Článek
Australský honácký pes patří do velké a pestré rodiny ovčáckých a honáckých plemen. Skupiny psů, které člověk po staletí šlechtil s jediným cílem. Zvládnout pohyb a chování stád. Jejich práce není jen o rychlých nohách, je to o čtení a vyhodnocení situace, schopnosti předvídat, kdy se dobytek rozběhne špatným směrem, a mít odvahu zasáhnout přesně a včas. Tihle psi bývají navázaní na svého člověka, ale ve chvíli, kdy se otevřou vrata ohrady, jako by přepnuli. Z rodinného parťáka se stává soustředěný profík. Potřebují úkol, smysl, řád a férové vedení. Kdo někdy pozoroval dobrého honáckého psa v akci, ví, že nejde jen o poslouchání povelů. Je to spolupráce, tichá domluva na dálku a jistota, že pes sám udělá to, co je právě v daný okamžik nejnutnější.
Australský honácký pes
Historie australského honáckého psa je pevně spjatá s drsnou krajinou a obřími vzdálenostmi australského vnitrozemí. Osadníci potřebovali schopného, houževnatého psa, který vydrží horko, prach, náročný terén a především dokáže přemístit tvrdohlavý skot na dlouhé kilometry. Původní dovážená ovčácká plemena byla pro tamní podmínky často příliš jemná, a tak se začalo experimentovat. Vznikl tak pracovní koktejl z tehdy dostupných britských honáckých psů, jejichž krev se v Austrálii křížila s místním dingem.
Ne proto, aby z psa udělali polodivoké zvíře, ale aby mu dali vytrvalost, odolnost a čistou praktickou chytrost. V kronikách se objevují zmínky o způsobu práce, kdy pes jemným (ale účinným) štípnutím do paty navede krávu zpět do linie. Postupem času se ustaloval typ, přidaly se krevní linie pro lepší vazbu na koně a klid v okolí stájí, a tak vzniklo plemeno, které dnes známe jako australského honáckého psa (Australian Cattle Dog). Odtud se rozšířil nejen po celé Austrálii, ale i do USA a Evropy. Dnes ho potkáte jak na ranči, tak na závodech v pasení a čím dál častěji i v aktivních rodinách, které vědí, co s jeho energií.
Na první pohled působí honácký pes kompaktně. Tělo je středně velké, svalnaté, s rovnou horní linií a hlubokým hrudníkem, který dává prostor srdci a plicím. Kohoutková výška se u psů obvykle pohybuje kolem 46 až 51 cm, u fen o něco méně. Hmotnost bývá přiměřená stavbě, zhruba v rozmezí dvou desítek kilogramů. Nohy má pevné, s dobrým úhlem, aby vydržely nekonečné přesuny. Tlapky jsou kompaktní „kočičí“, což je maličkost, ale v praxi znamená menší opotřebení v těžkém terénu.
Hlava je širší, ale ne hrubá, s bystrým výrazem a vzpřímenýma ušima, které registrují každý zvuk. Oči bývají oválné a tmavé. Srst je dvojitá, s hustou podsadou a krycím chlupem, který leží přilehlý a chrání před deštěm i rozpáleným sluncem. Zbarvení je typicky „blue“ nebo „red“ – tedy modře skvrnitý až žíhaný vzhled (blue heeler) nebo rezavé tečkování (red heeler). Často se objevují symetrické znaky na hlavě, někdy maska, která výrazu přidá na dramatičnosti. Ocas bývá nesen v mírném oblouku, při práci skvěle vyvažuje obraty.
Australan je pracovitý, chytrý a samostatný. V praxi to znamená, že australský honácký pes poslouchá, ale ne slepě. Často sám vyhodnotí situaci a jedná, což je při pasení skvělé, ale v běžném domácím režimu to vyžaduje jasná pravidla. Bývá loajální a silně se váže na svého člověka, ke kterému si buduje hluboký vztah. K cizím bývá zdrženlivý až rezervovaný, bez zbytečné přátelskosti, ale také bez strachu a agresivity. Má výborné nervy, není to hysterik ani zvonící poplašná siréna. Spíš je tichý pracovník, který si dělá své.
Zároveň je to plemeno s vysokou potřebou mentální i fyzické aktivity. Nestačí jen vyvenčit kolem bloku a šup domů. Potřebuje se naučit něco nového, mít úkoly, prostě upustit páru řízenou činností. Ať už je to pasení, obedience, agility, trail, frisbee, nosework, nebo i náročnější turistika. S nevybitou energií a bez vedení si dokáže najít zábavu sám, což se lidem obvykle nelíbí. Hlídání všeho, co se hýbe, pokusy o nahánění běžců či cyklistů, přehnaně ostré reakce na chaos. Správná socializace a vhodný trénink dělají z tohoto plemene spolehlivého parťáka, ale bez nich umí být tvrdohlavý a nepoddajný. U dětí je to o pravidlech a respektu. Klid a dohled dospělého je nezbytností, protože instinkt opravit směrově se rozbíhající stádo, může řešit i v domácnosti.
V hlavě dospívá později, často kolem dvou až tří let, a puberta umí být velmi náročná. Když má smysluplnou práci, projde jí snáz. Silný lovecký/aportovací pud se dá skvěle použít v tréninku (míček je pro spoustu jedinců hotové zlato), jen je dobré hlídat, aby se nekonečným aportováním nezměnil v hromádku nervu. Lepší jsou krátké, přesné bloky a mezi nimi klid. Správná socializace, práce s impulzivním chováním a pravidelný mentální trénink z něj dělají parťáka, který přemýšlí, drží nervy na uzdě a je radost s ním něco dělat. Kdo někdo tohle plemeno viděl na vlastní oči při práci, musí jednoznačně potvrdit, že je to nádherná pokoukaná.
Historicky byl australský honácký pes neocenitelným pomocníkem při přesunech skotu na obrovské vzdálenosti. Žádné romantické výjevy, nýbrž dlouhé dny, málo vody a nutnost zůstat efektivní a v pozoru. Pes musel vydržet, pracovat bez zbytečných chyb, a když došlo na lámání chleba, mít dostatek ostrosti, aby si vůči tvrdohlavé krávě prosadil své. Dnes si tohle plemeno drží renomé především v zemědělství a na rančích. V Austrálii a Spojených státech je stále doma tam, kde se se skotem opravdu pracuje. Ale svět se změnil a s ním i nabídka vhodných disciplín. Vyniká v pasení na závodech nebo v obedience, bývá rychlý a důsledný v agility, umí krásně nosit aporty a naučí se i náročné triky s precizním provedením. Někteří jedinci se uplatnili u záchranných složek nebo v pachových pracích, protože mají dobrou koncentraci a chuť řešit úkoly. A ano, když se mu dají jasná pravidla a denní režim, zvládne i roli sportovního rodinného psa ve městě.
Zdravotně patří australský honácký pes mezi odolnější plemena, přesto má několik stránek, kterým je dobré věnovat pozornost. Z pohybového aparátu se jako u mnoha středních až větších plemen sleduje dysplazie kyčlí a loktů. Pevná, atletická stavba napovídá, že pes je vhodný na práci v terénu, ale to neznamená, že snese skoky z výšek v mladém věku nebo dlouhodobé přetížení. Rozumné dávkování zátěže a povrchů, po kterých běhá, je základ. Důležité je hlídat i váhu. Pracovní plemeno, které nemá práci, snadno přibere, a klouby pak dostávají zabrat.
Z dědičných očních onemocnění se u tohoto plemene testuje především progresivní atrofie sítnice (PRA) a další vady, které se dají včas odhalit oční prohlídkou a genetickými testy. Poměrně známým tématem je vrozená hluchota. Ne plošně, ale dost na to, aby se vyplatilo vyšetření metodou BAER, zejména u chovných jedinců. Není to náročné vyšetření. Běžně se provádí například u dalmatinů. V běžné péči stojí za zmínku kvalitní strava a údržba srsti. Dvakrát ročně líná a to opravdu poctivě.
Co z toho plyne pro běžného člověka, který o australském honáckém psu uvažuje? Není to rozhodně pes na ozdobu, ale partner při práci nebo turistice. Kdo má rád řád, pohyb a učení nových věcí, tomu tohle plemeno vyjde vstříc s ohromnou ochotou. Potřebuje jasnou, ale klidnou ruku. Příliš tvrdý přístup z něj udělá odtažitého dříče, přílišná benevolence zase pána a vládce domácnosti, který rozhoduje za všechny. Při dobré péči a dostatku lásky, nabídne spolehlivost, věrnost a chuť jít do čehokoli, co dává smysl. Na zahradě bez zaměstnání hlavy z něj ale bude frustrát, který si najde vlastní zábavu. Vyhrabe záhonky, přestaví nebo upraví plot.
Při výběru plemene by si měl každý nejdříve zjistit veškeré informace. Je vhodné oslovit chovatele a při výběru navštívit více chovatelských stanic. Můžete zjistit, že i když se vám první zdála v pořádku, u dalších zjistíte, že to může být mnohem lepší.
Zdroje:
https://www.dogster.com/dog-breeds/australian-cattle-dog-blue-heeler
https://www.britannica.com/animal/Australian-cattle-dog
https://www.101dogbreeds.com/australian-cattle-dog.asp#gsc.tab=0
https://dogtime.com/dog-breeds/australian-cattle-dog
https://www.thesprucepets.com/blue-heeler-4176567
https://www.betterpet.com/learn/australian-cattle-dog
https://en.wikipedia.org/wiki/Australian_Cattle_Dog
