. Rozhodně ne směrem dolů.
Co na to jejich voliči?
Jen nám představují další formu pokrytectví, za kterou se s vámi budou hádat do krve – ať už na sociálních sítích nebo v hospodě u piva.
To, co před dvěma lety hlasitě vyčítali panu Fialovi, je dnes u této vlády naprosto pochopitelné. Vždyť oni s tím chudáci vlastně nic nezmůžou, to přece ví každý. Neplní své sliby a jednají proti vlastnímu programovému prohlášení? To nevadí. Důchodci přece dostanou peníze navíc. Nikoho už nezajímá, co to znamená pro budoucí generace – generace jejich dětí a vnoučat. To přece není jejich starost. Hlavně, že dnes je jim hej. Co by se zatěžovali myšlenkami na budoucnost.
Za mě dokonalý příklad pokrytectví v jeho nejčistší podobě.
